Omrzela vás kytara nebo ukulele? Zkuste dulcimer!

Kytaru v ruce držel snad každý a do popředí se už dávno dostalo i dnes tolik moderní ukulele, kdo z vás ale byť jen slyšel o dulcimeru? Příliš vás asi nebude, a to bez ohledu na fakt, že se jedná o nástroj s poměrně dlouhou historií, zajímavým zvukem a na která se celkem snadno naučíte hrát. Pravda, v katalozích výrobců strunných nástrojů jej zrovna často neuvidíte a chcete-li nějaký opravdu kvalitní, bude asi nejjednoduší nechat si ho vyrobit na zakázku. Ale najdou se i výjimky, jako např. kanadská firma Seagull, která nedávno uvedla na trh svůj "cestovní" dulcimer Seagull Merlin Natural Spruce SG.

Jak to vypadá?

Pojďme se nejprve krátce podívat na historii tohoto nástroje. První zmínky o tomto nástroji se objevují v Kanadě a části Severní Ameriky kolem roku 1700. Ačkoliv je dulcimer považován za nástroj amerického původu, první hráči na tento nástroj pocházeli ze skotských a irských přistěhovaleckých komunit, které obývaly zejména jižní část Apalačských hor. Zda si jej tito přistěhovalci přinesli již ze své vlasti ale není jasně prokázáno, a tak se tedy obecně má za to, že nástroj byl vyvinut až po jejich příchodu do Ameriky.

Nástroj se ponejvíce objevoval u osadníků z oblasti řeky Shenandoah, a ti si jej pravděpodobně vyrobili tak, že spojili jim dobře známou německou citeru (scheitholt) a klasické housle. Výroba těchto dvou nástrojů byla totiž poměrně náročná, a tak se vyvinul nástroj mnohem jednodušší na výrobu i zvládnutí hry na něj.

Pro tento nástroj byla zpočátku celá řada označení: delcumer, dulcymore, harmonium, polní harmonium či dokonce prasečí housle. Později se o nástroji hovořilo jako o apalačském, horalském nebo také kentuckém cimbálu (existuje dokonce varianta dulcimeru, na který se skutečně hraje paličkami jako na klasický cimbál). Počátkem 19. století se však ustálil název dulcimer.

Díky své jednoduché konstrukci skládající se z úzkého hmatníku, nevelké ozvučné skříni a tří (respektive čtyř) strun se nástroj stal rychle oblíbeným a vyráběl se ve velkém množství a v nejrůznějších variacích co se týče ladění, počtu pražců, počtu strun apod. Základ ale zůstával neměnný.

Až zhruba do roku 1940 byl dulcimer znám pouze úzkému okruhu lidí, ale postupem času jej objevovali hráči tradiční americké country a folkové hudby a v roce 1963 americký hudebník Jean Ritchie vydal první učebnici hry na tento neobvyklý nástroj. Dulcimer zaznamenal poměrně velký boom a do roku 1975 vznikla obrovská řada nahrávek, kde se v menší či větší míře vyskytoval. A to zdaleka nejen v oblasti country či folku. Najdeme jej i na nahrávkách Rolling Stones či Aerosmith.

Dulcimer se postupem času měnil a často i ještě více zjednodušoval a zmenšoval. Existuje dokonce i varianta bez ozvučné skříně zvaná dulcerine. Ale ať už se vám dostane do ruky jakákoliv varianta tohoto nástroje, vždy z něj bude cítit a slyšet autentická esence jednoduché apalačské kultury.

Díky firmě Seagull máme možnost okusit něco z této pro nás poněkud vzdálené kultury i my. Seagull Merlin je nástroj svou konstrukcí přímo vycházející z dulcimeru, který je navíc pro potřeby snadného přenášení podstatně zmenšený. Po prvním uchopení vás jistě překvapí jeho extrémně nízká váha. Zmocní se vás pocit, zda se nejedná jen o jakousi dřevěnou hračku pro děti. Uzoučký krk, přímo v něm zatlučených pouhých sedm pražců a tři struny (nejspodnější struna je pak zdvojená, podobně jako u dvanáctistrunné kytary) natažené na prkénku tvarově podobném ponejvíc houslím (ale vyskytují se i ve tvaru kapky, oválu, obdélníku či dokonce přesýpacích hodin). Tento pocit však rychle zmizí po bližším ohledání dulcimeru. Ten je téměř celý vyroben z vysoce kvalitního javoru, pouze vrchní deska je ze smrku (samozřejmě třídy AAA).

Nástroj disponuje průběžným krkem, který přechází ve střední blok těla, k němuž jsou přilepeny dvě "křídla". Vše dokonale zpracované, ale zároveň ponechané v co nejvíce přirozeném stavu (nástroj je nelakován, povrch je ošetřen pouze matným olejem), což jistě napomáhá i autentickému zvuku. Kobylka a sedlový pražec je z materiálu zvaného Tusq, nultý pražec je zde nahrazen klasickým pražcem. Mechaniky jsou typu vintage (otevřené). Kromě nápisu Seagull na hlavě nástroje a dvou tenkých proužků s nápisem země původu "Canada" je nástroj ponechán ve zcela přírodní podobě.

Jak to hraje?

Posuzovat kvalitu zvuku dulcimeru je úkol věru nelehký. Jednak jich člověku v životě projde rukama podstatně méně než kupříkladu kytar a druhak to bývá obvykle co kus, to originál, a tudíž i lehce odlišný zvuk.

Pojďme se tedy bavit o tom konkrétním kousku, který se mi dostal do rukou. Tři (resp. čtyři) struny laděné obvykle do D-A-DD dávají tušit, že tenhle nástroj o akordové hře moc nebude a je určen spíše pro jednoduché melodické linky, které nevyžadují velké technické dovednosti a ke zvládnutí nástroje postačí jen trocha píle a samozřejmě i špetka hudebního talentu. Tři struny obstarají celé zvukové spektrum. Horní D dává do zvuku basy, prostřední A dodává středy a zdvojené spodní D se postará o zvonivé melodické výšky, které právě díky svému zdvojení poskytují dojem většího objemu zvuku. Orientaci na sedmi pražcích Merlinu si osvojíte během několika hodiny hry, ale existují i dulcimery, které disponují klasickým kytarovým hmatníkem (tzv. dulciguitar).

Popisovat zvuk dulcimeru lze asi nejlépe prostřednictvím slov, ze kterých v podstatě jeho název vznikl a to "dulce" - sladký a "melos" - hlas. A sladkých, nebo chcete-li libozvučných až medových tónů, má Merlin opravdu dost a dost. A až si zvyknete na jeho nezvykle úzký hmatník, nestejně široké pole pražců a celkově malé rozměry nástroje, rozehraje se vám pod rukama bezpočet melodií, které budou přicházet téměř samy.

Nejlépe pak na dulcimer vyznívají samozřejmě melodie vycházející, nebo připomínající staré anglické balady, psané většinou v modálních tóninách. V takovém případě můžete z dulcimeru slyšet i ozvěny dávných časů a historie původních osadníků, kteří se kdysi usadili v Apalačských horách. Dulcimer se velmi hezky pojí např. s kytarou, ale obstojí bez problému i sám o sobě, jako sólový nástroj.

Závěr

Pokud hledáte nějaký strunný nástroj, na který byste se rádi naučili, a kytara vám přijde příliš složitá, ukulele zase třeba příliš malé nebo prostě jen chcete nějakou změnu ve zvuku kapely (a to jakéhokoliv žánru), určitě zkuste dulcimer. Základy hry na něj zvládnete po pár dnech a navíc s ním rozhodně všude vzbudíte zaslouženou pozornost. Jedinou nevýhodou se pak může zdát jeho cena, která v případě Merlinu lehce převyšuje hranici čtyř tisíc korun. N a druhou stranu za své peníze dostáváte nástroj vyrobený z prvotřídních materiálů, s vysokým podílem ruční práce a také jedinečný zvuk, který vám sériově vyráběný dulcimer z překližky nikdy nenabídne...