One nebo No one, to je přece jedno

Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž. Ale co když dva dělají každý něco a pak mají v rukou totéž? Kdo krade a kdo je oběť? A kde je hranice toho, co je ještě původní nápad?

V posledních letech se čím dál více objevuje otázka, jak originální může být dnešní pop. Vzpomeňme si na Honzu Kalouska a Support Lesbiens nebo dědice statku Marvina Gaye a jejich výhrady k letnímu hitu Blurred Lines. Nebo se letmo podívejme na kapelu Coldplay. Když jim došlo, že jejich vypůjčené a přiznané pasáže od Kraftwerk v písni Talk nevzbudily pozornost, rozhodli se krást u mistra Satrianiho, s tím, že jejich posluchači ho znát nebudou a on si Coldplay dobrovolně nepustí… Nebo to bylo jinak? Kdo ví? A vůbec, toto video připomíná, že tónů je furt jenom pár a rytmus není zeď. Nakonec se to vždycky dá nějak v klidu vyřešit, ne?