Perly pro hudební samouky #1: rytmika podle Bennyho Greba

Spousta z nás teď nemá nic moc jiného na práci, než si doma otlačovat půlky a konečně cvičit to, co jsme roky odkládali. Smysluplné cvičení přitom vyžaduje vedle času a vůle také solidní informace – a v nejlepším případě i nějaký ten systém. Tak se v klidu usaďte, v novém seriálu Perly pro hudební samouky vám povím o dvojici výukových materiálů, které mi změnily (hudební) život.

Nejprve ale pár slov o Bennym Grebovi pro ty, kdo netuší, o koho jde. Jedná se bubeníka z té zvláštní sorty muzikantů, kteří nikdy nehráli v nějaké superslavné světové kapele, ale přesto si v hudebních kruzích vydobyli pověst velmistrů svého nástroje. Je samozřejmě podepsaný pod řadou desek, ale vedle toho se aktivně věnoval i výuce na řadě bubenických workshopech, klinikách a je celkově hodně zkušeným lektorem. A o tu jeho pedagogickou stránku nám teď jde především.

V průběhu poslední dekády vydal dvě výuková DVD, The Language of Drumming (2009, vyšlo i jako kniha) a The Art & Science Of Groove (2015). Před pár lety jsem obě DVD zhlédnul také já, jakožto mladý kytarista samouk s podprůměrnou rytmikou a nadprůměrnou chutí to změnit. Ačkoli jsou oba materiály myšlené převážně pro bubeníky, principy a cvičení v nich obsažené jsou mnohem víc o základech rytmu než o paličkách – dají se využít na všechny nástroje. (Bennyho úplně nové knize, Effective Practicing For Musicians z roku 2020, se možná budeme věnovat někdy příště.)

Podle Bennyho materiálů z let 2009 a 2015 jsem začal pravidelně cvičit. A nestačil jsem se v následujících měsících divit, co to se mnou udělalo. Logický další krok? Začal jsem podle nich učit žáky, kteří ke mně chodí na lekce kytary (tímto se omlouvám všem svým pokusným králíkům), a opět se nestačil divit. Dodnes podle nich cvičím a učím – a stále se nestačím divit. Zní vám to jako reklama? Není (teda aspoň placená ne). Jen je to tak dobré, že jsem o tom chtěl povědět ostatním samoukům a hudebním učitelům. A díky tomu můžete číst tento prapodivný hybrid mezi rubrikou „jak na to“ a recenzí na bubenické výukové materiály z pohledu nebubeníka.

1. Základní principy: Hudba jako jazyk

Osobně považuji hudbu za formu komunikace. Je to abstraktní jazyk, který funguje úžasně pro sdělování pocitů, ale je prakticky nepoužitelný na konkrétní informace. Jediným akordem vyjádřit spokojenost nebo chmuru? Hračka! Kolik akordů ale potřebujeme na popsání funkce spalovacího motoru? Až to zjistíte, dejte mi vědět.

I k výuce hudby se dá přistupovat podobně jako k jazyku. Na začátku se učíme předchystané fráze (Dobrý den, kde je tu nádraží?). Stejně tak se můžeme podívat na špičkové použití jazyka někým výjimečným. Poslechnout si proslov, přečíst báseň nebo se ji naučit zarecitovat. Tomu v hudbě zhruba odpovídá učení se cizích skladeb notu od noty, rozbory děl apod. To všechno jsou skvělé věci – a rozhodně k hudbě patří. Ale není to konverzace – a nenaučíme se tak sdělit nic osobního. Nic, co by platilo jen teď, jen tady a jen pro nás.

Benny Greb se zaměřuje právě na výuku hudební „konverzace“. Schopnosti vyjádřit hudebně cokoliv, co nás zrovna napadne. Učí hudbu jako jazyk. To vyžaduje jiný styl cvičení. Jde především o zachycení hudebního ekvivalentu gramatiky. Systematické projití všech variant, které mohou nastat. Až pak se může hráč konečně svobodně rozhodovat o tom, co chce říct, a nemusí vybírat jen z toho, co říct umí.

Benny Greb ve své kapele

2. Konkrétní cvičení

Rytmická abeceda

Rytmická abeceda je absolutním základem rytmické „gramatiky“ a jejím vysvětlením začíná hned první ze zmíněných DVD. V podstatě si hudbu rozdělíme po dobách a podíváme se na všechny existující rytmické kombinace v šestnáctinových a triolových subdivizích. Na níže přiloženém obrázku jsou seřazeny varianty, které nás mohou potkat. Zelená tečka je hraná nota, pomlčka je prostě pomlka. A to je vše. To je právě to. Jako většina geniálních řešení je to neuvěřitelně jednoduché. Všechny varianty, co mohou nastat v jedné době v šestnáctinových a triolových subdivizích, se vejdou na jeden papír. A ještě jsem nezažil jediného žáka, který by to nedokázal vstřebat během pár týdnů.

Co se stane s takovým průměrným žákem po tom, co si projde všechny kombinace? Za prvé se je naučí slyšet a identifikovat v hudbě. A díky tomu i snadno napodobit to, co slyší. A za druhé se přestane bát rytmů, které na papíře vypadají složitě. Téměř každý sebesložitější rytmus ve čtyřčtvrťovém taktu se prostě dá rozložit na čtyři písmena, která už jsou dopředu naučená. Vše je hratelné.

Možností, jak to cvičit, je mnoho. Nejen střídáním zahrané noty a pomlky, ale může jít o střídání akcentovaných a tišších not. Na kytaře můžete pomlky vyměnit za perkusivní úder do zatlumených strun. Všechno jen údery dolů, jen údery nahoru apod. Doby si do toho můžete klepat nohou, počítat nahlas, nebo to nechat na metronomu. Vše je na vás. Až na jedinou věc. Je potřeba to doopravdy docvičit do toho stavu, aby všechna písmena rytmické abecedy byla stejně jednoduchá a samozřejmá. Tak, aby se dala s lehkostí používat ve volné konverzaci.

Rytmická abeceda není z hlavy Bennyho Greba. Údajně se o ní dozvěděl od svého učitele. Snažil jsem se dohledat historii či původního autora tohoto konceptu, ale nic jsem nenašel. Hádám, že se na některých školách bude jednat o tradiční metodu. To ale není to důležité. Podstatné je, že o tomto konceptu zatím ještě stále mnoho učitelů hudby a žáků nikdy neslyšelo, a to je zatracená škoda.

Hrátky s metronomem – držení tempa

Představte si nadšeného mladého sportovce. Protáhne se, zahřeje, naloží hromadu závaží na osu činky. Pak tu činku vezme, položí ji na vysokozdvižný vozík a začne mačkat tlačítko nahoru a dolů. Za jak dlouho z něj bude novodobý Arnold Schwarzenegger? Jen tak to nebude. A za jak dlouho se naučím sám držet tempo, když budu cvičit s metronomem, který ho drží za mě?

A o tomto je právě druhé cvičení, které si v praxi nemůžu vynachválit. Problém s držením tempa? Nastavím metronom tak, aby mi jeden takt klepal a druhý mlčel. Třetí mi zas metronom řekne, o kolik jsem uletěl, když jsem měl tempo držet sám, a tak pořád dokola. Pokud to chceme pounout dál, můžeme si dát třeba jeden takt metronomu a tři takty ticha apod. Lze tak cvičit cokoliv. Co na tom obkecávat, běžte to pár týdnů zkoušet a posuďte sami. Ještě jsem nenašel účinější cvičení proti zrychlování. Pokud o nějakém víte, dejte mi vědět.

Benny Greb ve své kapele

Hrátky s metronomem – subdivize a přesnost

Jsme zase o trochu dál. Rytmická abeceda naučená, tempo stabilní, ale pořád to ještě není ono. Chceme s kapelou zahrát v unisonu předraženou šestnáctinu v rozcvičené skladbě, ale tak nějak u toho nezníme jako jeden. Místo toho jsou tam stále zbytky zvuku brambor kutálejících se po schodišti. Znát všechny subdivize, a být v nich přesný, to jsou dva různé problémy. Kéž by tu bylo nějaké cvičení, které nás donutí každou dobu vnímat a poslouchat, jak že to zní ta problémová čtvrtá šestnáctina v době.

Žádné překvapení se nekoná, i na tohle samozřejmě cvičení existuje. Zapněte metronom a představte si, že klepání, které slyšíte, není doba, ale právě ta čtvrtá šestnáctina, a dobu hrajete vy. A zkoušejte to dokola, dokud to nezačne sedět. Ze začátku to může být obtížné (osobně jsem nad tím proseděl měsíce, než to přestal být takový problém), ale stojí to za to. Opravdu to udělá jasno v tom, kde přesně ta daná subdivize je. Samozřejmě, že čtvrtá šestnáctina je jen příklad, a pokud se chceme bavit o nějaké volnosti a schopnosti zahrát cokoliv, je potřeba to nacvičit s každou šestnáctinou a triolou. A je to i skvělý způsob, jak zpřesnit kusy skladeb, kde přesně tohle dělá problém.

Co znamená docvičit

Zmíněná cvičení jsou poměrně jednoduchá na papíře, ale nestačí je jen vyzkoušet. Pro výsledky je potřeba vše doopravdy vstřebat. To znamená cvičit, dokud to nezačne být jednoduché a samozřejmé. Pokud to jakš takš udržíte, ale praská vám z toho hlava, tak to ještě docvičeno není. Sám se k nim už roky vracím, a je stále co zlepšovat. Chaotické přeskakování mezi hromadou různých cvičení většinou nikam nevede. Radši si vyberte jedno – a dotáhněte ho do konce. A kombinace všech tří je zábava na hodně dlouhých večerů.

Benny Greb jako host na albu Nicka Johnstona

3. Výuková DVD

A teď k recenzovité části článku. Stojí ta DVD za pořízení a zhlédnutí? Pokud nejste bubeník, ale zajímáte se o rytmus obecně, tak ta první (The Language of Drumming) ani ne. V úvodu obsahuje část o rytmické abecedě, která je rozhodně velmi užitečná (a je to ten hlavní důvod, proč o tom materiálu píšu), ale dá se naučit i bez toho. A zbytek by se dal nazvat standardním souborem cvičení pro bicí nástroje, které mi nepřísluší hodnotit. Pokud nevládnete paličkama, naučte se rytmickou abecedu a pusťte to z hlavy.

The Art & Science Of Groove je ale úplně jiný příběh. Zpracování je na špičkové úrovni, obsah je univerzálnější. Dozvíme se víc o hudbě obecně, nejen o hře na soupravu (i když ta taky nechybí). Nenajdeme zde žádné rudimenty ani nic podobného. Místo toho uslyšíme zajímavý a komplexní rozbor rytmu, groovu a co s nimi, aby z hudby šel dobrý pocit. A k tomu i spoustu názorných ukázek. I názvy kapitol (Čas, Zvuk, Pocit, Mysl a Tělo) naznačují, o jak moc základní principy tu jde. Výše zmíněná metronomová cvičení jsou jen střípky ze všech obsažených informací. Ať už se chcete na bicí naučit dopravdy hrát, případně si je jen „naklikat" do skladeb, na kterých děláte, nebo se podrobněji podívat na rytmus jako takový, The Art & Science Of Groove můžu s klidným srdcem vřele doporučit každému, kdo se chce vzdělat a nemá problém s angličtinou.

Takhle to vypadá, když se výukové video udělá na výbornou