Písně desky Československá dvojice Hmlisto/Petr Linhart zachycují silné příběhy

Vlastně to není zas tak velké překvapení, že se tito muzikanti dali dohromady. Na jedné straně Hmlisto, dvougenerační duo Veroniky Kickové a jejího syna Jána, které žije a tvoří v malé obci Prochot na středním Slovensku v pohoří Vtáčnik. Na straně druhé Pražák Petr Linhart, dlouholetý předák Majerových brzdových tabulek a v posledních letech sólový písničkář, toulající se v oblastech naší vlasti s často pohnutou nedávnou historií.

I přes geografickou vzdálenost totiž spojuje tyto tři muzikantské osobnosti podobná vize jejich písničkářské cesty. Cesty, která si s oblibou vyhledávají za cíl místa často opuštěná nebo alespoň protkaná jistým napětím. Ať už je to způsobeno jejich polohou, třeba na horách, nebo historickou zkušeností, viz Petrovy oblíbené Sudety. Prvotní oťukávání přineslo pozitivní odezvu, a tak hudebníci využili covidové pauzy k vytvoření společného projektu a následně i desky nazvané Československá.

„Žánrově se vnímáme jako postfolk. Obsáhne náš vztah k písničkářství, jemným vlivům lidové hudby i k místy až postrockové elektrické kytaře,“ popisuje hudební svět Hmlisto Veronika Kicková. Rodačku z Karlovarska Slovensko odjakživa fascinovalo, a tak není divu, že zde od roku 1995 i žije, věnuje se řezbářství a ekozemědělství. Volnější způsob života bez městského stresu Veroniku dovedl i k psaní vlastních písní. Začala je zpívat pod jménem Horana, kdy ji brzy začal doprovázet její syn Jano.

Už u druhé desky dvojice registrujeme osobu Petra Linharta, a to jako jednoho z hostí kolekce Ozveny Lazov. „Jsme v podstatě solitéři, ale o to větší radost máme z vnitřního souznění našich a Petrových písni“, těšilo před více než dvěma roky Veroniku v rozhovoru s Antonínem Kocábkem pro magazín UNI. Už tehdy mluvila o možném budoucím zpracování témat česko-slovenského charakteru. Není divu, že toto dobrodružství nakonec získalo příhraniční podobu nejen obsahově, ale i personálně. Album Československá je pak důkazem, že toto spojenectví nejen hezky koncertně zní, ale má sílu sčítat zkušenosti do společných písní.

Recenzované album je výsostnou kooperací. Hned druhá skladba Jáchymov, která tematicky hnízdí v Petrových oblíbených Sudetech, je toho jasným důkazem. Veroničiny texty ve slovenštině se prolínají s Petrovými českými verši. Navíc melodicky na sebe tyto party navazují tak, že se pohybují hned na několika místech najednou. Podobně působí i píseň Karel popisující příběh na Slovensku působícího folkloristy a fotografa Karla Plicky, který byl po vzniku „slovenského štátu“ nucen se pro svůj původ vrátit do Čech.

Další texty nás zavedou na Tatranské Rysy, do vesnice Praha, kterou najdeme u slovenského Lučence, ale také několikrát do Sudet – vedle Jáchymova ještě ve skladbě Adam vidí do Petrových srdcových Skoků. Je vcelku praktické, že v bookletu je u každé skladby vypsán malý exkurz do pozadí té které kompozice (ostatně jako u sólových Linhartových desek).

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Významnou úlohu na desce hraje blízký Petrův spolupracovník, kytarista Petr Štěpánek, dále klávesista Jan Steinsdörfer, baskytarista Jan Lstibůrek, bubeník Martin Novák a houslista Adam Pakosta, v jehož studiu Soundevice se deska v rekordně krátkém čase natočila. Nad všechny ale vyčnívá kytarově barevná hra Jána Kicka, která má jednou špinavou postrockovou podobu, podruhé, jako v písni Vlčie oči, má melodické vedení poučené Jánovým milovaným Davidem Gilmourem.

Spojení Linhartova „landscape folku“ a „postfolku“ Hmlista vložilo do společného díla podobná témata a nálady, po hudební stránce má ale kolekce poměrně široké žánrové rozkročení. Celé album má, až na závěrečný Nočný spoj, podobně decentní vyznění, které je pojidlem desky. Po poslechu alba Československá jsem měl nejen plnou hlavu právě vyslechnutých příběhů, ale i nutkavou potřebu vyrazit se některé místo z desky osobně, s batohem na zádech, podívat. Kdy jindy, když ne teď?

‎Hmlisto + Petr Linhart – Československá

Galén, 2022, 00:40:35

80 %