Petrofski: Dvacetšestka vznikla díky odvaze a jasnému cíli
Před měsícem jsem vydal své debutové album 26. Dva roky mého života a veškeré jejich odlesky (světlé, barevné i tmavé) reflektované v šestnácti písničkách. To přesně je „dvacetšestka“ – odraz jednoho krásného a dynamického životního období, ve kterém se doufám (v těch šestnácti střepech) každý někde najde. Může tvůrčí tlak nahrávce prospět? Vede méně možností k větší kreativitě? A jak důležité je mít kolem sebe správné lidi? Nejen o tom se s vámi chci podělit.
Klíčovým impulsem k dokončení desky byla spolupráce s United Klubovnou. Ta pro mě retrospektivně byla (a stále je a snad vždy bude) velkým požehnáním a zároveň katalyzátorem veškerého dění. Na podzim minulého roku jsem totiž oslovil jejího dramaturga Michala „Gumiho“ Nguyena (kterého si moc vážím) se zájmem být součástí nadcházející United Klubovny. A k oslovení jsem mu rovnou přidal v tu dobu obtížně splnitelný příslib – dodělání desky a možný křest v rámci United Klubovna. Gumiho to oslovilo a šel do toho s protinabídkou březnového koncertu! Přirozeně mě to motivovalo, a hlavně tím vzniknul deadline k dokončení celé desky v poměrně krátkém časovém horizontu (cca 2-3 měsíce).
Záměr (byť nikterak konkrétní) vydat debutovou desku jsem měl už od začátku minulého roku, takže jsem díky Bohu měl již několik vydaných singlů (čímž jsem si vlastně chystal trochu půdu pro debut) a kolem desítky naakumulovaných demáčů, které vesměs všechny během následné produkce na desce našly své místo. Nemyslím si ale, že bych to takto rychle, nebýt United Klubovna (a hlavně proaktivity Gumiho), celé dodělal... Dle mého názoru příjemný tlak donutí člověka začít pracovat efektivněji a hlavně rychleji (všeho ale s mírou). A hlavně kdybych Gumimu vůbec nenapsal ten původní oslovovací e-mail (nebo nenašel tu „odvahu“), tak není ani deska, ani křest a nikdy se nestaly všechny ty krásné „dominové“ věci, které jsem za to intenzivní období podzim 2024 – jaro 2025 měl tu čest prožít...
K samotné produkci „dvacetšestky“ – skoro celý prosinec jsem si vzal dovolenou a odjel na Vysočinu se záměrem desku dokončit. Co se týče zvuku – vždycky jsem inklinoval k osmdesátkám, taneční hudbě a zároveň i současnému popu a snažím se tyhle vlivy nějak tak po svém promítnout v hudbě. Poslouchám, zkoumám, experimentuju, snažím se být hodně otevřený, a hlavně následuju to, co mě baví a rezonuje se mnou. To je pro mě to nejdůležitější (a bylo i v rámci tvorby debutu) a byl bych moc rád, kdyby to tak zůstalo. Každopádně jsem teda posbíral všechny ty nakupené demáče a fragmenty z posledních cca dvou let a začal to song po songu dávat dokupy.
Všechno jsem dodělával v domě, kde jsem vyrostl – pouze za pomoci MacBooku, pár virtuálních synťáků, zvukové karty a jednoho mikrofonu. Obecně si myslím (nejen v hudbě), že čím méně možností máme k dispozici, tím kreativnější a více tvůrčí dokážeme být. Po novém roce jsem už nahranou desku předával na mix & master (zdravím Romana Kašníka z RESET STUDIO) a přesunul se do plánovací fáze okolo samotného vydání.
Pod stromeček (ani nevím, jak se to vše takhle hezky sešlo) jsem „dostal“ hostující featy od Toyoty Vangelise (Betonová srdce), Erika Šulce (Apsidy), Matěje Burdy (Déjà vu) nebo Lukáše Vydry a.k.a Florbal (Sen o andělských křídlech). Na desce se také objevují brněnští Caramel na společném songu TESCO či JAR0.K (Kupidův Šíp, Bílé Krystaly, Déjà vu, Bílá sabotáž). Ke všem hostům hluboce vzhlížím, moc je respektuju za jejich krásnou hudbu (nejen) a jsem nesmírně rád, že zrovna oni můj debut poctili svojí přítomností.
Zásadní podíl na vzniku desky měl můj kamarád Adam Mogyorosi – skvělý fotograf, režisér & videomaker, který rozvíjí moji vizuální identitu úplně od začátku (viz EP Donkichotský ideály z roku 2023). Poděkovat bych jmenovitě dále chtěl mé přítelkyni Nikol, která mi bylo oporou v mnoha vypjatých momentech a kreativních blocích (kterých rozhodně nebylo – tak jak to bývá – málo). Dále děkuji všem „ostatním“ (nejsou vůbec ostatní, jen by se ten výčet nejspíš do tohoto článku nevešel), kteří vzniku dopomohli svojí radou, názorem, vkusem, nebo jen inspirativním setkáním. Jste všichni hrdinové!
Album 26 vyšlo nejen digitálně, ale také (pro někoho třeba překvapivě) i v podobě fyzického nosiče (CD). Samotnou desku jsem pokřtil ve čtvrtek 27. března v Klubu Varšava za podpory „mých“ hostů Toyoty Vangelise, Matěje Burdy, Lukáše Vydry a 3dworlda po boku skvělých Midnight Swimmers a Vědomí v rámci showcase konceptu United Klubovna, kterou zajišťuje hudební médium Klubovna a United Islands. Velký dík pak náleží OSA za finanční podporu desky a videoklipu Bílá sabotáž. Bez pomoci Ochranného svazu autorského (a také stavební firmy R&M building) by deska rozhodně nevyšla v této podobě a zvuku (a rozhodně ne fyzicky na CD).
Když o tom všem přemýšlím, tak přestože jsem sólový interpret a většinu věcí si dělám z hudebního, textového i producentského hlediska sám (byť od tohoto přístupu nejspíš časem budu víc a víc ustupovat), tak lidi okolo mě měli zásadní podíl na celém vzniku a realizaci desky. Bez nich bych rozhodně právě nedržel v ruce fyzické CD o šestnácti tracích za mě s nádherným grafickým zpracováním, nekřtil bych desku v Klubu Varšava, neměl bych na YouTube pět podpůrných videoklipů, šestnáct visualisérů, neměl odvahu natáčet TikToky a pravděpodobně bych nikdy nedostal příležitost hrát na letošních ročnících festivalů United Islands či Rock for People. Jsem vděčnej – jak často říkám – blessed! A moc...
Jak jste svůj debut připravovali vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
