Petr Staněk (Robotized): Čučení do mobilů je jen takový nevinný začátek

Když se před čtvrtstoletím objevili na tuzemské hudební scéně Scapegoat z Hranic na Moravě, sklidili za své čtyři demosnímky slušné odezvy jak mezi příznivci inovativních postupů v metalu, tak i u odborné kritiky. Sestavou Scapegoat se protáhlo vícero muzikantů, ale ústřední duo tvořili Petr Staněk (kytary/zpěv) a Patrik „Daffy“ Nejedlý (bicí). Slibně rozjeté Scapegoat ale zmíněná dvojice uložila k ledu poté, co Petr rozšířil řady Silent Stream Of Godless Elegy. Patrik rovněž nehodil bubenické paličky do žita a dal do kupy svou vlastní kapelu Grace. Léta plynula a jméno Scapegoat pomalu ale jistě zapadalo prachem. Až v roce 2017 si Petr s Patrikem řekli, že uzrál čas probrat Scapegoat z hibernace, vtisknout mu nové jméno ROBOTIZED a natočit úderně chytlavý materiál, který se konečně dočká CD verze. Tak se i stalo, v listopadu 2018 bylo album Timehookers Scumjob na světě. Petr Staněk patří mezi nejsvébytnější rifaře, skladatele i zpěváky na české scéně s osobitým trademarkem. V následujícím rozhovoru jsme spolu probrali mnohem více věcí než „jen“ aktuální nahrávku...

Co bylo, kromě oživení ducha zmíněných Scapegoat, tím hlavním a zásadním impulzem pro zrození ROBOTIZED?

Jako Scapegoat jsme nestihli natočit plnohodnotnou desku. Jak víš, tak jsme udělali pouze čtyři demosnímky. V roce 2018 jsme tedy vtiskli naší aktivitě název ROBOTIZED, protože kapel s názvem Scapegoat existuje hned několik. Domluvili jsme se s Patrikem, že jakmile nastane ten správný čas, tak natočíme právoplatnou desku, protože by se tato možnost už nemusela znovu naskytnout a my jsme chtěli naše nápady konečně vydat v LP formátu s dobrým zvukem. Svou roli hrálo i nadšení, které jako muzikant musíš mít, aby ses vůbec k něčemu takovému rozhodl, protože nám už není 16 a ROBOTIZED je více projekt než regulérní skupina. A na tohle se shání čas velmi těžko.

Je nabíledni, že jste se nechali inspirovat mimo jiné i kultovními filmy, napadají mě teď třeba jména snímků jako Terminator či Resident Evil… Souhlasí to?

Sci-fi filmy žeru. Terminator 4, Vetřelci a spousta jiných, ale především Blade Runner. Aplikace určené pro komunikaci s člověkem a vývoj umělé inteligence dělají obrovské kroky dopředu a mě to fascinuje. Takže poselství sci-fi filmů má určitě velkou zásluhu na tom, jak zní naše hudba a jaký obsah mají naše texty. Sci-fi snímky navíc podle mě nemají daleko k industrial hudbě. Střety arteficiální inteligence s lidmi, cestování vesmírem, futuristická technologie, nanotechnologie – to vše jsou témata, která se sice v muzice už objevila, ale nejsou ještě zdaleka tak profláknutá a pozérská jako třeba satanismus nebo nenávist. Industrial je jedna z hudebních odnoží, co vás táhne za hranice dneška. A ROBOTIZED tím pádem taky.

Arteficiální inteligence, stále masovější robotizace, nano a jiné speciální druhy technologií, manipulace s lidským i zvířecím genofondem, hybné páky vlivných osobností na média, a tím i na veřejné mínění… Jak vidíš budoucnost lidské populace?

Specializace je budoucnost vzdělávání. Digitalizace postupně vstoupí do každé domácnosti a veřejného života. Software vám bude moct nahradit plnohodnotného kamaráda a společníka. Přímý kontakt se společností se oproti dnešku ještě výrazněji omezí. To čučení do mobilů je jen takový nevinný začátek. Čím dál tím více se bude prohlubovat izolace jednotlivce, protože komunikační schéma se změní a s tím i zaběhlá představa o roli společnosti na vývoj jedince například. Tyto situace budou klást nové otázky sociologii a psychologii. Obrovským otazníkem, o kterém se dnes živě diskutuje, je bezpečnost využívání autonomních vozidel, dronů, autobusů, lodí atd. Mě zajímá zneužitelnost, a to už se nebavíme jen o právní odpovědnosti, ale také i o nezbytné plošné kontrole každého obyvatele. Já doufám, že budou technologie postupně dostupné i pro ty, kteří na to zatím nemají, a to jsou především rozvojové země, ale to už bychom se bavili o jiných problémech. Co se genetiky týká, tak bych si dovolil neodpovědět.

Některé skladby či úseky několika písní z Timehookers Scumjob si dovedu klidně představit jako filmový soundtrack, hudební doprovod k počítačové hře a podobně.

Díky. Tohle by mě asi bavilo i zkusit. Hele, já to tam taky sem tam slyším. Jako víš co, já mám rád netradiční prvky a na tomhle jsem se mohl vyřádit. Dneska je tolik možností a vymožeností, že je možné mít na nahrávce opravdu šílené zvuky. To před dvaceti lety nebylo. Když jsi tehdy chtěl klávesy znějící jako ty ve filmu Blade Runner nebo které používá Vangelis, tak sis je musel někde pujčit, což bylo samo o sobě tenkrát dost utopické. Speciálně když jsi death metalista a znáš akorát tak svý kámoše z hospody. Dneska? Řekni si co chceš, všechno se dá sehnat za pár tisíc v softwarové podobě.

Zmínil jsi, že tě fascinují moderní technologie, možnosti, které nabízí rozličné softwarové programy aj. Nakolik tyto technologické vymoženosti používáš při komponování hudby?

V podstatě se bez nich neobejdu při jakémkoliv nahrávání. U pracovních nahrávek je jediným opravdovým nástrojem, na který si fyzicky můžeš sáhnout, kytara. Všechno ostatní, počínaje bicími, synťáky, přes zvuk kytar a úpravy melodií u vokálů, to vše se u mě děje softwarově. Tohle je dnes standard. Jsi muzikant, máš počítač. Mám taky kontrolery od Presonus a M-Audio, ty ovšem využívám zatím sporadicky. Zjednodušuje mi to život, obrovsky. Napadá mě nyní, že to, kvůli čemu jsme se vysmívali taneční hudbě, se teď v metalu děje zcela běžně. Ale pořád platí to, že musíš mít nápad. Tam ti software nepomůže. Při reálném nahrávání alba už je těch fyzických nástrojů samozřejmě přítomno více.

Zkoušíš u kytar/kláves různé značky, nebo jsi už léta věrný jedné osvědčené? Které efekty a „krabičky“ patří neodmyslitelně k standardní výbavě Petra Staňka?

Já hraju na levné kytary. Zůstalo mi to z mladých let a pořád jsem v tomto zabedněný rebel, kterému to nevysvětlíte. Mé oblíbené značky jsou ESP a Schecter. Živě teď hraju na Schecter Blackjack a aparaturu EVH a Peavey. Doma často sáhnu po kytaře Vintage Icon V100, kterou jsem koupil za 350 eur a která je prostě dobrý kus, na jaký natrefíš jen se štěstím. Nejsem zastánce krabiček, tahle vlna mě úplně minula, ale občas hmátnu na Digitech Whammy a Harmony Man od stejného výrobce. Myslím, že tyhle jsou slyšet i na Timehookers Scumjob a především pak na nahrávkách Liveevil. Opravdové klávesy mám jen jedny, a to Roland JD-800, pak ještě využívám zvuky ze softwaru Komplete Ultimate – Heavyocity, Massive a FM 8. Žádné velké zázraky nevlastním. Jsem v tomhle velmi střídmý, protože jsem rifař vyrostlý na old school metalu a grunge.

Album Timehookers Scumjob vzniklo v podstatě ve tvém domácím norském studiu. Jistě optimální situace pro každého muzikanta, mít své vlastní nahrávací studio. Patří k tvým záměrům i pronajmutí svého studia jiným kapelám, jež by o to eventuálně projevily zájem?

Studio, ve kterém točím, je v podstatě takové provizorium o jedné místnosti. V současnosti se vytváří nové prostory, kde tím pádem vznikne prostornější režijní i nahrávací místnost. Studio budu využívat pro své projekty. Momentálně bych si netroufl pronajímat jej jiným kapelám. Nemám na to potřebné teoretické ani praktické zkušenosti. Takže studio v nejbližší době pronajímat nemůžu.

Volba prvního singlu padla na píseň Antennas. Máte v plánu k ní (eventuálně k jiné skladbě) pořídit i videoklip?

Už jsme jeden skoro natočili, ale já jsem přijel pozdě na natáčení a kameraman s námi ukončil spolupráci. Snad to napodruhé vyjde. Všechno v metalové hudbě stojí prachy a návratnost je skoro nulová. Taková je realita. Takže jestli se objeví nějaké postradatelné finance, tak točit budeme.

Trochu jsem v bookletu (jinak graficky velmi zdařilém) postrádal texty. Byl to záměr je tam neumístit?

Ano. Jedná se o limitovanou edici a právě ona je vybavena obrázkovým bookletem. Navíc jsem nečetl v minulosti recenzi na desku, kterou jsem natočil, a která by zmiňovala o čem jsou texty. Takže říkám – nasrat, místo textů tam dáme obrázky, stejně ty texty nikdo nečte. Obrázky jsou cool a někdy vydají za tisíc slov.

Zkus, Petře, stručně zhodnotit své dosavadní hudební putování, dejme tomu od časů Scapegoat po ROBOTIZED…

Nelituji vůbec ničeho, co jsem kdy natočil. Těší mě, že ta hudební undergroundová kariéra někam vedla a že jsem zažil spoustu skvělých i hořkých okamžiků, které mi pomohly se posouvat dál. Ať to bylo to krásné amatérství se Scapegoat nebo natočení Timehookers Scumjob, jíž řadím k nejlepším deskám, které mi kdy pod rukami vznikly. Nikdy jsem se neprodal laciné hudbě a nikdy nedělal nic, co by mě nebavilo. Když se na to takhle zpětně dívám, tak jsem za sebe rád a vím, že to všechno mělo smysl.

Už delší dobu pobýváš v Norsku. Považuješ tuhle krásnou skandinávskou zemi za svůj druhý domov nebo pouze za přechodnou lokalitu, kde pracuješ? A propo, naskýtá se dotaz na tvou kreativní spolupráci s některou z norských kapel i muzikantů...

Norsko je teď mým domovem. Žiju tu, pracuju, tvořím hudbu, koupil jsem dům s výhledem na moře, zlepšuju si svou znalost norštiny, občas zajdu zachlastat do hospody, chodím skoro na všechny black metalové koncerty v Bergenu a příští rok se zřejmě budu ucházet o norské občanství. Chtěl jsem před léty hrát v norské kapele, ale nic se nenaskytlo. A asi se mi už ani nechce začínat s úplnými začátečníky a rozjeté kapely by mě zase časově vyždímaly, což taky nechci. Takže tady v Norsku s nikým nehraju. Uvažuju, že bych se s někým z norské black metalové scény spojil pro spolupráci na některém z dalších alb, které chystám, ale ještě v tom nemám úplně jasno.

Zůstanete čistě jen u studiového projektu nebo existuje šance vidět ROBOTIZED v budoucnu i na koncertních pódiích?

S živým hraním to v případě ROBOTIZED nevypadá dobře. Řekněme, že před patnácti lety bych měl jiný názor, ale dneska mi to přijde jako obrovská oběť a já už toho obětování mám prostě dost. Raději bych se pustil do nahrávání dalšího alba.