Petra Soukupová (Police Symphony Orchestra): Orchestr musí zůstat nadšenecký

V sedmdesáti lidech odjeli turné ve vlaku, zahráli si na sokolském sletu a s dramaturgem uzavřeli velkou sázku o malou kérku. Prvních deset let amatérského Police Symphony Orchestra bylo plných šílených výzev. Spoustu z nich vymyslela a zařizovala jeho „máma“ Petra Soukupová. Jak ji změnilo, že od patnácti zodpovídá za desítky lidí? A kde se v ansámblu vzal nafukovací plameňák?

Orchestr se vsadil se svým dramaturgem, scénáristou a režisérem Davidem Ostružárem, že když vyprodáte Lucernu, nechá si potetovat pozadí s ponápisem Police Symphony Orchestra. Jaký tetovací salon si nakonec vybral?

Ještě stále vybírá! Chceme to naplánovat tak, aby u toho bylo co nejvíce lidí z orchestru. Přeci jen to je životní okamžik nejen pro Davida. (smích)

Ta sázka byl marketingový trik, jak nahnat do Lucerny co nejvíc lidí, nebo Ostružár vážně nevěřil, že se to povede? Už jste přece hráli ve větším, v O2 Aréně.

Fakt to marketingový trik nebyl. (smích) Když jsme loni s Davidem seděli nad rokem 2020 a věděli, že orchestr bude slavit 10 let, říkám mu: „Dejvide, musíme udělat jeden koncert, kam pozveme co nejvíce hostů, kteří s námi spolupracovali. Udělejme galavečer, kde všichni budeme na jednom pódiu.“ A David na to: „A kde bys to jako chtěla udělat?“ „No v Lucerně třeba.“ No a poté zazněla legendární věta: „Petro, ses zbláznila? Jestli ji vyprodáme, tak si nechám PSO vytetovat na zadek.“ V tu chvíli netušil, co vyslovil. A dnes už není cesty zpět. Do O2 Arény jsme byli pozváni v rámci 16. všesokolského sletu. Nebyla to naše akce. Na to, abychom slavili v O2 Aréně, je ještě čas. (smích)

V PSO se o hodně věcech hlasuje. Platilo to také o hostech výročních koncertu? Ptám se proto, že sestava Kühnův smíšený sbor, Balet Národního divadla, Jan Cina, Vendula Příhodová nebo Miloň Čepelka připomíná průsečík velmi rozdílných představ.

O hostech se nehlasovalo. Od začátku byl koncept Lucerny zamýšlený tak, že jsme chtěli pozvat všechny, kteří s námi za těch 10 let spolupracovali. Spíš se řešilo, zda dáme dohromady společný termín. David Ostružár pak ještě přizval Losers Cirque Company a další soubory.

V patnácti ses stala mámou pro celý orchestr muzikantů, kteří vzešli ze ZUŠ napříč regionem. Teď jste spolu oslavili deset let. Nemáš pocit, že jsi s PSO předčasně zestárla?

Nemyslím si. Naopak jsem furt mezi mladýma lidma, a to člověku nastavuje to nejlepší zrcadlo. Je to hrozně důležitý. Chtěla bych být celý život mezi mlaďákama. Přijde mi, že to člověku pomáhá být stále otevřený novým podnětům, lidem a především sám k sobě. Zároveň si uvědomuju, že jsem velmi brzy začala mít zodpovědnost za desítky lidí. Určitě se to na mě podepsalo. Jak, to ať posoudí ostatní. (smích) Beru to ale jako dar, který mi život připravil. V mnoha věcech to dnes mám mnohem jednodušší. Vím, kam chci směřovat. 10 let s PSO je k nezaplacení, i když to má své oběti, ale to k tomu patří. Když se ale za sebe dívám na těch 10 let, neměnila bych.

Za tu dobu se původně amatérský orchestr rozrostl a také zprofesionalizoval. Co vnímáš jako největší změnu?

Myslíš, že zprofesionalizoval? PSO bylo, je a věřím, že vždycky bude amatérským orchestrem, jinak nebude mít smysl. Profesionalizovat se můžeme v projektech a jejich připravenosti, orchestr ale musí zůstat nadšenecký. Největší změna? Ty jo. Myslím, že pro orchestr bylo nejzásadnější získat dirigenta, který je vrstevníkem a zároveň kamarádem i autoritou. Přesně takového jsme našli v Joelu Hánovi.

Crowdfundingová kampaň na nové nástroje předčila očekávání. Co jste vybrané peníze pořídili?

Dokázali jsme se postavit na vlastní nohy. Pořídili jsme si tympány, velký buben, klávesy, kompletní perkuse, marimbu, zvonkohru, stojánky. Nástroje, které běžně muzikanti doma nemají a jsou opravdu nákladné. To byla taky jedna z největších změn – získali jsme křídla a plnou svobodu v tom, co děláme.

Nechci domýšlet, jak vlakem dojede kapele a už vůbec, jak sedmdesátičlenný orchestr s tympány a marimbou. Jak složité bylo připravit loňské Busking Tour?

To jsme taky zjistili až na cestě! (smích) Bylo to skvělý a určitě pojedeme zas! Ve věcech nevidím moc složitostí. Na to mám lidi kolem sebe, kteří mě upozorňují, co by se mohlo stát. (smích) Jestli bylo něco složité, přebil to intenzivní zážitek z turné. Od začátku jsme měli busking tour nastavené tak, že to bude „punk“. S tím se do celého projektu šlo. Paradoxní trochu je, že to byl za mě asi jeden z nejlépe připravených projektů.

Jak se zrodil maskot turné, nafukovací plameňák Evžen, a v jakém byl po štaci stavu?

Vyhlásilo se, že jedeme fotit vizuál k Busking tour a budeme ho fotit na vagonech ČD. Zadání znělo: „Vezměte si na sebe letní otrhané oblečení, a vše, co se s létem pojí. Sluneční brýle, slamáky aj. A naše violistka Kája přinesla nafukovacího plameňáka. (smích) Stále nám hlídá zkušebnu.

Průběžně teď vybíráte peníze na zvelebování zkušebny v polickém klášteře, tu jste však už zkolaudovali. Co ještě zbývá zařídit?

Jojo, první část. Stále ještě dofinancováváme kuchyňku, osvětlení a koberec. Velká část se teď pokryla ze sbírky na darujme.cz. K tomu jsme od benediktinů získali ještě další dvě místnosti. Naše hlavní je opravdu vhodná jen na zkoušení. Potřebujeme prostory, kam se vejdou všechny ostatní věci plus místnost, kde mohou probíhat dělené zkoušky. Obojí začneme opravovat na jaře. Oliver, náš PSOborec, se do jedné už pustil sám.

Co ve zkušebně odpracovali muzikanti, jejich kamarádi a co už jste raději nechali na zednících?

Opravdu téměř všichni muzikanti si na zkušebně něco odpracovali. S odborníky jsme se radili během celé rekonstrukce. Benediktini nám zařídili topení, elektřinu a základní zednické práce. My jsme si pak udělali akustický strop a světla. S kobercem nám pomohl pan Stehlík, tatínek od našich muzikantů. Nechali jsme si vymalovat a udělat kuchyňku. Strop byl ale nejnáročnější. Tři lidi, Ondra Daněk, Šimon Krista a Oliver Laslett na něm nechali duši. No a dnes se nám o zkušebnu stará naše Anet Matoulková. Vždy je uklizeno, koše jsou připravené a taky zavádí různé vylepšováky, aby se nám ve zkušebně co nejlépe žilo.

Chystáte se také vydat album. Podle ankety půjde na flash disk. Nezvažovali jste módní vinyl?

Skladby, které jsme nahráli během loňských koncertů, půjdou na flash disk. Už máme i CD. Asi to začneme dělat každý rok. Diváci chtějí mít na CD aktuální věci, které hrajeme, a pro nás je to zase hezká vzpomínka. Vinyl zatím ne. Počkáme si na slavnostnější příležitost.

Hrajete převážně cizí skladby. Jak máte ošetřená autorská práva?

Vše řešíme s Ochranným svazem autorským (OSA).

Zařídili jste si zkušebnu, hráli na sokolském sletu, ve skalách, uprostřed lesa a po nádražích. Je ještě nějaká šílená výzva, kterou bys s těmito lidmi ráda podnikla?

Těch je! (smích) Ale ty si zatím nechám pro sebe. Věřím, že nic není nemožné, tak se nechme překvapit, co nám další PSO cesta přinese.