Ozzy se loučí se světem skvělou deskou
Nelze ani pořádně spočítat, kolikrát už Ozzy Osbourne prohlásil, že tentokrát je to opravdu naposled, co ho uslyšíme zpívat. Pokaždé pak překvapí novým počinem, který svou dravostí a vitalitou překračuje stín předešlých nahrávek. Ani album Patient Number 9 není výjimkou.
Když Ozzy ve skladbě Immortal zpívá o tom, že neumře, protože je nesmrtelný, je jasné, že to myslí vážně. Jeho zdravotní problémy plnily titulní stránky seriózních a bulvárních médií, když ho sužovaly problémy s Parkinsonovou chorobou, operace po pádu doma, nebo covidové onemocnění. Tomu předcházela rozlučková turné sólově i s Black Sabbath. Také předešlá deska Ordinary Man (2020) měla punc uzavření Madmanovy kariéry. Ozzy tu ale stále je a flintu do žita nahází.
Ba naopak natočil desku, která je jednou z jeho nejlepších v jeho kariéře. Aby toho docílil, vyšperkoval album Patient Number 9 hvězdnou sestavou, která nemá v jeho diskografii obdoby. Texty hrabající se čím dál víc ve splínu vlastní smrtelnosti, znepokojivý nářek ani velké nostalgické refrény nejsou pro Ozzyho žádnou novinkou. Paranoia, bolest i strach z neznáma tu najednou straší víc než v minulosti. Když svůj charismatický vokál a témata zoufalství spojí s genialitou řady kytaristů, je jasné, že Osbourne umí svoje chátrající zdraví šikovně skloubit s marketingem.
Ze všech hostujících hvězd potěší nejvíc návrat Zakka Wylda. Tony Iommi se na sólové desce Ozzyho objevuje vlastně poprvé. Jeho sabbatovské riffy zní temně hardrockově, v písni Degradation Rules se objeví i foukací harmonika, která v plné parádě probouzí ducha debutu Black Sabbath.
Ozzy v písních My Darkness nebo Evil Shuffle zní jako za starých časů, leští pozlátko pop metalu z 80. let, přitom je hudebně nejupřímnější sám k sobě. Asociaci na minulost vyvolá i píseň No Escape From Now, v níž vokál zastřeně bublá jako v ikonické Planet Caravan z komerčně nejúspěšnějšího alba Black Sabbath Paranoid.
Překvapením je účast Erica Claptona, který svůj wah pedal propůjčil temně rozskákané skladbě One Of Those Days, Jeff Beck naopak své blues zdeformoval do metalového otvíráku Patien Number 9. Píseň Immortal vystihuje nejvíce svou atmosféru Ozzyho poselství (Nikdy nezemřu!) – pod temnou konjunkturou kytarové hry je podepsaný Mike McCready z Pearl Jam.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Seznam hostů na albu Patient Number 9 se zdá být nekonečný. Kromě prvotřídní kytarové práce se o basové party dělí Robert Trujillo (Metallica) a Duff McKagan (Guns'n'Roses), další kamarádi Chad Smith (Red Hot Chilli Peppers), zesnulý Taylor Hawkins (Foo Fighters) či Post Malone nezůstávají rozhodně ve svém muzicírování pozadu.
Všichni vnášejí do skladeb svůj individuální styl, přesto ale ctí Ozzyho odkaz a většina z nich svoji hru přizpůsobuje kytarovým velikánům Randymu Rhoadsovi nebo Jake E. Leeovi, kteří byli průkopníky rychlých kytarových sól, dravých tremol a precizní rytmické hry. Album Patient Number 9 je oslavou jedné velké epochy heavy metalu, která nezůstane zapomenuta.
Ozzy Osbourne – Patient Number 9
Sony Music, 61 min.
Heavy metal
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
