Otus Hobst (MINORITY SOUND): Toxin je můj osobní detox

Hledači nových hudebních směrů a taky muzikanti, kteří se rozhodně nikdy nebáli experimentovat se zvukem, nástrojovou aparaturou či zkoušet inovativní postupy při skládání svých písní. To jsou MINORITY SOUND z Prahy. Kapela, která zainteresovaným příznivcům výše uvedených aspektů jistě není neznámá již od dob debutu Analysis. Proslulá jsou i jejich živelná koncertní vystoupení. Letos jim vyšlo v pořadí čtvrté album Toxin, které svými kvalitami potvrzuje vysoký kredit, jenž si tenhle inspirativní kvartet stabilně drží už dobrých deset let. Aktuální nahrávka je brutálně upřímnou duševní katarzí hlavního tvůrčího mozku kapely, kytaristy a klávesisty Otuse Hobsta. Právě Otus mi byl partnerem při následujícím rozhovoru.

Přestože už je to hezkých pár let, stále si živě vybavuji, jak mě uzemnil otvírák Cyberkitty z vašeho debutu Analysis. Cyber metal par excellence! Většina členů MINORITY SOUND se rekrutovala z death metalových či grindcore formací. Když jste se sešli v MS, měli jste od počátku jasno v tom, jaký typ muziky chcete produkovat?

Páni! Ty jsi pamětník! Analysis bude příští rok slavit deset let od vydání! Nám v ČR hrozně chyběla nějaká takováto kapela, takže jsme měli od začátku jasno, že chceme do kytar přimíchávat koňskou dávku elektroniky a taneční rytmiku.

U kterých skupin jste v době práce na prvním albu čerpali případné inspirace? Vnímali jste tenkrát blízkou žánrovou spřízněnost s jinou českou, potažmo slovenskou kapelou? A naopak, stalo se vám, že MS jako svůj zdroj inspirace označila některá formace, ať už tuzemská nebo zahraniční?

Nejvíce inspirace jsme si brali ze švédských Pain. Konkrétně z alba Rebirth. Pamatuju si, že jsem na tom albu strašlivě ujížděl a v té době jsem taky hodně poslouchal Psytrance. Chtěli jsme prostě udělat taneční metal, a to se do určité míry povedlo, i když jsme se od této myšlenky časem odklonili. Přeci jen se ta témata vyčerpají poměrně rychle a my chtěli dělat muziku, která má více rozměrů. Největší spřízněnost, řekl bych, jsme v době vzniku měli s LiveEvil, ale teď už je každá kapela trochu jinde. Nevím o tom, že by nás někdo označoval za vzor. Vlastně jsem se po tom ani nikdy nepídil. Možná to proklepnu. (smích)

Do jaké míry lze, podle vás, experimentovat v intencích žánru, jenž s MS hrajete? Jsou hranice, za které byste již nešli, nebo jste otevřeni čemukoliv? Třeba na předešlém albu Drowner´s Dance jste použili nemálo orchestrálních prvků...

My experimentujeme vždy tak, aby to odpovídalo tématu daného alba. Analysis byl debut. Tam jsme přeci jen tu cestu ještě hledali, ale The Explorer už byl industriálnější a „vesmírnější“. A Drowner´s Dance, vzhledem k tomu, že myšlenkový obsah alba byl určitou parafrází na potápějící se Titanic, na jehož palubě se tančí, měl nejvíce orchestrálních prvků. Prostě to k tomu tématu sedlo, stejně jako teď u Toxin je použita daleko temnější a tvrdší elektronická složka.

Co váš vztah k nástrojovému vybavení skupiny? Máte své oblíbené značky kytar, bicích, synťáků, efektů, krabiček, zesilovačů a dalších, na které nedáte dopustit, či rádi zkoušíte výrobky rozličných firem a inovativní technologie?

Rádi zkoušíme, ale zároveň se nezbavujeme věcí, které fungují. Takže oba s Alešem už léta hrajeme na kytary značky Schecter. Já naživo vlastně od začátků hraju na zesilovač Rockwell, ke kterému postupně dostavuji pedal board. Co se krabiček týká, tak převažují ty od Bosse. Boxy máme zase od Englu a Mesa Boogie. Ale to se týká opravdu jen živého vystoupení. Ve studiu hojně využíváme digitální aparáty v kombinaci s lampovou klasikou, takže na poslední desce se potkal Fractal s Kemperem i Rockwellem. Každej ten zvuk tomu něco dal, každej má sílu i slabinu někde jinde, takže se skvěle doplňují. Co se synthů týká, tak jedeme primárně v softwarech, a zde upřednostňuji cokoliv od firmy Heavyocity. Orchestry pak většinou od EastWestu a Project SAM. Dále mám teď poměrně nově Sub Phatty od Moogu v hardwaru a v neposlední řadě můžu jedině doporučit softwarový synth/sampler Omnisphere od Spectrasonic. To je můj go-to synth prakticky na vše, od sborů přes plochy až po tvrdší basový wobbly. Samozřejmě je tohle jen špička ledovce. Kdybych ti měl napsat všechny synthy a samplery, který jsem na těch čtyřech deskách použil, bylo by to hodně na dlouho.

V sestavě MS se vám nejvíce prostřídali bubeníci. Nekoketovali jste někdy, vzhledem k těm častějším personálním rošádám za bicí soupravou, s myšlenkou na automatického bubeníka?

Ale neřekl bych, že se střídají zase tak často. David nevydržel moc dlouho (ani ne rok), ale Šimon s námi byl skoro deset let. Teď Tomáš – necelé dva roky, ale na bubenické stoličce nyní opět dojde k výměně, protože Tom nestíhá skloubit práci, rodinu a kapelu. Nicméně už zkoušíme s novým bicmenem a na Czech Death Festu ho představíme v plné parádě. Je to neskutečná mašina! Na hraní s ním se fakt těším! O automatu jsme nepřemýšleli. Kdyby k tomu skutečně došlo, tak bych se nesnažil dělat věrnou kopii živého bubeníka, ale naopak bych se pokusil rytmiku více „odlidštit“, použil bych nestandardní zvuk a postupy. Už teď vlastně hodně kombinujeme různé perkusivní zvuky s live soundem.

Pojďme se nyní zaměřit na vaši novinku Toxin. Hudebně se jedná o velmi tvrdou nálož, byť zde mají místo i jemnější, atmosférické pasáže. Vyhráli jste si s náladami skladeb, u nichž oceňuji, že navzdory své tvrdosti jsou takřka všechny chytlavé, místy skoro až „líbivé“, ovšem nejsou předvídatelné. Jak to vnímáš ty, jako většinový autor hudby?

O té nepředvídatelnosti se teď dost píše v recenzích. Myslím, že skladby jsou pestré, ale nesnažíme se posluchače nijak mást. Jsem rád, že album lidé vnímají, tak jak ho vnímají. Já jako autor to mám tak, že se nám konečně podařilo udělat desku, která je koncepční, zajímavá jak zvukově, tak obsahově, a má hlavu a patu.

Texty jsou velmi osobní, zřejmě jsi je pojal jako určitý způsob katarze po nelehkém životním období, kterým sis předloni prošel… Chtěl bys k této citlivé záležitosti sdělit něco bližšího?

No jo. Člověče, já byl na dně. Když si na to teď vzpomenu, tak je to skoro až úsměvné a nepochopitelné, ale v té době to byla fakt tvrdá realita. Měl jsem těžké deprese a záchvaty úzkosti, problémy v práci i v osobním životě. Hodně jsem chlastal a zobal rekreační substance. Jenže to všechno samozřejmě jen zhoršilo. Párkrát jsem se zhroutil a nevěděl jak dál. Už jsem fakt zvažoval, že budu muset k psychiatrovi, protože jsem přestával fungovat v běžným životě. Nakonec jsem se zmátořil, opřel jsem se ještě víc do svého koníčku – horolezectví. Ujala se mě ženská, která mi pomohla s těmi největšími sračkami, za což jí patří věčný dík. Bez ní bych to asi nedal. Začal jsem běhat Spartan Race, našel si jinou práci a samozřejmě jsem v tomhle šíleným období zkomponoval Toxin – jako takovou osobní zpověď. Říká se, že většina dobré hudby vznikla v době, kdy muzikanti nebo skladatelé prožívali nějaké ty osobní trable. Tohle bude ten případ.

Zaujalo mě, že jsi na lyrice spolupracoval s Chymusem z Isacaarum. Proč padla tvá volba právě na něj?

Chymus (Tom) je můj kamarád už dlouhá léta. Dělali jsme spolu i na jiných věcech. Sestříhal mi videa pro můj sólo live set. V létě 2017 si navíc prožíval taky dost hnusnou krizi, tak když jsme pak tohle potřebovali vyvrhnout na papír, byl pro mě Tom jasná volba. Díky němu jsou ty texty hluboký, slizký a vyšperkovaný. Moc mě bavilo s ním spolupracovat! Je to radost!

Je fajn, že v bookletu máte otištěny texty i s jistou formou prologu ke každému z nich. Jsou kapely, které už od publikace svých textů upouštějí s tvrzením, že je stejně nikdo nečte a raději obsah zaplní fotkami či obrázky, což je, podle mě, velká škoda…

Já na textovou stránku věci nedám dopustit. Většina skladeb, na Toxin všechny, vznikaly následovně – nejdřív jsem dal do kupy, co tou danou skladbou chci říct, a pak teprve jsem začal skládat. Nebyla to tedy klasická improvizace, ale spíš etuda na dané téma. A s tím jdou texty ruku v ruce. Za muzikou vždycky musí stát nějaká myšlenka, jinak je to jen obal bez obsahu.

Píšeš své texty hned na „první dobrou“ v angličtině, nebo jim dáš napřed českou formu a až poté následuje překlad do angličtiny?

Nad textem už rovnou uvažujeme v angličtině. I když samozřejmě jejich význam probíráme v češtině. (smích)

Graficky vám ústřední motiv bookletu šikovně zpracovala renomovaná UG umělkyně Dahlien. Ten vkusně zprzněný motiv Vitruviánského muže od Leonarda da Vinci pochází z vašich hlav nebo měla Dahlien svobodný tvůrčí prostor?

Dahlien měla dost prostoru na to se vyřádit, ale s Vitruvianem přišel Aleš. Ještě ve studiu jsme nad tím přemýšleli, původní myšlenka překřížených stříkaček byla až moc minimalistická, můj nápad byl zase moc přeplácanej (ani nebudu říkat, co to bylo). Vitruvian byl prostě perfektní. Skvěle k nahrávce sedí a Dahlien to zpracovala přesně dle našich představ! Neuvěřitelná grafička! Tady opět palec nahoru!

Současné kapely, ty české nevyjímaje, produkují v rámci podpory svých nahrávek na YouTube jeden videoklip za druhým. Budete k novince rovněž něco vizuálního pořizovat?

Mno, nechtěl bych nic bližšího prozrazovat, ale ano, budeme! Chceme pořídit videoklip, už mám v hlavně nápad a vím taky, s kým bychom ho chtěli udělat, ale to je tak vše, co zatím můžu prozradit.

Od počátků jsou MS věrni vydavatelskému labelu Metal Gate, který na tuzemské scéně odvádí kvalitní práci. Neuvažujete přesto do budoucna o zahraničním labelu s přihlédnutím k faktu, že koncertujete často i mimo Českou republiku?

My jsme věrní, a navíc žádnou nabídku ze zahraničí jsme nedostali. S MetalGate jsme spokojeni. Odvádí dobrou práci a už se s nimi za ty roky dobře známe. Nechci nijak předjímat do budoucna. Nevím, co bude. Kdyby přišel velký label a zamával smlouvou, tak bychom asi neváhali, ale to je jen „takovej vlhkej sen“. (smích)

Podívali jste se mimo jiné i do exotického Mexika. Jaké máte z toho turné zážitky, ať již s fanoušky, promotérem akcí, zvukaři, apod.?

Mexiko bylo naprosto super! Je to tam trochu víc na „punk“, ale jinak skvělé! Třeba se začíná hrát až ve 23 hodin, a když před sebou máš čtyři předkapely, tak jdeš na řadu ve tři ráno, ale fanoušci jsou běsní, hladoví a celkově neskutečně vděční. S promotéry ani zvukaři nikdy nebyl problém, jen je znát obrovskej rozdíl v kvalitě aparatury oproti Evropě. Nám to ale nevadí. My umíme zahrát i na dvacetiwattovýho Van Horna, ale jasně, že je to na výsledku produkce znát. A nejlepší z celé té obrovské země je jídlo! Strávili jsme tam něco přes dva týdny a já si přivezl pět kilo navíc. Žere se tam furt, všude, kaloricky a hrozně dobře! (smích)

Všechna čtyři dosud vydaná alba MS jsou k mání v podobě balíčku nazvaného Quadrilogy. Je o něj mezi fandy zájem? Jste spokojeni s prodejem vašich nahrávek formou digitálního streamingu na Bandcampu?

Zatím nemám od MetalGate žádná čísla ohledně prodeje fyzických nosičů. Bandcamp si obstaráváme sami a musím říct, že zatím ta čísla nejsou nijak závratná. Ale teď je ještě předčasné to hodnotit, protože nás stále čeká spousta koncertů a propagace. Nicméně samozřejmě každý prodej se hodí. Peníze se vráží zpět do kapely.

Hráli jste již na monster festivalech typu Brutal Assault, letos se objevíte i na menších open air akcích typu Symbolic fest. Je vám bližší hraní na těch velkých festivalech o pěti pódiích, 120 kapelách a dvaceti tisících návštěvnících, anebo máte raději komornější akce s „rodinnou“ atmosférou?

Tak kdo si rád nezahraje pro 20 tisíc lidí, že? Podle nás je ovšem úplně jedno, kolik je na akci lidí, hlavně, když je dobrá atmosféra! Takže se dá říct, že je lepší hrát pro 50 lidí, které to baví, než pro 5000, kteří se nudí.

V úterý 28. května jste měli křest svého čtvrtého opusu. Proběhlo vše dle vašich představ? Spokojenost, nadšení, mohlo být něco jinak či lépe?

Křest proběhl naprosto skvěle. Skupiny Liquid Space 9 i Rise of Surya odvedly super výkon. My jsme předvedli prodloužený set, takže jsme na pódiu strávili skoro dvě hodiny. Masakr! Ale vzhledem k tomu, že jsme od listopadu loňského roku nestáli na pódiu, tak jsme možná hráli trochu víc na jistotu a ne až tak energicky, jak u nás bývá zvykem. Musíme se zase trochu „probrat po zimě“. (smích) Ale předpokládám, že na Czech Death Festu už budeme v plné síle! Přijďte se na nás kouknout na letní festy nebo nás můžete podpořit v rámci našeho podzimního turné s Diversity a Scars Of The Insane!