Pět důvodů, proč si (ne)vzít příklad z Freda Dursta
Limp Bizkit nechali fanoušky hlasovat, jestli chtějí dřív další singl nebo rovnou celou desku. Nebylo to těžké rozhodování, i když se album nakonec jmenuje Still Sucks a ne Stampede of the Disco Elephants, jak kapela avizovala. Dlouho to vypadalo, že deska vyjde kdovíkdy, přestože kapela prý měla materiálu na tři další kolekce. Čekalo se údajně na autorský příspěvek mistra Dursta. Vytáčí vás podobné móresy? Pak jste se taky nachytali. Není to žádná raketová věda. Zatněte zuby a projděme si spolu pilíře jeho marketingu.
1. Pozornost především
Hudební byznys zná jedinou tvrdou měnu, a tou je pozornost. Těžko do vás někdo investuje, dokud ve vás nebude citově zainvestované dostatečně velké obecenstvo. Je to snazší, než se zdá. Počítá se cokoliv, o čem se bude mluvit, od ujeté tátovské image až po rapové featy a do krajnosti vyhnané rozbroje s Eddiem van Halenem. Špatná reklama je taky reklama. Hlavní je nenudit a nebrat si osobně fakt, že od vás kde kdo bude čekat frackovité chování i v soukromí. Čím déle a častěji se bude vaše jméno skloňovat, tím méně sejde na souvislostech.
2. Nejlepší je špatná zpráva
Neznamená to, že vaše potenciální publikum je vůči negativitě imunní. Stačí si vzpomenout, kolik lidí nadává na zprávy, a stejně je nevypnou. V jádru jsme stále zvířata a jako taková vnímáme přednostně informace o hrozící nepohodě. Schválně, co se donese dál: že Limp Bizkit po deseti letech vydají novou desku, a nebo že deska je skoro hotová, až na to, že se NĚKDO rád nechává prosit?
3. Jeho image je jeho značka
Stačí někde zmerčit červenou kšiltovku obrácenou dozadu a kozí bradku, a doplníte si víte koho. Durst se stal snadno zapamatovatelným právě díky takhle jednoduché, a přesto výrazné věci. Nacpal se s ní, kam jen mohl. Vždyť i Break Stuff není nic jiného než reklama na Dursta.
4. Převedl pop na metal
Jestli Limp Bizkit nebyli první, kdo začal s metalizací starých fláků, rozhodně ale tuhle podbízivou, leč zaručeně spolehlivou taktiku značně zpopularizovali. V posledních letech složili klidně i polovinu setu jen z coverů, ačkoliv mají vlastní nosný repertoár. Nejsou z formy. Jenom si spočítali, že podat po svém ještě provařenější fláky znamená mít násobně větší sukces. Že jejich verze Behind Blues Eyes nebo Purple Rain vyvolává žaludeční křeče, jim až tolik žíly netrhá.
5. Umí si vybrat lidi
Limp Bizkit jsou neodolatelné guilty pleasure jednoduše proto, že u nich vítězí muzika. Durst sice na pódiu hraje hlavně na dojem, ať už zpívá, nebo rapuje, je ale zároveň dost vychytralý, aby naverboval schopnější muzikanty. Wes Borland je neuvěřitelně vynalézavý kytarista a těžko byste hledali sehranější kombo basa-bicí než duo Rivers-Otto. Nevadí, že jeho spoluhráči na Durstovi nenechají nit suchou. Stejně to s ním potom potáhnou dál. Týpek, který lidem není lhostejný, protože ho buď milují, nebo nenávidí, a jemuž dělají křoví špičkoví hráči, nemůže neuspět. Durst má navíc šťastnou ruku i jako producent. Vyhmátl Staind nebo Puddle of Mudd.
Máte věcnou připomínku? Čí marketing byste chtěli probrat příště? Napište mi do komentářů.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
