Paul Weller i nadále předvádí vkusné písničkářství
25. května oslavil Paul Weller šestašedesáté narozeniny. O den dříve si nadělil dárek v podobě vydání už sedmnáctého sólového alba, jednoduše nazvaného 66, na kterém předvádí, jak se stárne s grácií.
Poslední dvě alba Fat Pop a On Sunset byla velmi barvitá a ukázala, že Paul Weller svůj skladatelský um s přibývajícími roky vypiloval k dokonalosti. Novinka 66 sice není tak dobrodružná, kvalita ale nijak neupadá a písně si stále drží vysoký standard.
Úvodní Ship Of Fools je klasickou wellerovkou, vedenou akustickou kytarou s příjemně plynoucím refrénem, doplněnou o xylofon či flétnu. Následující Flying Fish nabídne kosmický refrén v disco rytmu, kdy se posléze vynoří kytarovější pasáže, které posluchače zřejmě mají naladit na rockovou Jumble Queen. Na té Weller spolupracoval s Noelem Gallagherem a skladba si v sobě nese cosi z klasického glam rocku à la T-Rex nebo David Bowie.
Dalších živějších skladeb na albu už moc nenajdeme. Podobný drive má už snad jen Soul Wandering, na níž se pro změnu autorsky podílel Bobby Gillespie z Primal Scream. Jde o skvělou rytmickou záležitost s jemně syrovými kytarami a stylovými hammondkami v závěru. Zbytek alba se nese v poklidném duchu, ale o muzikantské chuťovky není nouze. Zmiňme například doprovodné zpěvy a hypnotické kytarové sólo v In Full Flight nebo závěrečný majstrštyk Burn Out, v němž Weller opět a zase připomíná, jak velký vliv na něj měla a má tvorba Davida Bowieho.
V soulově laděné Nothing vynikne Wellerův zpěv, který podkreslují jemné dechy. Prvky soulu nabídne i Rise Up Singing, která může připomenout Style Council, formaci, v níž Weller působil v 80. letech. Smyčce pak mají na svědomí její povznášející atmosféru, nemluvě o vizuálně působivých videoklipech, které zmíněné singly doprovází. Tohle rozhodně není deska někde za volant do auta. Při jejím poslechu se doslova zastaví čas a vy se ponoříte do světa libozvučných tónů.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
I když album, jak už bylo řečeno, možná není tak dobrodružné jako poslední dvě Wellerovy desky, stále nabízí širokou paletu hudebních vlivů. Od rocku přes soul a folk až třeba po valčík v My Best Friend´s Coat. Weller si jako vždy přizval plejádu kvalitních hudebníků a společně s Christophem Vaillantem (Le SuperHomand) dokázali producentsky všechny ukočírovat a připravit tak další silný muzikantský zážitek.
Paul Weller – 66
Polydor/Solid Bond, 00:41:50
soul/rock/folk
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
