Odejít v nejlepším? Paul Simon se loučí s koncertní kariérou

Na 22. září vyhlásil Paul Simon svůj poslední koncert. Proběhne symbolicky ve Flushing Meadows Corona Parku v jeho rodné newyorské čtvrti Queens. „Jako kluk jsem tam byl na kole za dvacet minut,“ nechal se při té příležitosti slyšet jeden z největších žijících géniů populární hudby. To je sice pěkná symbolická tečka, ale pro písničkářovy fanoušky přesto docela šok.

Zopakujme si několik faktů z poslední doby. V roce 2016 vydal Simon album Stranger To Stranger, na kterém se vydal, jak to má ostatně ve zvyku, opět novým a opět zdaleka nejen v rámci svého plus minus folkrockového žánru novým směrem. Krátce na to odehrál v pražské O2 Areně koncert, ze kterého si, s prominutím, sedlo na zadek celé hlediště včetně recenzentů. Na protagonistovi nebyla vidět ani stopa únavy. Ne že by hrál tři hodiny jako Paul McCartney nebo lítal po pódiu jako Mick Jagger, Simonovi vrstevníci, ale nenápadně mistrovsky odehrál a jako vždy výtečně odzpíval devatenáct písniček základního setu a sedm(!) bouřlivě vytleskaných přídavků.

Teď je Paul Simon na šňůře, které říká „Rozlučková“, The Farewell Tour. Myslím, že i bez tohoto přídomku by bylo všude plno, Simon je prostě jeden z těch, kteří si svoje publikum nejen udrželi z 60. let, ale průběžně také nabírali stále nové fanoušky, což se skutečně podaří málokomu. V průběhu turné, doslova před pár dny, Simon ještě stihl vydat nové album In The Blue Light, na které naprosto mimořádně přepracoval deset „přehlížených“ písní z minula, na albu mu hostuje skutečný muzikantský výkvět včetně Billa Frisella, Wyntona Marsalise nebo Joea Lovana. A zase: na podobě alba ani na zpěvákově hlase žádné stopy stáří nebo únavy.

A tak si člověk říká: je opravdu Paul Simon tak sám k sobě „zodpovědný“, že odchází ze scény dlouho předtím, než mu to někdo poradí? Než zjistí, že už to opravdu nejde? Že už mu to nehraje a nezpívá jako dřív? Že ho nebaví spát po hotelích, otravovat se po šatnách, trávit půl života v dopravních prostředcích? Anebo třeba přemýšlí o nějakém novém projektu, kterému by se rád naplno věnoval, ale při běžném koncertním režimu na to nemá čas?

Samozřejmě, do Paula Simona nevidíme a on rozhodně není z těch, kteří by do médií vykládali, kde všude je píchá, takže je klidně možné, že ten okamžik, kdy už mu to nejde dál, skutečně nastal. Šestasedmdesát let je šestasedmdesát let.