Péter Kedves (Belau): Vše si děláme sami, prosadíme se i z východní Evropy

Kapel, jako jsou maďarští Belau, je jenom pár. A to nemluvíme o jejich hudební produkci, která rozhodně stojí za poslech. Jejich unikátnost je v celistvosti a kvalitě, kterou umí vykřesat ze svého DIY přístupu. Dva chlapi, Péter Kedves a Krisztian Budzas, dokazují, že není potřeba label, není potřeba manažer, není potřeba spousta lidí, pokud svému poslání věříte a jste ochotni tomu obětovat svůj čas, svoje zkušenosti a svoje nervy. Belau, kteří naživo vystupují ve čtyřech, se mohou pochlubit řadou úspěchů, a nejen to, oni se jimi dokážou prezentovat, aniž by působili neskromně nebo nadutě. Kromě skvělého produktu – muziky, která si pozornost rozhodně zaslouží, zvládají na jedničku i komunikaci a propagaci. To je věc, se kterou muzikanti stále často bojují.

Jak se snažíte dostat své jméno mezi novináře?

Belau funguje už pět let. Po první desce jsme se začali orientovat více na mezinárodní scénu. Za těch pár následujících let jsme zahráli stovky koncertů ve více jak dvaceti zemích. Poměr domácích a zahraničních koncertů se pro nás zlomil zhruba v roce 2017. Tehdy jsme mimo jiné poprvé hráli v České republice, v Paláci Akropolis. Kdykoliv jsme domlouvali koncert, poprosil jsem promotéra nebo zástupce klubu, aby přeložil pár slov o naší kapele. To jsem pak rozeslal do rádií a dalších médií spolu s dalšími materiály. Díky tomu nás začala hrát rádia a naše desky a koncerty recenzovali v tisku. Postupem času jsme začali budovat kontakty v zahraničí, pomohly nám i různé showcase festivaly, kde jsme získali další kontakty a informace o hudebních scénách. V kombinaci s mými zkušenostmi z PR a zkušenostmi z cestování s kapelou to začalo postupně trochu fungovat. Takže když jsme vydávali nové album, Colourwaves, nejdříve jsme vydali několik singlů a ke každému jsem dělal PR kampaň s čím dál lepšími výsledky. Hrálo nás BBC Radio 1, KEXP, Triple J a další větší evropské stanice, například v Dánsku, v Itálii a v Německu jsme se dostali na špičku hitparády.

Myslím, že co je z toho nejpatrnější, je ten proaktivní přístup. Nám do redakce jste psali snad pětkrát. Dneska už kapela prostě nemůže „sedět na zadku a čekat“, musí jít novinářům naproti… Jak ale nabíráš kontakty v těch menších „trzích“, ať už v Čechách nebo v Dánsku?

Dřív jsem se běžně ptal pořadatelů a klubů, kde jsme hráli, kam můžu informace zaslat. Dále jsem sbíral kontakt na konferencích a showcasech a taky jsem si hledal kapely a umělce, kteří v těch zemích hrají podobnou muziku… Třeba zrovna v Čechách je jedna umělkyně, která dělá skvělou muziku, ale teď si nevzpomenu na jméno… Moc mě baví… Takže jsem prošel její sociální sítě, abych věděl, kde dává rozhovory, kde jí vydali recenzi a podobně.

To je obrovské množství práce, kterou si musíš oddřít…

Jo, to rozhodně je. Jsou to celé roky práce.

Když se bavíme o vaší muzice, říkal jsi, že jste hráli ve spoustě zemí, ale předpokládám, že začít jste museli doma, v Maďarsku. Jak je na tom vaše domácí scéna?

Pokud se bavíme o živě hrané elektronice, je to opravdu malá scéna. Kapel, které dělají něco podobného, je jen pár a všechny jsou v Budapešti. To je taky jediné místo, kde se tato muzika hraje v klubech. Nechci se chválit, ale Belau je jednou z těch největších kapel v Maďarsku, takže hrajeme v těch větších budapešťských klubech a také občas otevíráme koncerty v Budapešťské Areně pro zahraniční umělce. A určitě jsou tu i nějaké skvělé festivaly, ale abych byl upřímný, není to velká scéna. Těch kapel je tu šest nebo sedm.

V Čechách to je jen o něco málo lepší. Ale Belau má celkem jasný mezinárodní fokus, že? Je to věc, kterou musí kapela uvědoměle zapracovávat do své „DNA“? Je to něco, na co musíte myslet, když vymýšlíte, s kým spolupracovat, když zkoušíte, když připravujete koncertní i albové koncepty?

Vždycky se snažíme dělat muziku, která se nám líbí, ale maďarská scéna je zaměřená víc na interprety, kteří zpívají maďarsky, odkazují se na naši lidovou hudbu. S anglickými texty je u nás těžké se prosadit. Tím víc pokud jako my nehraješ úplně „party muziku“. Proto se taky rozhodně soustředíme na mezinárodní scénu. Vidíme kapely, které hrají podobnou muziku a mohou dělat celosvětová tour. Samozřejmě by bylo snazší se prosadit z anglofonní země než z východní Evropy, ale rozhodně se rozhlížíme ven. Taky je to vidět. Před lety jsem si sečetl, že v tom daném roce jsme odehráli 30 % koncertů v zahraničí, další rok to bylo 50 %, pak 70 % a kdyby nebyl COVID a my mohli odjet naše Colourwave tour, věřím, že by to dosáhlo na 90 % koncertů v zahraničí. Ale v této situaci je to hrozně složité přebookovat koncerty, nacházet nová data, spoléhat se na to, že situace se uklidní a my budeme moci hrát… Proto jsme vydali i rozšířenou verzi naší Colourwave desky s dalšími písněmi, abychom alespoň udrželi nějakou publicitu. Například Triple J byl pro nás ohromný cíl a letos začali hrát naší muziku.

Existuje v Evropě nějaká národní scéna, kde by se Belau měli etablovat, aby to kapelu posunulo do dalších sfér?

Nemyslím, že by jedna země měla tak silnou scénu, kde by tuto muziku měli tak moc rádi. Ale myslím, že v každé zemi jsou lidé, kteří tu muziku mají rádi a pokud se o nás dozvědí, přijdou na koncert. Ale v tom je ta práce, kdy musíme prostě jezdit celé roky a vybudovat si fanouškovskou základnu v každé zemi. Jsme DYI kapela. Já jsem manažer, booker, PR manažer kapely, Krisztian má zase na starosti vizuály kapely.

Musím říct, že je úžasné vidět, co může absolutně nezávislá kapela dokázat, aniž by za ní stál nějaký známý label, který by jí dodával váhu. Zvažovali jste vůbec, že byste s nějakým labelem spolupracovali?

Určitě. Hlavně na lokální bázi jsme hledali nějaké labely, které by nás zastupovaly na jednotlivých trzích, například ve Francii nebo v Německu. Bohužel je hodně labelů, které si vezmou procentáž, ale nic za to nedoručí… S novou deskou jsme začali spolupracovat s AWAL, což je britská značka, která pro nás řeší distribuci, se kterou spolupracuje celá řada nezávislých umělců, jako například Jungle, které moc obdivuju.

Předtím jsi zmiňoval, že jste se předtím pěkně spálili…

To bylo v oblasti PR zastoupení a stalo se nám to dvakrát. Jednou po zaplacení řekli, že nebudou nic dělat a tím to vlastně skončilo, u té druhé firmy, ti shrábli peníze, zajistili pět článků a řekli, že víc se dělat nedá. Já mám samozřejmě vlastní zkušenosti, takže jsem do toho trochu „sáhl“ a sám jsem zajistil třicet dalších článků. A když to dovedu já, zatímco sedím na druhém konci Evropy, asi je jasné, že by to bývalo šlo… (smích)

To je teda zkušenost… Přinesla ti ta spolupráce vůbec něco?

Jo, i proto jsme se do toho začali víc opírat sami a taky proč jsem neváhal pomoci dalším kapelám, když mě poprosili o pomoc.