Petr Furch: V USA rosteme každý rok o desítky procent

Novinky firma Furch postupně představuje veřejnosti na veletrzích nebo workshopech. Protože jsem se jich však nemohl zúčastnit, vypravil jsem se osobně do Velkých Němčic. Od mojí minulé návštěvy (před pětadvaceti lety) samozřejmě proběhla spousta změn a s potěšením jsem vnímal, jak je celý areál vyladěný do starosvětské atmosféry v emocionálním souladu se segmentem prémiových kytar. Strávil jsem tam několik hodin a můžu zmínit až takový intimní detail, jako je ve stejném stylu zařízené WC. Opravdu tleskám, protože jak je vidět nejen pro mě, ďábel je ukrytý v detailech a můj celkový dojem z firemní kultury byl tak skvělý.

V luxusním showroomu, ve kterém se dávná historie starého mlýna (například v podobě původní dřevěné podlahy) potkává s moderním interiérem podtrhujícím krásu vystavených špičkových kytar, jsem měl možnost ochutnat si i novou zážitkovou službu, ale o té podrobněji až v příštím článku.

A protože obecných rozhovorů už Petr Furch dával spoustu, domluvili jsme se, že tentokrát se zkusíme podívat mnohem hlouběji pod technickou pokličku sériové výroby prémiových kytar. Což se během dvou intenzivních hodin určitě podařilo a kromě technických inovací a příkladů využití vědeckých metod kombinovaných s intuicí a citem došlo i na tak nečekaná témata jako třeba dialekty angličtiny – jenom abyste neřekli, že jsem vás nevaroval...

Jako fanouška a dávného bojovníka za soundporty mě samozřejmě nejprve zaujal váš nový Booster Soundport.

Menší těla (jako třeba Little Jane) nám zvukově fungují výborně, ale u větších (typicky dreadnought) jsem pořád cítil nějaké rezervy, že z tak velkého těla by mělo přece jít vymáčknout ještě víc. Zkoušeli a ověřovali jsem samozřejmě mnoho různých přístupů, až jsme narazili na to, že velikost ozvučného otvoru u „Déčka“ zřejmě není proporcionálně úplně ideální. Při jeho testovacím zvětšování jsme totiž získávali větší výkonnost, což se zastavilo až při o 50 procent větší velikosti. No, ale samozřejmě kytara s tak velkou dírou vypadala podivně, tak jsme hledali vizuálně méně agresivní cestu.

A přišli jste s netradičními „žábrami“, které sám na jedné kytaře mám.

Ano, organicky a ladně zapadají do křivky lubů, takže tolik neděsí naše konzervativní zákazníky. Navíc tento tvar není výhodný pouze esteticky, ale i funkčně. Zjistili jsme totiž, že ještě důležitější než samotná plocha ozvučného otvoru je jeho obvod. A tomu šest tenkých lineárních štěrbin vyhovuje lépe než obvyklejší jeden větší soundport. Kytarista pak hlavně vnímá okamžitou rychlost odezvy (jak to známe třeba z dotykových telefonů). Také se líp slyší, včetně basových frekvencí. Rezonátor přináší vyšší akustický výkon a srozumitelnost posílením středového pásma.

Soundporty se začínají nesměle používat i v tak ultrakonzervativních žánrech, jako je country a bluegrass, kdy kdy hráči uvádějí, jak se s nimi dobře slyší a nemusejí tedy při sólech tak tlačit. Na ty frekvenční změny už jsem taky narazil, ale nezabýval jsem se tím až tak vědecky. Takže mě zajímá, jak jste to konkrétně měřili?

Vybudovali jsme si tady speciální měřící místnost s minimálními odrazy, a tam jsme pouštěli do nástrojů takzvaný sweep (signál obsahující všechny frekvence v pásmu lidského sluchu od 20 Hz do 20 kHz) a měřili jejich frekvenční odezvy, které jsme pak následně vyhodnotili, a exaktně si tak potvrdili naše úvodní dojmy a pocity. To je ostatně moje dlouhodobá cesta. S otcem jsme začínali oba spíš intuitivně, ale to má svoje limity a pro další posun je nutné know-how, ideálně ověřené a hlavně měřitelné.

Proto jsme například zaměstnali vystudovaného akustika a i sami absolvovali speciální akustické školení. Dozvěděli jsme se tam například, že výrobci varhan mají definovanou zvukovou terminologii, takže jsou schopni přesně popisovat zvuk pouze slovy. Je to však natolik složité a vyžadující hlubší znalosti, že to obecně není jinde použitelné. V sériové výrobě totiž potřebujete informace předávat ve srozumitelné formě a kvůli kontrole kvality samozřejmě měřit a vyhodnocovat. Takže neustále hledáme nové cesty, jak naši práci pozvednout na vyšší úroveň.

Na akci Furch On the Road jste prakticky předváděl i Chladniho obrazce. Ty taky slouží ke zjištění frekvenční odezvy?

Chladniho obrazce jsou velice vděčné na prezentacích, protože je jasně vidět, jak jemný písek vytváří různé tvary podle frekvence vibrující desky. Je to hodně působivé, názorné a interaktivní. Ale používáme je spíš pro návrh žebrování, protože to pro různé frekvence ukáže uzlové body konkrétního tvaru horní desky. A podle záměru, jak má daná kytara hrát (basově, středově...), je tam pak vhodné umísťovat žebra, protože ty frekvence nejméně tlumí.

U flat top kytar jsou totiž oddělené funkce akustická a podpůrná (horní deska a žebrování), což je pro naši sériovou výrobu výhodnější, protože se to dá jednodušeji zprocesovat a zopakovat. U houslí nebo lubovek. kdy obě funkce zároveň plní ručně dlabaná horní deska, je to nesrovnatelně náročnější a vyžaduje to daleko individuálnější přístup.

Arch topy mají (i díky tomu) dost odlišný zvukový charakter. Myslím, že neviditelná ruka trhu jasně ukázala, že zjednodušeně řečeno pro „hraní písniček“ zvuk flat topu vyhovuje více lidem. Ale kytara toho umí mnohem víc, než jenom doprovázet (chromatika, melodie, akordy, skladnost), takže se postupně stala jedním z nejrozšířenějších hudebních nástrojů vůbec.

A taky proto, že základy se na ni dají naučit strašně rychle. Na jaký jiný nástroj si za hodinu zahrajete první písničku? Dovolím si to přirovnat třeba k angličtině, jejíž základy se také dají naučit velice rychle, a i proto se stala jednoznačně nejpoužívanějším jazykem. Myslím tedy pro základní komunikaci, kdy nezbytně nepotřebujete používat její speciální časy a tak dále. Navíc rodilí mluvčí ji obvykle bez problémů zjednoduší, když slyší vaši „czenglish“ nebo německou či indickou variantu. Rodný jazyk se sice do přízvuku propisuje, ale dorozumění a předání informace je daleko důležitější.

Poznámka autora: Ostatně i propagační videa už jsou standardně namlouvaná v angličtině, což jasně ukazuje zacílení firmy (mimochodem YouTube překladač titulků do češtiny už funguje docela obstojně).

To je krásný oslí můstek k dobývání Ameriky, které stále intenzivněji vnímám z mediálního prostoru.     

Ano, v Česku jsme sice jednoznačně jednička v segmentu prémiových kytar (to znamená nad 1500 amerických dolarů), ale prodáme tu okolo deseti procent naší produkce. Proto musíme stále hledat další odbytiště a USA má samozřejmě zdaleka největší potenciál. Rosteme tam každý rok o desítky procent, což přináší také zvyšující se nároky na personál, administrativu nebo reklamu. Protože nám to přijde efektivnější, hodně spolupracujeme například s influencery.

Každou chvíli na mě vyskočí nějaké video skládání Little Jane, kterých tedy na sítích musí být už pěkných pár stovek...

Možná i proto je naším nejprodávanějším modelem. Perličkou je, že minulý rok jsme jich prodali 999 kusů. A letos tohle vtipné číslo určitě překonáme. To mechanické, až kutilsky uspokojivé skládání, doplněné ve většině případů i pozitivním šokem, že kytara okamžitě ladí, nám samozřejmě marketingově pomáhá. Je to zajímavý technický detail, o kterém lze psát komentáře či točit videa a který nás odlišuje od konkurence. Protože segment cestovních kytar je zajímavý a naše konstrukce menšího těla funguje akusticky výborně, rozšiřujeme jejich nabídku novinkovou řadou Furch Pioneer.   

Nejenom motorkáři (což byla mimochodem původní myšlenka pro cestovní kytaru Furch), ale i můj známý-pilot si pořídil Little Jane, aby si ji mohl s sebou brát do letadla jako příruční zavazadlo. A které další vaše kytary jsou nejúspěšnější?

To bude řada Blue, protože nabízí velmi dobrý poměr ceny a výkonu. Celomasivní kytara, která není ještě tak drahá, ale je to furt Furch. Pracujeme hodně se zákaznickým feedbackem, vyhodnocujeme ho na měsíční bázi a v rámci možností na něj reagujeme, ale není pro nás efektivní vyrábět všechno.

Například jsme měli v nabídce short scale (krátkou menzuru), protože byla opakovaně žádána. Jenomže jsme jich prodali pouze pár kusů za rok. Ale pro nás to znamenalo jiné šablony a programy na krk i frézování, úpravy žebrování, kobylky, přípravky, dokumentace a pokyny pro zaměstnance. Když jsem mluvil se zákazníky a vysvětlil jsem jim to, všichni pochopili, jak je to komplikované. Už tam není ta negativní emoce. Ostatně náš marketing má přikázáno komunikovat transparentně, i když se stane nějaké chyba. Je to lepší, než něco tajit a vyhýbat se zodpovědnosti.

Poznámka autora: Což můžu potvrdit čerstvou zpětnou vazbou od známého, kdy Furch jeho reklamaci obratem vyřešil k jeho plné spokojenosti.

Zajímavou novou informací pro mě je, že výrobní jednotkou může být nejenom množství kusů za rok, ale třeba i počet kytar vyráběných v jednom okamžiku...

To totiž vystihuje kapacitu výrobních prostor, na kolika kytarách můžeme pracovat současně. S ohledem na náš další plánovaný růst ze současných přibližně 9000 kytar ročně máme v předstihu nachystaný projekt nové výrobní haly. Ale to je samozřejmě velká investice a pomocí detailního quality managementu se nám podařilo najít další patnácti až dvacetiprocentní rezervy ve stávajících procesech, což nám momentálně stačí. Ale kdyby poptávka dál rostla, jsme na to připravení.

Tím se dostáváme k optimalizaci, robotizaci, inovacím a technickému rozvoji. Jak to u vás začalo i v tak relativně konzervativním odvětví, jako je kytarářství?

V sériové výrobě kytar to zas tak konzervativní není a využití moderních technologií je naopak standard. Odstartovala to klasická tříosá CNC fréza, kterou jsem pak upgradoval na pětiosou, protože například opracovávaný krk už se potom nemusel upínat šestkrát, ale pouze dvakrát, což logicky výrobu zrychluje.

Pro zajímavost: byla to investice 170 000 euro, kterou jsem si jako tehdejší vedoucí výroby musel nejenom prosadit a obhájit, ale i prakticky uvést do provozu. Dříve jsme si programování zadávali externě, ale rozhodl jsem se to naučit sám, abychom byli operativnější a flexibilnější.

Dobře, to je standardní CNC technologie, byť trochu náročnější kvůli nekonzistentním vlastnostem dřeva. Ale proč potom ještě roboti?

Technologie si vybíráme tak, aby nám práce ulehčily a zpřesnily. Náš speciálně vyvinutý lak, který je tenký a výborně podporuje rezonanci, je zároveň několikanásobně tvrdší, a to samozřejmě vyžadovalo delší dobu na jeho broušení a leštění. Je to jedna z nejdelších operací, která zároveň ale nevyžaduje nějaké vysoké řemeslné dovednosti, takže to byl jasný kandidát.

Mě počítače a roboti zajímali vždycky, takže jsem se do toho ponořil a po dlouhém vývoji jsme leštícího robota začali úspěšně využívat. Dnes už máme na různé operace roboty celkem čtyři. A po více než roce ladění jsme nedávno spustili linku na automatické sestavení těla, kdy robot sám frézuje zámky i výšku těla, nanáší lepidlo a slisuje dohromady luby s horní a dolní deskou. Na inovacích pracujeme pořád a robota i měřící metody jsme využili například i pro výběr nejvhodnějších strun.

To jsem rád, že jste takto vědecky potvrdili moje pozitivní dojmy z testu strun D'Addario XS. Ale málem bych přešel tu nakonec, nebojím se říct, skutečně revoluční inovaci. Viděl jsem známou zkratku CNR (jeden CNR krk také vlastním), ale přitom jsem přehlédl slovo Active.

Původní CNR krky jsme čtyři roky vyvíjeli, aby naše krky byly lehčí, pevnější a stabilnější v různých klimatických podmínkách. On si málokdo uvědomuje, že u nás panují podmínky téměř dokonalé a bez větších výkyvů, hlavně co se týče vlhkosti.

Aneb, jak se potkají u Kolína kytara z mexické pouště s kytarou z indonézského pralesa a notují si, jaké to tady v Čechách mají ale brutální klima!

Přesně, rozdíly ve světě jsou skutečně extrémní a dřevo na ně neustále reaguje. Což má samozřejmě vliv na seřízení a hratelnost kytary. Obvyklá manipulace s dvoucestnou výztuhou má vliv pouze na průhyb krku, což většinou nestačí. Navíc požadavky různých hráčů na výšku strun jsou různé a pro detailnější seřízení je nutné shazovat struny, brousit sedlo nebo nultý pražec, což už je kytarista málokdy schopný udělat sám.

Před čtyřmi lety jsme tedy začali pracovat na vylepšení našeho patentovaného CNR systému. Prošel mnoha fázemi od velmi složitých a sofistikovaných řešení až do dnešní podoby CNR System® Active. Kytarista si může hned seřídit dohmat velmi jednoduše sám, pouze pomocí šroubováku.

Tak to je doslova posun paradigmatu, protože to je řešení, které není příliš rozšířené ani u zakázkových boutique kytar! Byť já zrovna jednu takovou mám, ale právě proto vím, jak to bylo komplikované.

Ano, nastavení dohmatu pomocí šroubu už dnes není úplná novinka, a proto jsme přidali ještě jednu zcela zásadní inovaci. Expanzní prvek z masivního dřeva, který reaguje na drobné změny vlhkosti a sám automaticky reguluje úhel krku bez nutnosti do seřízení zasahovat. Chcete kytaru, u které pravděpodobně nebudete muset dohmat nikdy znovu seřizovat, ať už jste kdekoli? Furch CNR System® Active už standardně montujeme do všech našich kytar.

Lepší tečku rozhovoru jsem už těžko mohl vymyslet, přestože jsme probírali ještě mnoho dalších věcí ohledně designu, působení značky, zjednodušeného výběru z nabídky Furch nebo jak si známý YouTube fanfarón HP42 sestavoval svůj Furch Rainbow. Jsem hrdý, že se u nás rodí takové světové nápady i výrobky, a pevně věřím, že se Furch do té vysněné ligy mistrů probojuje. Pracují na tom intenzivně i inovativně, což nedávno s velkou poklonou ocenil například legendární Tommy Emmanuel.

A vy se můžete těšit na bonus s vyzkoušením nové služby exkluzivního zážitkového prodeje v rámci oblíbeného tritestu.