Odešel znalec bluesové duše Woody Mann
Včera jsem se dozvěděl velmi smutnou zprávu, že odešel na věčnost známý americký pedagog kytary, spisovatel a bluesman Woody Mann. Odešel do bluesového nebe po urputném boji se zdravím v pátek 28. ledna 2022. Následující text je mou osobní vzpomínkou na člověka, který měl bluesové struny napjaté v srdci.
Bylo mi čtyřiadvacet let a zrovna jsem šel s tisícovkou zaplatit zdravotní pojištění, když jsem míjel krám s notami a zpoza výkladní skříně na mě vykoukl neodolatelný Muddy Waters. Černobílý portrét na přední titulce velké publikace bluesových skladeb s názvem The Blues Fakebook se mnou prudce trhl a čtenář si snadno domyslí, že ona bankovka s Palackým se v mé kapse dlouho neohřála. Bluesová publikace, kterou vytvořil Woody Mann, se krčila v mém podpaží, já měl radost jako puberťák po první milostné noci a zdravotní pojištění za měsíc červen muselo počkat. Psal se rok 2004 a bylo to vůbec poprvé, co jsem přišel do kontaktu s dílem báječného člověka, jenž blues miloval, žil, hrál a psal o něm knihy.
Woody Mann byl coby mladík žákem reverenda Garyho Davise, legendárního bluesového a folkového písničkáře, od jehož úmrtí letos uplyne padesát let. Na svého učitele nikdy nezapomněl a před devíti lety produkoval dokumentární snímek Haarlem street singer (režie Simeon Hutner a Trevor Laurence), jenž byl velmi kladně přijat laickou i odbornou veřejností včetně takových periodik jako The New York Times.
Svým nesmírně pokorným přístupem k blues se Mann po letech strávených hraním kytarových jamů na Broadwayi dostal k nahrávaní s takovými legendami, jako byl nejen zmíněný Gary Davis, ale rovněž Son House nebo Bukka White. Díky svému kytarovému umění a úspěšné literární a pedagogické činnosti byl dokonce oficiálním velvyslancem USA na Mezinárodním kytarovém festivalu ve Spojeném království. Vypracoval se z ničeho ve světově uznávanou špičku pedagogů bluesové tradiční kytary. Miloval kytary společnosti Martin, která dokonce vyrobila model nástroje, jenž nese jeho jméno.
Když jsem před třinácti lety poprvé hrál na hudebním veletrhu ve Frankfurtu, měl jsem velkou čest se s Woodym potkat a zahrát si s ním pár tradičních kousků z bavlníkových polí amerického jihu. Poznal jsem ho jako chlapíka, který se na mě zubil kousek od stánku firmy Amistar a vypadal jako dvojče Johna McLaughlina. Na ono dvouhodinové setkání velmi rád vzpomínám jako na velkou ukázku toho, že čím více toho člověk umí, tím více má v sobě nekompromisní skromnost v duchu sokratovské myšlenky „vím, že nic nevím“.
Woody, kytarový a bluesový svět Ti bude za Tvůj obrovský pedagogický a umělecký přínos navždy vděčný.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
