Odjet. Jak cestování inspiruje?

Cestování má v rozvoji člověka neoddiskutovatelnou roli. Nejen školy se předhánějí v tom, která z nich má pestřejší zahraniční programy, i umělecké organizace nabízejí široké nabídky rezidencí pro tvůrce, které jim umožní vyjet na zatím neobjevené místo. Zmizet od každodenní rutiny je pro umělce, který hledá nová témata, podle všeho dost nápomocným krokem. Přečtěte si, jakými způsoby zážitky z cizích zemí a měst zpracovala tři velká jména.

PJ Harvey – Hope Six Demolition Project

Jedno z nejočekávanějších alb loňského roku, deska Hope Six Demolition Project, která autorce vynesla nominaci na britskou Mercury Prize, pracuje s pozorováním na cestách. V songu Orange Monkey PJ přímo zpívá o tom, že tvůrčím záměrem bylo sednout si do letadla směrem do cizí země a prostě zapsat všechno, co uvidí. Deska je každopádně příkladem velmi sociálně angažovaného pozorování, písničkářka si vybrala destinace sužované politickými problémy jako Afghanistán a Kosovo, které si stále hojí své válečné rány a (tak trochu v kontrastu s nimi) hlavní město Spojených států, Washington D. C., jenž ve zpěvaččině vyprávění ukazuje své bolístky a neschopnost se i přes svou prominentní pozici centra přední světové velmoci postarat o problémy způsobené sociální nerovností ve městě. Pozorovatelský koncept doplnily i ryze dokumentární klipy, které zprostředkují k poměrně konkrétním obrazům z textů ještě velmi konkrétní vizuální vjemy. Posluchači tak nedávají mnoho prostoru pro představivost, ale staví ho před konkrétní problém, nad kterým ho nutí přemýšlet téměř až zpravodajským stylem.

Sufjan Stevens – Illinois

Velebená Illinois Sufjana Stevense je pak zase oslavou pozorovatelské imaginace. Sufjanovým avizovaným záměrem bylo původně obrazit všechny americké státy a natočit o nich desky, megalomanský koncept nazvaný 50 States Project ale samozřejmě padl a z rozruchu okolo něj se stala spíš marketingová berlička pro alba Michigan a Illinois. Hudebník do reálií konkrétních míst vtiskuje svoje vlastní představy a příběhy z cest vykresluje se sobě vlastní poetikou. Z chicagské Seer´s Tower, kde turisté tráví klidně i přes dvě hodiny ve frontě, aby si mohli udělat několik fotografií v proskleném kvádru trčícím z věže, dělá nadpozemské místo, z nějž lze vidět vesmír, kde vzpomíná na svou matku, která je se sourozenci jako malé děti kvůli svojí psychické labilitě opustila, a představuje si biblické postavy, ke kterým to má z věže, která byla v době své výstavby druhá nejvyšší na světě, podstatně blíž. UFO, Zombíci, ženy, které se pomátly na rozumu – polofantaskní vyprávění z Illinois, která si Stevens ve své trochu dětské hlavě možná vymyslel, ale rozhodně by bez inspirace cestami nevznikly. Beauty is in the eye of beholder.

Laura Marling – Short Movie

Britská písničkářka Laura Marling před vznikem svého posledního alba odjela se svým tehdejším přítelem do Los Angeles, pár se ale krátce po stěhování rozešel, a hudebnice tak zůstala v druhém největším americkém městě úplně sama. Ústředním tématem desky Short Movie se tak stala samota v cizí zemi. „Žít tady je hra, kterou neumím hrát, opravdu nejste nikdo, dokud někdo nezná vaše jméno?“ zpívá v Don´t Let Me Bring You Down. Pro britský Guardian popisovala svoje pocity následovně: „Sami se cítíte, když jdete na večírek a víte, že tam není nikdo, kdo by vám řekl, že se dneska chováte divně, jestli s váma něco není. Nikdo, kdo by rozpoznal Lauru, která je v pohodě od Laury, kterou něco trápí.“ Hudebnice, která byla už ve svých osmnácti letech nominovaná na Mercury Prize, je už od útlého věku zvyklá na pozornost a na britské alternativní scéně má své místo. V Americe si ale najednou musela zvykat na fakt, že ji nikdo nezná a i o koncert v malém klubu se musí hodně snažit. Rozhodla se ale se situací vypořádat, užívat si anonymity a s kytarou vyrazila cestovat po Státech, zapisovala příběhy z náhodných setkání (odtud název desky – jeden z návštěvníků jejího koncertu přirovnal život k podělanému krátkému filmu) a přemýšlela nad sebou samotnou. Ze Short Movie se na rozdíl od předchozích dvou jmenovaných desek stal kus velmi introspektivní, který reflektuje autorčiny proměny, kterými na cestách prošla. Možná i proto je to v porovnání s jejími předchozími alby album podstatně přímočařejší, otevřenější a dynamičtější.