Péče o kytaru #22: posouzení originality starých kytar

Popularita starých či sběratelských kytar, a tím pádem roste i jejich cena. Tento trend je celosvětový a láká stále více a více nadšenců, sběratelů i investorů. Vývoj a rozšíření kytar byl v minulém století jednoduše obrovský a inovativní. Vzhledem k masovému rozšíření vzniklo mnoho značek, typů, všelijakých tvarů, kvalitních i nekvalitních, sériově vyráběných nebo limitovaných edicí. O dnešní ceně těchto nástrojů pak rozhoduje mnoho faktorů. Jedním z nich je míra originality celé kytary. Tento proces bych vám rád detailněji přiblížil. Mnohdy se totiž jedná až o detektivní práci.

Pokud přemýšlíte o koupi starší, bazarové či sběratelské vintage kytary, doporučuji tomu věnovat hodně času a trpělivě vybírat. Nejde jen o to vybrat si konkrétní značku nebo typ kytary, ale také dobrý kus. V dnešní době je možné tyto kytary vyzkoušet a zakoupit například v Kytray.cz a nebo přes internet prakticky z celého světa.

Výhoda koupě osobně má výhodu v tom, že si kytaru můžete přehrát, detailněji prozkoumat a zeptat se v servisu na mnoho detailů. Kytary jsou již předem prověřené a víte, co kupujete. Při koupi ze světa (Ebay, Reverb) je nesporná výhoda ve výběru obrovského množství nástrojů. Ovšem bez možnosti vyzkoušení předem, s rizikem pošty na dlouhé vzdálenosti a také s tím, že prodávající může být podvodník či amatér, který nemusí vědět mnoho detailů. Také ne každý prodávající poskytuje skutečně detailní fotky a popis celého nástroje, včetně hardwaru, elektroniky, datace, úprav atd.

Co vše se na kytarách prověřuje

Jak bylo řečeno, o ceně rozhoduje mnoho faktorů a důležitým z nich je originalita kytary a jejích jednotlivých částí. Každá významnější značka vyráběla více typů kytar, které každým rokem procházely drobnými výrobními inovacemi, změnami materiálů či úpravami konstrukce, takže prověření originality není nic jednoduchého.

U akustických kytar je prověřování jednodušší, protože se neskládají z tolika drobných součástí jako elektrické kytary. Například kytary Fender jsou poskládány z více jak sta drobných součástí, které lze všelijak upravovat, opravovat a měnit.

Důležitost původnosti celých kytar je významnější u drahých a ceněných nástrojů, kde se například posuzuje, který šroubek v pickguardu je původní a který měněný. U běžných modelů se drobné změny a úpravy striktně neřeší.

Na co se tedy hledí? Na původnost laku, hardwaru, elektroniky, potenciometrů, snímačů, pražců, mechanik, zda krk skutečně patří k danému tělu, zda nebyly v minulosti dělané opravy (lepení po pádech, retuše laku, převinutí snímačů), na rozměry těla. Ke zkoumání je toho skutečně mnoho.

Původnost laku

Lak je významná součást hudebních nástrojů. Díky němu z velké části kytara hraje lépe či hůře, má takové a takové vlastnosti atd. Lak je také možné kdykoli z kytary sundat a dát nový. Možnosti jsou neomezené, můžete měnit barvu i druh laku, počet vrstev. Pokud se přelakování udělá profesionálně, je těžké odhalit, že se na kytaře něco vůbec měnilo.

Jako vodítko při zkoumání laku slouží staré a dobové katalogy, které jsou u významných značek dostupné. Při zkoumání starého Fendera lze přesně zjistit, jaké laky a jejich odstíny se v jednotlivých letech používaly. Pokud barva laku s daným rokem přesně nesedí, je důvod k podrobnějšímu hledání, zda se nedělaly limitované edice popřípadě je to důvod k pochybnostem. Záludnosti starých laků tkví v tom, že léty a působením slunečního záření mění drobně svůj odstín, takže výsledná barva se od původní barvy může značně lišit, což může značně mást.

U Fenderů je také pečlivě zaznamenáno, v jakých letech se používaly určité typy laků, takže už to samotné je vodítko. Starý nitro lak, který se používal do půlky 60. let, má svou specifickou vůni, barvu i strukturu. Lze ho zjistit i chemicky. Drobným pomocníkem při jeho ohledání je UV lampa (black light). Původní a staré laky mají pod UV světlem specifický odstín, takže lze posoudit, zda je lak nový, starý, či opravovaný. Také se pod UV světlem ukáže, zda kytara nebyla v minulosti opravovaná, lepená nebo zda bylo manipulováno s pájenými spoji na elektronice.

Původní hardware

U elektrických kytar je důležitou součástí hardware, tedy mechaniky, kobylka, tremolo, struník, úchyty popruhu či srážeče strun. Významné značky používaly během let různé dodavatele hardwaru, takže se díly od sebe mohou lišit. Je tedy nutné vědět co se v kterých letech na daných kytarách používalo a co ne. Některé součástky mají ražené značení.

Ohledávání hardwaru je časově náročnější, protože pro důkladné prozkoumání je nutné ho vždy celý sundat. Například mechaniky sundavám vždy všechny a zjistím, zda jsou všechny totožné a jestli pod nimi nebudou nalezeny ve dřevě otisky jiných mechanik. Mechaniky jsou totiž jedny z nejčastěji měněných součástí starých kytar.

Originalita snímačů

Snímače hrají u elektrických kytar významnou roli. Do značné míry ovlivňují celkový charakter zvuku. Kytaristé je rádi mění za jiné, aby dosáhli požadované změny nebo rádi zkouší jiné možnosti. Proto u každé prodávané staré kytary naleznete údaj o snímačích, ať už originálních nebo těch, které v dané chvíli na kytaře jsou. Mnohdy bývají staré původní snímače přiložené u kytary.

U snímačů posuzuji jejich konstrukci, jejich hodnoty, barvu vinutí, pájené spoje, barvy a materiál kabelů. U starých Fenderů se do určitých let snímače vinuly manuálně, takže měly vždy nepatrně odlišné hodnoty. Proto jsou u sběratelů tolik ceněné, protože žádný není stejný.

Často bývají starší snímače různě opravované, proto je důležité na tyto opravy přijít. Důležitá je i samotná datace, která u původních snímačů bývá často zachována. I podle fontu a barvy písma lze poznat z jaké doby snímač je.

Datace kytary

Datovat kytaru je možné podle několika indicií. Důležité je sériové číslo. Každá renomovaná značka v minulosti používala kódové značení svých nástrojů. Mnohdy tyto čísla na první pohled nedávají smysl. Naštěstí díky mnoha nadšencům z celého světa existují databáze sériových čísel všech podstatných značek.

Pokud je tedy sériové číslo na kytaře dochované, je to první velké vodítko k přesnější dataci. Schválně říkám první vodítko, protože tento samotný údaj nestačí. Sériové číslo bývá mnohdy pouze na jedné části kytary, obvykle na hlavici nebo na plíšku držící spoj krku a těla. Pokud by ovšem někdo v minulosti kytaru rozebral a dal například krk k jinému tělu, sériové číslo na krku by zůstalo stejné, ale tělo už by původní nebylo. Proto vždy hledám jakoukoli dataci či kódové označení i na ostatních částech kytary.

U elektrických kytar typu Telecaster či Stratocaster lze najít dataci v šachtách snímačů a elektroniky, pod pickguardem, pod tremolem, v kapse u krku a na patce krku. U Les Paulů bývají kódy v šachtách snímačů, v elektronice nebo pod krytkou táhla. Všude v těchto místech se objevují různá značení, které někdy napoví a někdy také ne. Mnohdy nenapoví nic o dataci, ale o tom, že je kytara originál Fender nebo Gibson a ne nějaká čínská kopie, ano.

Datace se v každé éře zaznamenávala jiným způsobem, někdy obyčejnou tužkou, někdy razítkem, někdy zeleně, někdy černě… Možností je mnoho. Způsoby datace a její dekódování si nelze nosit v hlavě, je vždy nutné si vypomoci databázemi.

Potenciometry a pájené spoje

Elektronika je jedna z věcí, která dělá charakteristický zvuk celé éry kytar. Proto se ověřuje nejen původnost snímačů, ale i potenciometrů, kondenzátorů či pájených spojů.

Staré potenciometry mají obvykle dataci vyraženou na plášti v podobě kódového značení, které se mění v závislosti na typu potenciometru či určité doby. U starých Fenderů se objevují potenciometry Stackpole (značení 304) a CTS (137). Za tímto kóodovým označením následují čísla, která indikují zpravidla týdny v roce a rok.

Mnohdy se ale stává, že přes vyraženou dataci je cín, takže potenciometr nelze dekódovat. Ověřit jeho pravost ale lze podle jeho konstrukce, která se postupem let měnila. Po takovém ohledání tedy nelze konstatovat rok, ale potenciometr lze označit za dobový.

Vzhledem k tomu, že součástky elektroniky se často mění, ať z důvodu jejich poruchy nebo kvůli vylepšení, je nutné kontrolovat i stav pájených spojů. Ty u starých a vysoce kvalitních kytar bývaly precizně udělané a často na stejných místech. Pokud byly v minulosti měněné snímače, drátky nebo cokoli upravováno, muselo být manipulováno s cínem. To lze poznat, takže i to je vodítko k tomu se domnívat, jestli bylo s elektronikou v minulosti manipulováno nebo ne.

Původnost pražců

Na starých kytarách bývá obvyklé opotřebení pražců od hraní. Po dlouhé době mohou být pražce značně vymačkané či zdeformované. To ovlivňuje hratelnost kytary. U vysoce ceněných kytar je vždy tendence zanechat původní pražce co nejdéle. Každá úprava totiž znamená pokles ceny nástroje. Ovšem přepražcování dá poté kytaře nový rozměr, protože je znovu plně hratelná.

Každá značka kytar používala na kytary a jejich typy různé rozměry pražců. Proto je při ohledávání pražců důležité posoudit, jestli jsou pražce původní či ne. Jejich výměna obvykle zanechá na kytaře drobné stopy, ovšem vždy záleží na tom, jak profesionálně je oprava dělána. S tím souvisí i nultý pražec, který také posuzuji. Obvykle se mění současně s přepražcováním, protože jeho drážky se postupně snižují s hranými pražci a k nový pražcům jejich výška nedostačuje.

Jeden malý tip: pokud vidíte starou kytaru s výrazně omláceným a ohraným tělem a přitom jsou na hmatníku vysoké, hladké a nevymačkané pražce, patrně jsou novější. Kytara, pokud je skutečně celá původní, bývá ohraná rovnoměrně na všech částech, tedy pokud je hrané tělo, měl by být i krk a hmatník.

Závěrem

Toto byl skromný úvod do krásy starých nástrojů. Samozřejmě se ověřuje a posuzuje mnohem více detailů, ovšem rozepsat to by stačilo na malou knihu. V našem servisu si můžete nechat ověřit či servisovat jakoukoli starou, starší, bazarovou nebo sběratelskou kytaru. Výsledky bývají překvapující. Možná je i jakákoli konzultace, která bývá mezi nadšenci klidně i několikahodinová.