Péče o kytaru #3: výměna strun

Nezbytnou součástí péče o kytaru je pravidelná výměna strun. Pro kytarového technika rutina, leckoho ale může potrápit. Záludnosti se skrývají například při výběru tloušťky a značky strun nebo při včasném rozpoznání kdy struny vyměnit. Aby na kytaře vše perfektně fungovalo, mělo by při výměně strun dojít ke kontrole nastavení a případnému seřízení. Každá sada strun má při naladění jiný tah, a proto je dobré vědět, jak mohou nové struny změnit nastavení kytary.

Jedno z nejčastěji probíraných témat ohledně strun se týká jejich životnosti. Stárnutí strun ovlivňuje například intenzita hraní, vlhkost vzduchu, pot nebo prach. Struny se běžně skládají z jádra, přes které je omotané vinutí, které je u některých kvalitních strun ještě potažené ochrannou vrstvou. Působením zmíněných vlivů se vinutí narušuje, koroduje a struna při brnknutí nekmitá pravidelně. To výsledně ovlivňuje kvalitu zvuku a délku tónu.

Co má zásadní vliv na stárnutí strun

Intenzita hraní na kytaru významně určuje dobu, po kterou struny zůstanou v dobrém stavu. Během hraní se do vinutí dostávají mikroskopické části kůže, které se v něm usazují a vinutí poškozují. Čím více hraní, tím více se do vinutí dostává nečistot.

Životnost lze prodloužit ošetřením strun před i po hraní. Stačí k tomu i jemný čistý hadřík, kterým se struny očistí ze všech stran. Vhodné je používat speciální čističe strun, které struny udržují v dobré kondici. Po čištění jsou struny na omak příjemnější a ruka po nich lépe klouže. Struny ale nestárnou pouze nad hmatníkem při mačkání akordů, ale i v místech, kde se na ně brnká. Při hraní trsátkem dochází k opakovanému narušování vinutí. Mnohdy je to po čase poznat i vizuálně, v těchto místech bývá struna na povrchu tmavší.

Při hraní na kytaru se běžně potí ruce. To může nejen stěžovat samotnou hru, kdy ruka neklouže po krku a hmatníku tak lehce, ale pot také výrazně poškozuje vinutí strun. Muzikanti, kteří se potí méně, se mohou považovat za šťastnější, protože struny nemusí měnit tak často. Je dobré zkoušet více značek a zjišťovat, které jsou z hlediska výdrže nejlepší.

Podobně jako pot na struny působí i vzdušná vlhkost. Ta je ovšem záludnější v tom, že na struny působí nepřetržitě, tedy i když se na kytaru nehraje. Vysoká vlhkost má na struny stejný vliv jako na jiné kovy, způsobuje korozi. Může se stát, že struny ztratí na své životnosti, aniž by se na ně brnklo. Neblaze působí i prach. Jeho částečky se usazují v drobných zákoutích vinutí a narušují ho stejně jako částečky kůže. Struna pak nemůže přirozeně kmitat a mění se její zvuk.

Jak poznat staré struny a kdy je měnit

Opotřebené struny nejen špatně zní, ale nejsou ani hezké na pohled. To jsou dvě zásadní kritéria, podle kterých lze jednoduše poznat, kdy nastává čas jejich výměny.

Staré struny zní mdle, nevýrazně, ve spektru ubývají výšky a zkracuje se sustain, čímž klesá celý výkon kytary. Charakter zvuku nových strun se popisuje poměrně složitě. Obecně ale platí, že je zvuk při brnkání brilantnější, plný detailů a tón má dlouhý dozvuk. Je dobré se naučit vnímat charakter zvuku kytary při nových strunách a sledovat jeho negativní změny, které jsou způsobené jejich opotřebováváním. Toto kritérium tedy každý kytarista vnímá subjektivně. Profesionální muzikanti běžně potřebují mít zvuk kytary stále stejný podle svých preferencí. Proto není výjimkou, že mnozí z nich mění struny každý den nebo vždy před koncertem. To je ovšem pro běžného kytaristu příliš nákladné i zbytečné.

Univerzálním kritériem, podle kterého poznat stáří strun, je vizuální stránka. Nové struny jsou na pohled čisté, lesklé, svěží a bez viditelného poškození, na omak jsou většinou hladké a prsty po nich příjemně kloužou. Hraním struny ztrácí hlavně lesk a tmavnou. Na tenkých, neopředených strunách je to obvykle poznat nejdříve. Bývají hodně tmavé až černé a na omak hrubé. U basových, opředených strun tmavne vinutí v místech kde se na struny nejvíce hraje. Jako dobrá nápověda poslouží, když se ke strunám přiloží jedna nová struna. Pokud je rozdíl znatelný, je vhodná výměna.

Struny se doporučují měnit když přestávají přesně ladit v oktávách. To bývá prvním výrazným ukazatelem jejich opotřebení.

Doba, po které se struny mění, je individuální. Záleží na mnoha již zmíněných faktorech, které spolu úzce souvisí a mají tak na stárnutí vliv. Při běžném hraní bohatě stačí výměna jednou za 3 až 6 měsíců. Po více jak půl roce už většinou struny nezní dobře ani pokud se na kytaru hraje jen příležitostně. Při intenzivním hraní záleží na údržbě strun a také na míře pocení rukou. Kytaristé s agresivnějším potem mění struny běžně po dvou až třech týdnech.

V závislosti na intenzitě hraní je dobré uvážit jak drahé struny pořídit. Při příležitostném a běžném hraní se vyplatí drahé struny. Kvalitní struny od značek Elixir, D´Addario či Ernie Ball bývají potaženy navíc speciální ochrannou vrstvou, která chrání vinutí. Takové struny deklarují mnohem delší životnost. Při častých výměnách strun lze doporučit struny střední cenové kategorie, které bezpečně tuto dobu vydrží v dobrém stavu a jejich časté kupování peněženku tolik nebolí.

Druhy strun

Struny se liší materiálem, způsobem vinutí, tvarem jádra nebo tloušťkou. Při kupování strun v hudebninách se prodavač obvykle ptá na požadovanou tloušťku strun a na jejich materiál. Je tedy dobré znát jejich základní vlastnosti.

Na akustické westernové kytary se používají kovové struny, dělené na bronzové a fosforbronzové. Fosforbronzové struny jsou na pohled oranžovo-hnědé barvy a mají teplý, jasný, basový a vyvážený zvuk. Bronzové struny jsou žluté barvy, lze je tedy snadno na pohled rozeznat. Jejich zvuk bývá pevný, silný a zvonivý. Vhodné je vyzkoušet obě varianty a poté se k jedné přiklonit. Kytary mají různé vlastnosti a tedy i kompatibilita nástroje se strunami je důležitá.

Na klasické kytary se používají struny nylonové. Kytary s nimi mají svůj specifický lahodný zvuk. Nylonky jsou při hraní příjemnější, jejich mačkání jde snadno, což ocení zejména začátečníci. Jejich zvuk sice není tak výrazný jako u kovových strun, má ale své přednosti právě v jemnosti.

Struny na elektrické kytary mají více slitin, mohou být ocelové, niklové, kobaltové či s titanovým jádrem. Při výběru záleží na subjektivních preferencích. Ocelové struny mají jasný, ostrý a mnohdy basový zvuk s dlouhým sustainem, což je vhodné pro agresivnější hraní a prosazení v kapele. Oblíbené niklové slitiny jsou charakteristické všestranností, jasností a vyšší hlasitostí či hloubkou zvuku. Nikl zajímavě pracuje se snímači a dokáže je poměrně slušně vybudit. Kobaltové struny mívají zvuk plný silných basů a čistých výšek.

Tloušťka strun

Struny se kromě materiálu významně liší především svou tloušťkou. Ta se udává v palcích a je uvedena na obalu. Hovorově se ale běžně používají termíny jako desítky, jedenáctky atd.

Silnější struny jsou vhodné pro agresivnější hru, dodají kytaře větší výkon, více vibrací a průraznosti. Oblíbili si je především bluegrassoví kytaristé. Díky silnějším strunám vyniknou jejich sóla a kytara se snadněji prosadí mezi ostatními nástroji pokud se hraje čistě akusticky.

Tenké struny vyžadují přesnější a jemnější hru. Při silnějším brnknutí se výrazně rozvibrují a mají tendenci drnčet o pražce. Tyto struny jsou vodné například pro bending nebo blues. Mají teplejší a jemnější zvuk.

Pro začátečníky jsou vhodné tenčí sady strun (u akustických kytar desítky nebo jedenáctky, u klasických kytar normal tension a u elektrických kytar devítky či desítky), protože se při hře tolik nenamáhají prsty a šlachy. Jsou ale více citlivé na intenzitu mačkání a tudíž na intonaci.

Tah strun a jejich vliv na nastavení krku

Každá sada strun má při naladění svůj specifický tah. To znamená, že struny působí určitým tlakem na krk a kobylku. Tento fakt je velmi důležitý při výměně strun za odlišnou tloušťku. Například, jsou-li na kytaře jedenáctky struny a dojde k výměně na devítky, tah na krk se výrazně sníží a dojde k přenastavení průhybu krku a tím i dohmatu. Poté je tedy nutné kytaru opět seřídit na daný typ strun.

Jak moc se tah strun vyvíjený na krk změní lze vidět na příkladu u značky D´Addario. U kovových strun pro akustickou kytaru mají jedenáctky struny tah kolem 67 Kg, desítky struny 60 kg a devítky 43 kg. Nylonové struny standardní tenze mají tah kolem 37 kg. Sada strun s vysokou tenzí vychází přibližně na 39 kg.

Na klasickou kytaru jen nylonové struny

Díky názornému příkladu rozdílného tahu strun je důležité zmínit, že na klasickou kytaru patří výhradně nylonové struny. Klasická kytara má odlišnou konstrukci než akustická westernová kytara a je vyráběná pro tah nylonových strun, který je o mnoho kg menší než u strun kovových. Pokud by se na ní daly kovové struny, jejich velký tah začne deformovat přední desku a krk kytary, obvykle dochází i k odlepení kobylky a žebrování. Opravy takových kytar jsou velice nákladné.

Jak na výměnu strun

U nových strun je důležité jejich správné navinutí na mechaniku, díky čemuž se docílí stability ladění a správného úhlu a přítlaku struny na nultém pražci, což je zásadní pro kvalitní hru. Okolo mechaniky stačí navinout 3 nebo 4 plynulé otáčky. Struna tak správně drží a nerozlaďuje se. U nylonových strun si lze vypomoci jednoduchým uzlíkem aby struna neprokluzovala. U kovových strun se uzlíky nikdy nedělají, jsou kontraproduktivní.

Vždy je dobré měnit celou sadu strun. Při výměně jedné struny dochází k nevyváženosti zvuku mezi starými a novými strunami, které pak i rozdílně intonují.

Při přestrunění kytary se není třeba ničeho obávat. Mohou se sundat všechny najednou. Krk náhlou změnu tahu bez problémů vydrží. Hraním na kytaru se nečistotami zanáší i hmatník. Proto je vhodné ho při výměně strun vyčistit. K tomu slouží bezpočet dostupných prostředků na trhu.

Vždy je pak dobré zkontrolovat nastavení kytary. Ideální je nechat struny vyměnit v servisu, kde se kytara případně seřídí na daný typ strun.