Pavel Uretšlégr: Smysl dává jen celoroční a strukturální podpora umělců

Měsíce příprav jsou u konce a Beseda se každým dnem blíží. Jaká úloha vás čeká během festivalu jako takového? Budete mít čas zajít si na koncerty, nebo vám to produkční povinnosti dovolí jen zřídkakdy?

Přípravy celého festivalu děláme ve čtyřech spolu s bookerkou Kačkou Fišer, technickým ředitelem Pavlem Dytrychem, hlavní office manažerkou Lucií Chlupatou a kurátorem hudebního programu Zdeňkem Neusarem. Na akci jako takové už část svých povinností deleguju na produkční štáb. Spíše vše monitoruju a dělám rozhodnutí v nečekaných situacích, které na místě vyvstanou.

Kdo už někdy pořádal festival nebo větší kulturní akci, ví, že práce je kolem neustále dost a dost. Areál stavíme od pondělí a prakticky nikdo z nás se nezastaví. Letos nás čeká šedesátka programových položek. Očekávám, že jich jako obvykle stihnu zhlédnout jen zhruba deset.

Beseda slaví úctyhodné 29. výročí. Od kolikátého ročníku jste součástí festivalového týmu? Vzpomněl byste na svůj první kontakt s festivalem – ať už jako produkční či návštěvník?

Součástí pořadatelského týmu Besedy jsem od roku 2011. Jako návštěvník jsem byl poprvé na Besedě myslím v roce 2000. Už na počátku, když ji ještě kormidloval Zdeněk, mě zaujala, cesta do organizačního týmu ale chvíli trvala.

Za těch téměř třicet let se na podiích areálu Besedy vystřídala převážně jména z alternativních proudů visegrádského sektoru. Svérázným plakátům v posledních letech dominovala hlavně aktuální jména britské a západní scény následovaná přehlídkou objevů místní alternativy a stálic nemainstreamové hudby. Letos programu dominují britští Black Country, New Road či producent Wu-Lu. Jaký máte s bookerkou Kačkou Fišer modus operandi, kterým skládáte dramaturgii?

Dlouhodobá koncepce festivalu je prezentovat aktuální, spíše nastupující nezávislou československou hudební scénu. Tato koncepce se pak prolíná do samotné programové skladby. Podobný klíč platí ve výběru umělců i u zahraničních jmen. Tedy vozit do Tasova ukázky aktuální nezávislé scény evropského formátu. Obecně platí, že na Besedě najdou návštěvníci spíše hudebníky a hudebnice, kteří jsou právě na počátku své umělecké tvorby, ale v nichž vidíme velký potenciál.

Black Country, New Road měli na Besedě vystoupit už loni. Důvodem jejich neúčasti byly pandemické restrikce i fakt, že Britové v té době ještě nebyli očkovaní. Byly přípravy letošního ročníku ušetřené těchto náhlých zvratů a zlomů? Zjednodušeně, oddechli jste si oproti minulým dvěma ročníkům, z nichž 2020 se nekonal?

Chápu, jak to myslíte. Ano, oproti období posledních dvou let plného turbulentních změn na poslední chvíli z důvodu protipandemických opatření, kdy se rušila vystoupení umělců a pravidla se měnila ze dne na den, jsme si oddechli.

Teď ale řešíme překážky, které sice už nejsou tak turbulentního charakteru, ale pořádání festivalu ztěžují taky výrazně. Během posledních týdnů se nám náklady zvýšily o necelých 400 tisíc, inflace zasáhla skoro všude a finanční situace celkově není příznivá.

Vloni jsme touto dobou měli vyprodaný festival, dnes tomu tak není. A obávám se, že to v důsledku aktuální krize bude dlouhodobější trend. Zasáhne to všechny pořadatele. Pořád platí, že loňský ročník byl ten nejnáročnější, který jsem kdy dělal. Ale letos to není o moc lepší z důvodu financí.

Co na kapelách oceňujete? Čím si získávají váš respekt? A na co jste při práci s umělci naopak alergický?

Díky festivalu mám možnost se setkávat s milými a skvělými lidmi, nejen z řad hudebníků, ale třeba i z řad pořadatelů jiných kulturních akcí. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou mi blízcí i hodnotami, jež zastávají.

A k té negativnější části otázky – někteří místní umělci mívají poměrně nereálné požadavky. Nemluvím ani tak o honorářích, i když tam je to samozřejmě občas také nesmyslné, ale většinou dojdeme diskusí ke kompromisu. Mám na mysli spíše požadavky na ubytování, stravování, ridery obecně a tak podobně.

Dovolím si poznámku – vystupovali u nás poměrně velké zahraniční hvězdy jako Algiers, Jaga Jazzist nebo Zola Jesus, které jsou zvyklé na zázemí velkých festivalů… Pak přijeli do malého areálu Topolového hájku a i přesto, že naše backstage zdaleka nedosahuje komfortu, na který jsou běžně zvyklí, si troufám říct, že odjížděli z Tasova spokojení. Obecně se mi potvrzuje pravidlo, že ti zkušení a úspěšní, kteří toho dost zažili a dokázali, bývají často úplně normální bez nějakých „hvězdných“ manýrů…

Asi se shodneme, že mezi pořadateli a napříč všemi profesemi hudebního odvětví se většinou pohybují hudebníci, kteří kromě vystupování s vlastní kapelou ještě pořádají festivaly, zvučí koncerty, dělají PR nebo se zabývají publicistikou. O vás jsem se někde dočetl, že jste nikdy nehrál v kapele. Hrajete na nějaký nástroj? Jak jste se dostal k hudbě a pořádání festivalu?

V žádné kapele jsem skutečně nikdy nehrál, dokonce si myslím, že nemám ani hudební sluch. (smích) Sice jsem úspěšně ukončil magisterské studium na Hudební vědě v Brně, nicméně obor Management v kultuře. A zřejmě trochu i z tohoto důvodu pořádám festival.

Když jsem si dělal přípravu na tento rozhovor a vyhledával si o vás informace, jeden z odkazů mne dovedl na Vinařský institut, kde zastáváte post projektového manažera pro studium. Na jaře 2021 jste pod hlavičkou Besedy dokonce pořádali online degustaci vína. Jak to probíhalo?

Ano, s kolegou Petrem Psotkou máme firmu na vzdělávání ve vinné kultuře. Je to můj hlavní zdroj příjmů. Online událost, kterou zmiňujete, sice proběhla pod hlavičkou Besedy, ale vznikla ze spojení s festivalem Hradecký slunovrat, přesněji s jeho ředitelem Vaškem Müllerem, který celou degustaci vymyslel.

Značka Besedy hrála v tomhle spíše sekundární roli, celé to byla skutečně Václavova práce. S Vaškem jsme se poznali díky tuzemskému vinařství Krásná hora, jejichž vína oba milujeme. A taky nás samozřejmě spojuje hudba a kultura obecně.

Stojíte rovněž za hudebními cenami Vinyla, které mapují nezávislou hudební scénu včetně publicistiky i pořadatelských aktivit. Jaká byla prvotní myšlenka založit hudební ceny tohoto formátu? A změnilo se na těchto principech během poslední dekády něco?

Motivace založit hudební ceny vyplývala z naprostého nedostatku relevantních ocenění, která by umělcům reálně pomohla. Byly tu jen Ceny Anděl, které byly zcela nedostačující. Od svého založení v roce 2011 se Vinyla vyvíjela, stejně jako potřeby české nezávislé hudby.

Udělat vyhlášení cen, o kterých se týden před a týden po mluví v médiích, umělcům propůjčí určitý mediální zájem, postupně začalo být taky nedostatečné. Proto jsme Vinylu rozšířili o ocenění hudební publicistiky Jany „Apačky“ Grygarové nebo nově kategorii Bastl electronic track pro hudební producenty.

Věřím, že jedině celoroční a strukturální podpora umělců dává v dlouhodobém horizontu smysl. Proto pod hlavičkou Vinyly pořádáme koncerty a přednášky laureátů až po nově zavedené vzdělávací workshopy, ve kterých bychom rádi pokračovali a které nám dávají smysl.

Program Besedy není zpravidla „jen“ o hudebních vystoupeních, ale i řečnících a diskuzích. Co nás na letošním ročníku čeká?

Hlavním obsahem programu Besedy jsou stále hudební vystoupení, která se na dalších scénách mísí s dalšími dvěma programovými bloky – Apollón a Soutěž písničkářů. Ta je s Besedou spjatá už historicky od roku 2009, ale oproti předešlým letům se do ní zapojují nejen lokální písničkáři a zpěváci, ale i frontmani už zavedených kapel, jako například letos Adéla Polka z Plum Dumplings.

Spojili jsme také síly s Radiem 1, na festivalu proběhne živě pořad Reflektor Zdeňka Lichnovského a Vojty Tkáče nebo v rámci spolupráce s Alarmem živě provedený podcast Soundsystém Karla Veselého a Jiřího Špičáka. Atraktivní bude určitě i beseda hudebního publicisty Pavla Klusáka o jeho knize Gott: československý příběh.

Věřím, že je to těžké říct coby dramaturg, ale na kterou kapelu se nejvíce těšíte?

Jsem zvědavý, jak naše publikum bude reagovat na Black Country, New Road. Osobně jsem je viděl už dvakrát. Coby posluchač se těším třeba na vystoupení Ctiba, Lambdu, Kurvy Čechy, Irenu a Vojtěcha Havlovy i na vystoupení Isamy Zinga nebo Tolstoys.

Stejně tak vyhlížím koncert Wu-Lu, kteří teď vydali debutovou desku a osobně se mi velmi líbí. Kolik toho ale reálně stihnu, to se uvidí. Čas nejen na koncerty, ale třeba i na besedu s našimi návštěvníky, bych si ale rozhodně rád našel.