Opravdu je ženská v kapele vždycky jen zlo?

Jedním z nepsaných muzikantských pravidel je to známé, že ženská v kapele způsobí vždy problém. Dovolte mi, abych se toto zavedené klišé pokusil vyvrátit. Zcela vyvrátit!
 
Jana Jelínková je se mnou v kapele Sto zvířat od úplného počátku. V roce 1990 nastoupila do vznikající partičky ještě s dvěma dalšími vokalistkami, které ovšem nevydržely ani do prvního koncertu. Už jen to, že Jana ustála půlroční zkoušení bez vidiny nějakého prvního vystoupení, mělo být prvním varováním, že tahle vysoká děvčica s hlubokým hlasem z Ratměřic u Benešova, to myslí s muzikou vážně.
 
A pak se po půlročním snažení ve zkušebně najednou ten zvířecí vlak rozjel. A netrvalo dlouho, a my hráli nejen u nás, ale i v Německu, ve Francii a dokonce dva měsíce ve Spojených státech. A ona pořád sama – mezi partou chlapů, mezi smrští přisprostlých vtipů, sexistických poznámek, hodnotící machistické linky a permanentního přísunu piva. Jana přitom raději víno a svůj klid; přes to všechno má pořád dobrou náladu, státotvorný přístup, skoro mateřské rady v případě řešení našich partnerských problémů, a radost z každé nové písničky.
 
No a my si ji za to všechno hýčkáme. Její dcera Jana má tudíž devět mimořádných strýčínků, kteří její maminku opatrují jako oko v hlavě. V tranzitu sedí velká Jana vždy veprostřed, chráněna ze všech stran našimi svalnatými korpusy. O odjezdech na  všechny koncerty z pod oken jejího domu, kam se všichni vzorně dostavíme o pět minut dřív, a ona o dvacet minut později, ani nemluvě. Mimochodem těch koncertů Jana odezpívala už 2057. Máme totiž vzornou statistiku. A než tenhle text vyjde, jich bude zase o trochu víc.

Jana slaví letos kulaté narozeniny a více jak půl svého života strávila ve Zvířatech. Vydání jejího sólového alba Dáma s čápem se tak přímo nabízelo – jako poděkování za její trpělivost, charisma a výdrž. Je na něm patnáct zcela nových songů. Všechny texty napsal tradičně Tomáš Belko a hudebně jsme zapojili celou partu – kromě mě, a zvířecích kolegů Mikiho Nopa a Jana Berušky Šobra, se pochlapili také Filip Nebřenský, Matěj Belko, Karel Šváb a dokonce i Milan Cimfe.

Myšlenka na Janino sólo album byla ve vzduchu už dlouho, teď jsme jen měli dobrou záminku ho konečně dotáhnout. Nese v lehce dekadentní atmosféře, se sarkastickým úšklebkem ve tváři, a vychází 14. července v den Janiných narozenin a pádu Bastily, jen křest jsme si nechali až na 8. listopadu do Lucerna Music Baru, ve velkém stylu, za účasti všech autorů a mnoha hostů. Pak pojedem na turné.

Doufám, že jedna věc je už z toho všeho jasná: Pokud je muž symbolem síly, klidu a pevnosti, zatímco žena symbolem křehkosti, hysterie a náladovosti, pak je Jana Jelínková muž a já žena.