Přejít k hlavnímu obsahu
Pandoo, foto: Jan Kuča
Pandoo, foto: Jan Kuča
Zdeněk Neusar - Čt, 07.07.2016 - 09:00

Pandoo: Hudba se jen z myšlenek udělat nedá

Mluví se o něm ve spojení s Josém Gonzálezem nebo Owenem Pallettem. Dvacetiletý Jan Hrubý, který si říká Pandoo, taková srovnání ale neřeší. "Hraju experimentální pop. Baví mě kombinace melodických popových písniček a experimentování se zvukem," říká. Získal prvenství ve Startéru Radia Wave i soutěži 1Band2Play, studuje filozofii na pařížské Sorbonně a má rád Nietzscheho. A s jiným houslistou téhož jména, sedmdesátníkem Janem Hrubým, má společné jen jméno a talent. Mezi jeho hudební oblíbence patří Beach House, Sufjan Stevens nebo James Blake.

Setkal jsem se s názorem, že James Blake je jeden z nejpřeceňovanějších umělců dneška...

Blakea mám fakt rád a moc se mi líbí i jeho poslední deska. Přijde mně, že u některých kritiků hrají osobní záležitosti někdy až příliš velkou roli. Bavme se raději o někom, komu se pozornosti tolik nedostalo, třeba o Youthu Lagoonovi. O jeho albech se moc nemluvilo, přestože jeho první dvě desky patří v posledních letech k tomu nejlepšímu, co vůbec vzniklo. A další už asi nebude.

Pojďme k tobě. Máš za sebou hned dvě vítězství v soutěžích: 1Band2Play, ale taky Startéru, kde mě fascinoval tvůj závěrečný „last call“ – že jsi s letáčkama vyrazil sbírat hlasy do ulic...

Nemám moc kladný vztah k internetovým soutěžím, ale Startér je Startér. Ten jsem navíc bral i jako příležitost dostat se k penězům, které mi umožní posunout můj projekt dál. Je velký rozdíl natáčet desku s 50 tisíci, nebo bez nich. Navíc jsem si tu kampaň v závěru i pořádně užil. Bavit se s lidmi venku je prostě daleko zábavnější než na internetu.

Jak lidé na ulici reagovali a jakým způsobem to probíhalo?

Reagovali různě. Každý měl za úkol si vylosovat jednoho interpreta a říct název jeho alba. To mě bavilo i sociologicky – jestli ty desky znají, nebo ne. Vybíral jsem takový větší nezávislý kapely, třeba Arcade Fire nebo Radiohead. Kdo věděl, dostal ode mě tašku.

Co pro tebe vítězství ve Startéru a 1Band2Play znamená?

Samozřejmě jsem měl velkou radost. A skvělé je taky to, že obě soutěže jsou spolu kompatibilní. Od Startéru budu mít peníze na nahrávání a Full Moon desku ve větším nákladu vydá a pomůže i s propagací. Vyjít by mohla doufám někdy počátkem příštího roku.


K hudbě tě přivedli rodiče?

Hudbou jsem byl od dětství obklopený. Díky mamce u nás dost hrála vážná hudba, díky tátovi zase česká nezávislá scéna. Třeba ta kolem brněnského Dunaje, který jsem poslouchal už v době, kdy mně bylo pět nebo šest. Táta občas vykládá historku z festivalu v Mikulově, kde Dunaj měl po letech koncert… a já trval na tom, že mě na něj o půlnoci musí vzbudit. Dívali se na něj vyčítavě, že šestiletý dítě budí o půlnoci. Musel všem vysvětlovat, že to bylo moje přání.

A tvá další cesta vedla k houslím a na hudební gymnázium…

Housle se mně líbily od začátku, ale ten dril mě už po dvou letech přestal bavit. Přešel jsem proto na francouzskou sekci, kde to už vůbec nebylo o hudbě. Na housle jsem ale samozřejmě nezanevřel. Hodně ze spolužáků mám dnes na Hamu a doprovázejí mě i při mých koncertech. Jsou zvyklí hrát v orchestrech nebo i sólo velice těžký věci a jejich hostování je vždycky velmi vtipný. Třeba teď před United Islands jsme se sešli odpoledne dvě hodiny před koncertem, klukům jsem rozdal noty a oni to zahráli hned napoprvé. Sjeli jsme to v deseti minutách. S houslistou jsme toho dne společně hráli vůbec poprvé.

Dokážou do toho sami za takových okolností zapojit nějaké emoce?

Ale ano, myslím, že si to dost užívaj. A taky jim říkám, že pokud uvidí místo, kde by to nějak chtěli rozjet a zaimprovizovat, ať jdou do toho. Moc se to ale neděje, nejsou na to zvyklí.

Pracuješ takto s notami u všech skladeb?

Ne, v notách připravuju jenom party pro doprovod…

Využíváš kromě looperu taky Ableton?

Od nového roku. První skladbu Keep Me Down jsem udělal ještě v trial verzi a teď se s Abletonem postupně učím pracovat. Nejdřív jsem ho využíval tak na deset procent, teď se reálně dostávám na dvacet třicet…

Jak dlouho pod názvem Pandoo skládáš?

Rok a půl. Tohle jméno vzniklo ve chvíli, kdy mně před jedním ohlášeným koncertem v Paříži říkali, abych se už konečně rozhodnul, jak se jmenuju. Předtím jsem občas hrával s looperem, v barech, na oslavě narozenin nebo na ulici, ale to všechno byly spíš takové zkoušky. Z té doby dnes hraju jen jedinou skladbu.

Pomohl ti konkrétně busking v nějakém testování skladeb, abys sis utřídil, kam se chceš vyvíjet dál?

Spíš jsem hrál jen pro radost, takto jsem to nebral. Jak by měla má hudba znít, jsem v hlavě měl už předtím. Jen jsem na ni neměl čas, prostor a peníze.


Jakou roli ve své hudbě přikládáš textům?

Texty si píšu sám a ve skutečnosti žádný význam nemají. Podstatný je, aby slova v hudbě sonicky dobře zněla. Za textaře ani básníka se nepovažuju a potřebu něco konkrétního obsahově sdělovat ani nemám. Důležitá je pro mě hudba.

Filozofie, kterou studuješ na Sorbonně, tě při skládání nijak neovlivňuje?

V životě možná ano, v hudbě ne. O hudbě se samozřejmě dá filozoficky přemýšlet, z myšlenek se ale udělat nedá.

Který z filozofů je ti teď nejbližší?

Určitě Nietzsche – proto je mně líto, jaká se z něj stala karikatura. Miluje ho plno lidí, ale podle mne hodně zjednodušeným způsobem - mají ho jen za týpka, co říká, že všechna morálka je lživá a vše je tím pádem dovoleno. To je dost velká dezinterpretace. Mne však víc přitahuje Nietzscheho filozofie v oblasti estetiky.

Po hraní na United Islands máš před sebou Pohodu, Colours of Ostrava a Besedu u Bigbítu. Na co se návštěvníci můžou těšit?

Na Pohodě i Colours bude na violoncello hrát stejně jako v Praze Vilda Petras. Houslista bude na každé akci jiný a speciálně na Besedě v tuto chvíli ještě nemám potvrzeného vůbec nikoho. Ale rád bych na ni přijel minimálně ve dvou a udělal i nějakou vizuální projekci.

Kdo z aktuální domácí scény tě nejvíc baví?

Dřív jsem naposlouchával i deset nových desek týdně. Teď i vzhledem k vlastnímu skládání ale už na poslech nemám tolik času, ani na mezinárodní scénu. Hodně mě ale baví Dva – třeba jak pracují se smyčkami. Mimochodem, když jsem byl v roce 2011 poprvé na Besedě, hráli tam společně s Čokovoko nebo Longital právě Dva. Bylo to tam pěkný, už se do Tasova moc těším.

Tagy Beseda u Bigbítu
Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál. Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festivalu Beseda u Bigbítu. Motto: "Nemusím...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
TOPlist