Petr Blažek (Music Managers Forum): Covid spojil hudební průmysl

Letos v květnu oslaví česká pobočka MMF čtyři roky od založení. Je Česko průkopnické, že má svou odnož MMF? Nebo jsme pozadu?

To už jsou čtyři roky? V porovnání se západními zeměmi doháníme „resty“. Nicméně pro střední a východní Evropu jsme tahouni. Podařilo se nám rozjet aktivní asociaci, jež hledá nové cesty a spojuje lidi. V tomto regionu jsme ti aktivnější, protože jsme nelenili a hned začali pracovat. Pandemie koronaviru už byl jen další důvod, proč být aktivní.

Na čem je postavená spolupráce s hlavní částí International Music Managers Forum (zkráceně IMMF)?

IMMF má podobné pobočky ve více než 60 zemích. Členská základna čítá přes 3 000 členů po celém světě. Je to naše mateřská organizace, nicméně k ničemu nás to neváže. Vůbec neřešíme žánrové či zkušenostní omezení, členem může být kdokoliv. Každá pobočka vzniká „zespodu“, nemáme žádné noty, jak fungovat, co dělat a podobně. Naopak to přináší různé výhody; jsme v úzkém spojení s hlavními představiteli IMMF, využíváme kolegy z okolních zemí pro naše workshopy a setkání a nabízíme možnosti propojení se zahraničními kolegy. Pravidelně máme celosvětové online setkání předsedů, které vždy probíhalo na konferenci Reeperbbahn v Hamburku, kde se řeší strategie a plány fungování IMMF, do čehož mají jednotliví členové také šanci mluvit. Je vždy velmi inspirativní slyšet, jak žije MMF a jak si vedou jednotliví manažeři v ostatních zemích a na mezinárodním trhu.

Jak jako organizace fungujete?

Jsme zapsaný spolek, v čele je volený předseda a šest místopředsedů. Společně tvoříme radu, scházíme se jednou týdně, řešíme strategii a směřování MMF. Poslední rok a půl ale intenzivně řešíme koronavirus s dopadem na hudební průmysl. Jako předseda se pak účastním jednání s ministry i dalšími profesními organizacemi nebo státními subjekty. S kolegy pak vymýšlíme a plánujeme aktivity, které budou přínosné pro naše členy, jako jsou worskhopy či konferenci ReConnect v Brně. Vše děláme ve svém volném čase bez nároku na honorář, protože to považujeme za důležité pro rozvoj tuzemské hudební scény.

Jak si vedli manažeři v jiných zemích, postižených koronavirem?

To vždy hodně záleželo na tom, jakou mají v dané zemi vládu a jaký význam daná vláda přikládá kultuře. Bohužel v tomto ohledu stále existuje rozdělení Evropy na západní, střední a východní, a od toho se také odvíjí úspěchy manažerů při záchraně kultury v době pandemie. V západní Evropě je většinou definovaná role umělce a uměleckého pracovníka. I proto jsou v podobných krizích schopni rychle určit, kdo potřebuje pomoc. Pak mohou politici či úřady rychle a efektivně nasměrovat podpůrný program, přičemž kulturní ekosystém zůstane zachován. Čím více na východ, tím méně je kulturní sektor zmapovaný a definovaný. Pomoc je tak buď pomalá, neefektivní, nebo vůbec žádná jako v případě Maďarska.

Nalézt tě lze ale i jako zástupce manažerů v radě České obce hudební (zkráceně ČOH). Co je jejím cílem?

Jde o zastřešující organizaci, která má pod sebou jednotlivé asociace hudebního průmyslu včetně MMF, kterou zde zastupuji. ČOH vznikla na začátku koronavirové pandemie, abychom spojili svá úsilí a dosáhli lepších výsledků při komunikaci s vládními zástupci. Děláme v podstatě lobbing, ačkoliv to má pro mnohé negativní nádech. Nutno ale říct, že bojujeme nejen za manažery, ale i za umělce, techniky, pořadatele a další profese spojené s kulturním průmyslem. Pro jednání s politiky je každopádně důležité, aby celý sektor vystupoval jednotným hlasem a uvnitř byl domluven na tématech, která je potřeba řešit. Jen tak je šance na kladný výsledek.

V čem vidíš nutnost tohoto kroku?

Musíme se ozvat a říct své požadavky, jinak to za nás nikdo neudělá. Díky koronaviru bylo vidět, jak málo informací má třeba ministerstvo kultury o nezávislé hudební scéně, se kterou dosud nemělo moc co dočinění. V tom vidím pozitivní dopad pandemie, protože jednotlivá ministerstva se o fungování kultury dozvěděla za tyto dva roky víc než za posledních třicet let dohromady. Dalším problémem byla neustále se měnící opatření, v nichž je pro běžného člověka, který nemá čas jen číst vládní nařízení, těžké se zorientovat. I proto připravujeme pravidelný newsletter pro členy MMF, aby se jim v celé situaci lépe orientovalo.

Když se podíváš na komunikaci s politiky; jak bys ji dle svých zkušeností popsal?

Práce s politiky je mnohdy náročná, protože často vymyslí opatření, která moc nedávají smysl, třeba všem známý zákaz zpěvu. V tu chvíli je důležitý dialog s profesionály, aby daná opatření dostala logiku a zároveň pomohla v řešení aktuální epidemiologické situace. I my zúčastnění se mnohdy ve vyhlášených opatřeních ztrácíme, ale můžeme kontaktovat úředníky z jednotlivých ministerstev, aby nám vše vysvětlili a my pak mohli dál předat již srozumitelné informace.

Říkáš, že existovalo a možná ještě existuje malé povědomí o hudbě na politických a státních postech. Jak konkrétně se to projevuje?

Třeba právě při přípravě podpůrných koronavirových programů nebo hygienických opatřeních na kulturních akcích. Politici či jejich úředníci mnohdy neměli vůbec představu o fungování našeho sektoru a bylo nutné je s tímto seznámit. Mnohokrát jsme jim poskytovali návody pro udržitelný chod kultury a oni si z toho častokrát vzali třeba jen část nebo si to stejně udělali podle svého. Mám ale radost, že se postupem času podařilo domlouvat a prosazovat naše připomínky, protože jsme ministry a úředníky seznámili s chodem kulturního průmyslu, kterému dnes rozumí již podstatně více. Když zůstanu u kompenzačních programů, vím, že vždy nebyly úplně ideální, ale nakonec pomohly velké řadě subjektů a zachránily je před ukončením činnosti v kultuře. To považuji za úspěch a dobrý výsledek naší práce.

Jsou vládní představitelé hudbě nakloněni? Je s nimi náročné vést debatu?

Jednání probíhala vždy jednou až dvakrát týdně v průběhu posledních téměř dvou let a bylo to vyčerpávající pro obě strany. Občas jsme chodili na jednotlivá ministerstva, ale většinou jsme měli online call. Jedna věc byla jednání s politiky a druhá s jejich náměstky a úředníky. Od politiků bylo vždy nutné získat posvěcení a chuť pomoci kultuře. S úředníky pak bylo nutné věci dotáhnout do konce, vyřešit podmínky a detaily. 

Jaká byla komunikace s bývalým ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem?

Vlastně jsme měli štěstí. Na místě ministra Zaorálka také mohl být třeba jeho předchůdce Antonín Staněk, a to bychom pravděpodobně dopadli jako v Maďarsku. Ministr Zaorálek měl naštěstí vůli kultuře pomoci a čas od času byl i poměrně aktivní při jednání s ostatními ministerstvy či s vystupováním v médiích. Říkám „občas“, protože bych si osobně představoval intenzivnější a pravidelnější aktivitu. Ale hledám na věcech pozitiva. Vím, že to mohlo být podstatně horší, a jsem vděčný za to, co jsme měli. Navíc měl v týmu náměstky a úředníky, kteří se rychle zorientovali i v těch sférách kultury, které neměli tak zmapované. Ochotně s námi spolupracovali na podpůrných programech a opatřeních. Jinými slovy: kopali za naší věc. Zásadním zvratem byl okamžik, kdy se kultury ujalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), což vlastně dává i logiku, protože hudba a kultura průmyslem odjakživa je. A protože MK je nejmenší a nejchudší ministerstvo, tak bez podpory MPO by to mělo MK velmi těžké a kulturu by samo asi nezachránilo.

S příchodem nového roku se změnila i vláda; novým ministrem pro kulturu je Martin Baxa. Jaké jsou tvé dosavadní pocity? Naváže na práci předchůdce nebo bude chtít přijít s vlastními názory a projekty?

S ministrem Baxou jsem se poprvé setkal loni ještě na plzeňském magistrátu, kde byl primátorem. Tou dobou byl také předsedou podvýboru pro kulturu v Parlamentu ČR, kdy byl poměrně aktivní ve snaze pomoci kultuře, nicméně v roli opozice. S působením v oblasti kultury má dlouholeté zkušenosti a já věřím, že je využije pro svojí budoucí práci. Zatím se zdržuji jakýchkoliv pocitů, protože čekám, co se mu podaří z jeho pozice prosadit a jak bude pokračovat ve své snaze o záchranu kultury. Nicméně věřím, že se o to minimálně pokusí. Má před sebou nelehký úkol – nastartovat kulturu a dostat jí alespoň na úroveň před pandemií. Celý ekosystém je hodně zasažený, spousta lidí odešla do jiných sektorů, mnoho klubů zavřelo. Velmi zásadní bude opětovné nastartování kulturního průmyslu, který je dlouhodobě podfinancovaný a většina zúčastněných v něm pracuje spíše ze srdečních než z ekonomických důvodů.

Myslím, že jedním ze zásadních bodů práce Martina Baxy by mělo být vytvoření statutu umělce, který by v podobných krizích v budoucnu pomohl rychle a efektivně řešit pomoc kulturnímu sektoru. Jsem přesvědčen, že mu pandemie vysypala řadu kostlivců ze skříně, takže má dostatek témat, která kulturní sektor pálí a léta se nijak neřešila. My s kolegy z ČOH mu moc rádi budeme nápomocni a věřím, že jeho funkční období bude úspěšné nejen pro něj, ale pro celou kulturní scénu.

Dlouhodobě se připravuje právě zmíněný status umělce. Co má kultuře přinést a v jakém je to stádiu?

Status umělce definuje jednotlivé profese v celé kultuře, ať už ty umělecké, tak ty přidružené. Následně těmto lidem poskytuje jistotu v dobách, kdy jejich profese z různých důvodů nemůže fungovat. Existuje více či méně i v zahraničí, v každé zemi je nastavený jinak. Třeba ve Francii je až přehnaně levičácký, kdežto například v pobaltských zemích je podle mě spravedlivý a více realistický. Debaty o něm u nás začaly ještě před koronavirem, ale s příchodem pandemie se v podstatě zasekly, protože MK mělo jiné starosti. 

Kdo by podle tebe měl mít nárok na status umělce?

Kromě samotných umělců považuji za velmi důležité, aby se do statutu dostaly i přidružené profese, bez nichž by toho umělec příliš nesvedl, jako jsou už zmínění technici, manažeři, zvukaři, osvětlovači a další. Právě Covid-19 totiž ukázal, že bez statutu se o kompenzačních balíčcích mluví velmi těžce, protože každý pojímá definici jinak. Pro umělce a jejich tvorbu je zásadní, aby celý ekosystém byl i v takových dobách zachován a mohl se pak vrátit k běžnému fungování.

Je to tedy jedno z pozitiv koronavirové doby, že se podařilo semknout hudební sektor?

Zcela určitě ano. Kdyby Covid nebyl, tak to bude trvat ještě řadu let, pokud vůbec. Kdyby nevzniklo spojení jednotlivých hudebních profesí a asociací, už u nás pomalu neexistuje hudební průmysl. To je jedna z mála výhod, za kterou jsem osobně rád. Už teď jednáme o tom, aby spolupráce pokračovala i po stabilizaci situace. Navíc ono semknutí pomohlo zmapovat téměř celý hudební sektor: kolik nás v něm je, jak fungujeme, kolik peněz přinášíme do státní kasy, multiplikační efekty a podobně. Díky tomu teď máme daleko lepší vyjednávací pozici pro případné další aktivity. Například se chystá Národní plán obnovy, v němž má jít do kultury 8,6 miliardy korun. Kdybychom se jako nezávislá scéna neozvali, peníze skončí pravděpodobně jen v příspěvkových a polostátních institucích.

Jedním z cílů MMF je i vzdělávání hudební veřejnosti a podpora odbornosti. Co kromě zmíněných setkání dále děláte?

Pořád je co objevovat a v čem se vzdělávat, a to platí i pro „ostřílené mazáky“. Proto se teď snažíme zhruba jednou měsíčně uspořádat workshop. Do konce roku 2021 jsme za dobu svého fungování zorganizovali přes dvacet seminářů na témata, jež nám přijdou důležitá nebo která vzešla z podnětu našich členů. Byly to právní otázky, příprava na showcase, základy PR, digitální služby a distribuce a další. V poslední době jsme logicky spíše v online prostředí, těším se ale, až se vrátíme k fyzickým setkáním. Vždy se to snažíme udělat především praktické, aby se návštěvníci nemuseli spálit a předešli některým chybám. Účastnit se můžou i nečlenové, jen je to vyjde dráž.

Loni v září jste také v Brně uspořádali první ročník nové konference ReConnect.

Organizovali jsme to společně s proexportní kanceláří Soundczech a Brněnskou asociací klubové hudby (zkráceně BACH). Tato konference byla zároveň setkáním členů IMMF ze střední a východní Evropy, což považuji za dobrou vizitku pro tuzemskou MMF. Přes den probíhaly workshopy a debaty, večer se konaly koncerty otevřené i pro veřejnost. Získali jsme na to skvělé ohlasy, proto plánujeme pokračovat i v letošním roce. 

Účastníkům vašich akcí tím také pomáháte s networkingem, tedy budováním kontaktů a možných pracovních vztahů. V čem vidíš přínos této práce?

Chceme lidi spojovat a připravit jim vhodné podmínky pro vlastní aktivitu a větší profesionalitu oboru. Je super, když manažeři vědí, na koho se obrátit v oblasti PR, vydavatelství nebo třeba technologií, a obráceně. Všem to usnadní práci, a umožní to také posouvat i akce a aktivity na vyšší úroveň.