Penelope Trappes ukončuje svou trilogii niternou vokální exhibicí

V Anglii usazená Australanka Penelope Trappes se vydala na sólovou dráhu hluboko po své třicítce. V trilogii, kterou zakončuje letošní album Penelope Three, řeší postavení žen na hudební scéně po čtyřicítce i odchod dospívající dcery za vlastním životem. Niterně a hudebně unikátně.

Kroky Penelope Trappes můžeme na mezinárodní scéně sledovat déle než 15 let. Důležitou postavou na její cestě je americký producent Stephen Hindman, se kterým nejprve ve Spojených státech vytvořila poměrně veselý elektropopový projekt Lismore, aby po přesunu na Britské ostrovy duo změnilo název na The Golden Filter a řádně potemnělo. Přirovnání k Unkle, Depeche Mode nebo Yazoo hovoří jasnou řečí. V posledních letech dvojice vedle společné práce začíná čím dál více pracovat na sólovém materiálu. Stephen skrytý za pseudonymem Isolating nebo Quays, Penelope se pustila do rovnou ambiciózní trilogie. Tu v letošním roce ukončuje třetí díl nazvaný Penelope Three.

Vstupovat na hudební scénu jako třicátnice znamená být od začátku přehlíženou raritou. Navíc v pozici, kdy vedle hudební kariéry se také staráte o svého potomka. Tato témata řeší trilogie Trappes, která se po dílech věnovaných zrození a smrti tentokrát věnuje znovuzrození. Pro řadu žen odlet dětí z rodného hnízda na vlastní životní dráhu znamená ztrátu smyslu života. Čemu se poté, co se věnovaly svým potomkům, budou v budoucnu věnovat? Třetí album je plné otázek primárně letících do podobného teritoria s výsledkem, že sebe můžu milovat. Prozatím šeptavý hlas autorky náhle vystupuje více do popředí. Dává najevo, že si už dokáže obhájit své konání. Jak sama autorka píše, kreativita s věkem nikam nemizí, naopak zraje, mění se a roste stejně jako vše ostatní v životě. Letošní novinka je toho jasným důkazem.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

První dvě desky Penelope Trappes byly niterným hledáním sebe sama, přesvědčováním, že o mé nápady bude zájem. Vedle toho letošní deska je konstatováním, že tyto hory pochybností autorka dokázala překonat. Hlas s operní a jazzovou průpravou náhle získává průraznost, kytarově hlukové křoví minulosti je pryč, výchozím impulzům vokálu nejvíce sekunduje klavír a elektronika.  Pokud do hry vstupuje kytara, tak pouze podtrhuje temně doutnající atmosféru skladeb. Podobně snivě aktivním přístupem dokázali pracovat se svými nápady i legendární Cocteau Twins. Penelepe ale nejde pouze ve stopách skotské trojice, řada nových skladeb dává jasnou odpověď, proč se zpěvačka už před lety spojila s progresivním labelem Houndstooth, který sice v rukou drží šéfové slavného tanečního klubu Fabrik, na mnoha deskách s řadou ženských protagonistek ale hraje prim experimentální netaneční elektronika. Leckteré momenty 36minutové kolekce mohou totiž odkazovat například k Portishead (Red Yellow), poslední desce freakfolkařky Grouper (Fur & Feather) nebo k projektu This Mortal Coil stáje 4AD (Awkward Matriarch), do kterého by tvorba Australanky na přelomu 80. a 90. let krásně zapadala.  

Nenápadná deska Penelope Three uhrančivým způsobem komunikuje hned několik zajímavých témat. Trilogie Penelope Trappes nekonči vyšuměním do ztracena, ale naopak na vrcholu. S čím se nenápadná muzikantka ozve příště?

Penelope Trappes – Penelope Three

Houndstooth, 2021, 36:57

dark pop, dream wave

80 %