Pirate City: Jak nahrát studiovou nahrávku bez studia?

Nahrávací studio stojí peníze, nechat si natočit videoklip ještě víc. Problém, který jsme jako mladá garážová kapela řešili, řešíme a trápí i ostatní nové kapely. Nebojím se však říct, že produkce Pirate City nám dokázala, že to jde i jinak. Pro demonstraci si možná nejdřív níže poslechněte konkrétní výsledek našeho home-made procesu, který v tomhle článku popisuji. Audio i video Pirate City jsme si dělali kompletně sami. Neměli jsme na to vzdělání ani pořádné prostředky, jen chuť a vytrvalost.

Jak jsme dělali Pirate City: Zvuk

Nahrávky ze zkušebny zní samozřejmě hrozně. Navíc při použití našeho vybavení, které jsme sehnali po různých bazarech a slevách. Už jen samotná akustika místnosti má pořádný efekt, a naši zkušebnu architekt původně jako studio fakt nenavrhoval.

Kytary a basa

Prvotní pokusy o nahrávání kytar jako ve studiu, totiž za použití mikrofonu umístěného před boxem, tedy nevyšly tak, jak jsme si představovali. Faktorů bylo více – ať už již zmíněné špatné podmínky, nebo prostě jen holý fakt, že s tím nikdo z nás žádné zkušenosti ještě neměl. Samostudium např. v online kurzech nás nakonec přivedlo k jinému řešení, ke kouzelné krabičce M-Audio Fast Track.

Je to obyčejná externí USB zvuková karta. Kytaru jednoduše píchnete do zvukovky, zvukovku do počítače a analogový signál z kytary teď proudí jako digitální záznam přímo do komplu. Až softwarově si pak určujete, jak vlastně kytara bude znít. Programů, které nahrávání a úpravu hudby řeší tak, jako Photoshop řeší úpravu obrázků, je celá řada. Říká se jim DAW – Digital Audio Workstation. Na internetových fórech se můžete donekonečna hádat o tom, které DAW je nejlepší, v konečném důsledku je to však docela jedno. Pro Tools byly sice v digitální době kamenné před všemi těmi lety první a dodneška jsou standardem, jejich konkurence (i různé alternativy dostupné zdarma) však dnes již umí to samé. Já osobně se v takových situacích rozhoduju podle maličkostí, jako jak snadné mi přijde zoomování nebo scrollování. A i to si většinou můžete upravit. Moje volba? Ableton Live 9; má imho nejpřehlednější interface. Původně jsem chtěl používat Adobe Audition, ale to bohužel neumí pracovat s MIDI (o tom více dále).

Důležitou součástí digitální produkce jsou pluginy. To jsou prográmky od třetích stran, které si do svého DAW doinstalujete, ať už jste si vybrali jakékoli. Ty rozšiřují možnosti úpravy nahraného zvuku do nesčetných možností i nad míru toho, co vaše DAW už nativně umí. Pro hledání zvuku kytar a basy jsem si vybral asi nejpoužívanější Amplitube. Ten virtuálně simuluje v podstatě všechno, co byste pro nahrávání kytary měli ve studiu fyzicky (kromě vaší kytary). Tedy hlavně hlavu, box, typ mikrofonu, kterým zvuk z boxu nahráváte, a různé krabičky – pre a post efekty, wah pedál a další věci.

Můj stařičký notebook tak mohl rázem působit jako celé přenosné studio. Dave Grohl sice sentimentálně vzpomíná na staré dobré analogové časy, digitální věk však má sakra něco do sebe.

Bicí

Ačkoli jsme se u Pirate City přiklonili k digitálnímu nahrávání kytar skrz Amplitube, nahrávání přes mikrofon i s našimi podmínkami nebylo nemožné, jen s tím bylo víc práce (museli jsme odstraňovat šum, pohrát si s EQ a podobně, k tomu navíc nemáte tu svobodu ovlivňovat barvu zvuku kytary). Jiný případ jsou však bicí; tam nepomohlo nic. Ono totiž první věcí, kterou profesionální kapela udělá, když jde nahrávat nové album, je vyzkoušení, jak v daném studiu zní bicí. V naší zkušebně však nezní na nahrávce dobře, ani když jsou všude plata od vajíček a po stěnách visí koberce.

Odhodlali jsme se tak k nejdřív nepopulárnímu kroku, a tudíž kompletně bicí vytvořit na počítači. Posloužil nám k tomu další plugin a hlavně knihovna, obsahující skoro 7 GB zvuků bubnů. Opět je těchto pluginů a knihoven víc, stačí hledat ten, který vám zní nejlíp a se kterým se snadno manipuluje.

K záznamu těchto virtuálních bicích (nebo jiných nástrojů) slouží tzv. MIDI nástroje. Většinou to vypadá jako klávesy, co opět zapojíte do počítače. To, co na klávesy zahrajete, se pak v počítači zapíše nikoli jako audio soubor, ale jako data (viz foto níže).

Každá čárka je jeden úder do klávesy. Ty můžete přetahovat, přeskupovat, kopírovat a podobně. Jak jednotlivé čárky zní, vám určuje použitý plugin a knihovna. Na C1 mám třeba snare, na C2 kopák apod. Můžete tam mít cokoli. Nejvíc práce je pak najít ten správný zvuk a dosáhnout realističnosti tak, aby nešlo poznat, že za vás hraje počítač. V našem případě je třeba zejména měnit hlasitost a přesnost úderu. Přema (bubeník) taky není robot.

Háček? MIDI klávesy také nejsou nejlevnější. Naštěstí existuje maličký software, který vám udělá MIDI klávesy přímo z vaší klávesnice. Pracuje se s tím sice špatně, ale většina mojí práce s MIDI byla stejně až kopírování, přesouvání a různé měnění výsledných dat, takže já jsem je zas tolik nepotřeboval. Oproti tomu náš frontman Dalibor má obrovské MIDI klávesy, a to mu umožňuje tvořit přímo symfonický orchestr. Tak vznikla např. naše Annoying Dust Theme.

Výsledek práce tohoto virtuálního bubeníka je neporovnatelně lepší, než podomácku nahrané bicí, takže jsme u toho zůstali. Jistou útěchou nám je, že to dělají i profíci.

Zpěv

Mikrofon jsme opět jednoduše strčili do naší kouzelné externí zvukovky. Daliborův mikrák Shure SM48 si v naší zkušebně s akustikou místnosti poradil dobře a tak jsme poprvé měli rovnou dobrý zvukový základ. Shodou náhod jsme měli k dispozici i kvalitní kondenzátorový mikrofon, ten ale jednoduše bral až příliš mnoho šumu okolo.

Na zpěvné lince je také třeba dát si nejvíc záležet. Ať už chcete nebo ne, běžný posluchač kvalitu písničky nakonec hodnotí podle zpěvu, jenž je jejím nejvýraznějším elementem.

Mixing

Mixing je proces, kdy se jednotlivé stopy nahraných nástrojů snažíte smíchat do jednotného příjemného hudebního celku. Posouváte, usekáváte, kopírujete, načasováváte, balancujete hlasitosti, vymýšlíte, jestli zvuk má hrát z pravého nebo levého sluchátka a jak moc výrazně, čistíte stopy od šumu, měníte EQ, přidáváte reverb (prostor, ve kterém nástroj jakoby hraje) a spoustu dalších efektů, které by vám jako slavné kapele měl dělat kvalitní producent. Což nám samozřejmě nikdo neudělal.

Já jsem věděl, že i ten můj domácí mixing mi v konečném výsledku musí dát písničku na takové technické úrovni, aby si nikdo nevšiml, že jsme to dělali vlastně v garáži. Taky jsem se snažil, aby to nejenom znělo skvěle v těch úžasných studiových sluchátkách, které určitě máte taky (kvalitu sluchátek nepodceňujte, radši si připlaťte), ale i třeba v průměrných reprácích běžné domácnosti.

Při mixingu také naplno využijete znalosti zvukového inženýrství. Zatímco při skládání hudby vám svůj umělecký názor nikdo cpát nemůže, tohle je technická záležitost, a ta se musí naučit. Sám jsem se nevyhnul hodinám pročítání různých návodů a diskuzí o tom, jak by mělo to a to znít. Tak do toho.

Závěrečná část mixingu je export do jednoho souboru, jako třeba wav. Mastering pak v podstatě slouží k vykrystalizování zvuku tohoto souboru za pomoci hraní si s kompresí dynamiky, zvukovými frekvencemi a se spoustou dalších technik. Jako když namalovaný obraz očistíte od prachu. Mastering je technicky s mixingem těsně provázaný a opět je třeba poohlédnout se po radách na netu nebo v knížkách; lidé se v tomhle vzdělávají celý život. Pochopíte, že práce zvukaře není tak snadná, jak se zdá.

Účel masteringu je mít takovou hudební nahrávku, která je dostatečně hlasitá, vyrovnaná a čistá. Mým poradcem v oblasti masteringu byl Deshiel. Provedení jsem pak vykonal za pomoci nativních audio efektů v Abletonu.

Hotovo

Na závěr stačilo převést náš singl do MP3, šoupnout ho jako audio stopu do videoklipu a pustit ho na YouTube, Bandzone, SoundCloud a prostě všude, kam to jen jde.

A jaké jsou tedy konečné náklady na audio? Veškerý hardware jsme už měli původně pro jiné účely (kvalitní sluchátka využijete vždycky, zvukovku si Vojta kdysi koupil pro domácí hraní, nástroje a mikrofon snad zmiňovat nemusím). Software na druhou stranu není vždycky zdarma. K placeným programům však existují často také kvalitní alternativy za menší nebo žádný peníz. Podobnou cestou jako my si tak můžete svou hudbu vyprodukovat bez pomoci třetích stran a těžkého utrpení vaší peněženky.

Sháníme record company

Nepůjdu tak daleko, abych tvrdil, že se bez studia obejdeme. Naopak: naše dema chceme použít k tomu, aby nám otevřely dveře do skutečného světa hudebního šoubyznysu a my si studio mohli konečně dovolit. Držte nám palce.