Phil Campbell And The Bastard Sons znějí s novým zpěvákem sebevědoměji
Někdejší kytarista Motörhead a jeho potomci jsou zpět. V plné síle, s novým frontmanem a novým albem v ruce. Pokud je vám tvorba Phila Campbella blízká, tak vás deska Kings Of The Asylum určitě nezklame.
Nedlouho poté, co se kapela rozloučila se zpěvákem Neilem Starrem, začal s ní koncertovat Joel Peters z heavy country metalových Bootyard Bandits. U Phila Campbella se mu zalíbilo a bylo jasné, že nezůstane jen u koncertních pódií. Na novince Campbell a spol. předvádí Peters sebevědomý výkon.
Výměna na pozici zpěváka byla ku prospěchu věci. Ne že by byl Starr odváděl špatnou práci, nicméně Petersův projev je přeci jen ostřejší, agresivnější a krapet syrovější. Kapela se bez zbytečných okolků hned ze startu pouští do svižné Walking In Circles. Jak se dá očekávat, slyšíme zde ozvěny Motörhead, které se pak do popředí plně dostanou v následující Too Much Is Never Enough. Klasická, byť textově poněkud laciná a předvídatelná „lemmyovka.“ („Gonna play some rock'n'roll/Party hard hit the road/Rock'n'roll will save your soul/Rock your brain 'til your head explodes“). Hammer & Dance se surovou basou je o poznání naštvanější a dokazuje, že Phil umí napsat pořádně nakopávající riffy, což stvrdí i v dalších úderkách Strike The Match a Schizophrenia.
Titulní skladba je jakýmsi odpočinkem mezi jinak rychlými, metalovými vypalovačkami. Vše v ní sice patří ostrým kytarám, avšak je postavena na pevném bluesovém základu. Je zároveň nejdelší skladbou na albu a nabídne parádní momenty sólové kytary. A poté už se opět jede naplno, bez kompromisů. Za The Hunt by Campbellovci dostali od mistra Kilmistera velkou pochvalu a vůbec z celého závěru alba na posluchače pozitivně působí uvolněnost a radost, s níž muzikanti přednáší své skladby.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Oproti předchozím deskám se toho z muzikantského hlediska mnoho nezměnilo. Celkově ale Kings Of The Asylum působí živěji, jako by přítomnost Joela Peterse přinesla novou sílu a energii. Campbell & The Bastard Sons znějí moderně, ale zároveň nezapomínají na základní prvky, které od nepaměti tvoří písně Phila Campbella, potažmo Motörhead. A tak se tady heavy nálady mísí s již zmiňovaným blues (Kings Of The Asylum), s ryzí osmdesátkovou příchutí (Ghosts) a nezapomíná se ani na punkovou špinavost (závěrečná Maniac).
Phil Campbell And The Bastard Sons – Kings Of The Asylum
Nuclear Blast, 00:43:06
heavy/hard rock
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
