Písně Hvězdopádu a naše statečná srdce: vinylové Per aspera ad astra

Myšlenkou na realizaci první vinylové desky Diagnozy Exitus to vlastně celé nezačalo. Ten příběh alba se začal psát o 5 let dřív, paradoxně krátce po vydání předchozí desky a ano, tak jak tomu už u muzikantů bývá, byla prvním hybatelem ženská. Silné vzplanutí, silný příběh, silná balada. Polaris byla první píseň, kterou jsem napsal (přes noc) jedním dechem a prostě jsem věděl, že je součástí něčeho většího, jen jsem tehdy ještě nevěděl čeho. Napsal jsem k ní ještě povídku, která byla příběhem písně a která v literární soutěži slavila úspěch.

Tehdy jsem si říkal, kolik toho může vlastně muzikant říci během 4 minut, a zda by ta píseň bez povídky vůbec obstála. Každopádně v rozmezí dvou let následovaly ještě dvě skladby – Píseň Hvězdopádu a Píseň prachu. První z nich mapuje a zaznamenává křehkost a kouzlo okamžiku – ten jedinečný moment, který popisoval již Goethe ve Faustovi. Moment, který chcete udržet co nejdéle, protože po něm následuje jenom pád. Píseň Prachu pak symbolicky završuje třetí akt a moment dopadu hasnoucí hvězdy/múzy i její poselství. Tohle všechno jsem měl v hlavě, na srdci a ve třech písničkách. Ale ještě nenadešel jejich čas a já je prozatím schoval do šuplíku…

Dva roky na to přišla naše 15. sezóna a říkala si o něco speciálního. My navíc měli nového basáka, takže i nový hudební impuls. A právě tehdy jsem dostal nápad s vinylem a propojením skladeb v duchu oldschoolových výpravných alb, které do nás táta pral už od mala a které jsme hltali už jako malí. Zahrál jsem klukům Písně Hvězdopádu, nastínil jim svou vizi a začalo nám hodně horké léto...

Kromě odhodlání a mých konceptů jsme na začátku prázdnin neměli v podstatě nic. Navíc instrukce z firmy, kde nám měli lisovat vinyl (AZCD), zněly: „Pokud chcete mít garantovaný vinyl v den křtu alba, je třeba poslat všechny materiály do 26. 9. 2023.“ Narozeninový koncert byl zabookovaný na 2. 12. a my šli nahrávat do klatovského ExAviku 15. až 17. 9. To znamenalo, že na mix, mastering a finální grafiku zbývalo něco málo přes týden. A i v případě splnění deadlinu byla garance expedice do 1. 12. Jo, tohle je asi přesně ten hraniční bod mezi sebevražednou misí a promyšleným riskem. Anebo tím úžasným a špatně popsatelným pocitem, při němž vnitřně víte, že tohle „all in“ zvládnete a rozhodnete se proto ten nejistý podnik spustit…

Píseň Hvězdopádu je vůbec první duet, který jsem zatím napsal. Když jsem přemýšlel, kdo by si měl se mnou tuhle píseň zazpívat, byla pro mě mamka jasnou volbou. Vždycky mě a náš band podporovala. Navíc má krásný hlas a já jí tou písní mohl konečně alespoň něco málo ze svého dluhu splatit. Co se týká bráchy, vždycky jsem miloval naši bratrskou synergii a to, jak je při minimu slov schopný napsat party a aranže, které k mým konceptům sedí „jak prdel na hrnec“. To se mu povedlo i nyní a já při našem tvůrčím procesu mohl zase jen slepě obdivovat, jak kolem sebe kytara a klávesy/klavír tančí. Do toho si basová linka žila svým vlastním životem, ale celé to do sebe perfektně zapadalo. Propojili jsme skladby prologem a intermezzem Soumrak a cítili jsme, že naše rocková symfonie strany A je kompletní...

Materiál na druhou stranu desky byl jasný dopředu. Už dřív jsem říkal, že písně z předešlých alb Rónin a Balada, Yucatana a Sharan na sebe navazují a jsou jedním velkým příběhem. Příběhem o hledání. Takže jsme je tady novými aranžemi konečně spojili do jediné výpravné skladby. A i když strana B vypráví jiný příběh, končí strana A stejným rozpoložením, kterým právě strana B začíná. Obě strany se propojily a z toho, co jsme mohli přímo ovlivnit, nám zbýval jen vizuál a samotné natáčení..

Štěstěna se na nás začala usmívat. Náš kamarád Lukáš zastavil naše hledání, když mi ukázal práci holandské malířky s českými kořeny, která má s cover artem vinylů bohaté zkušenosti – Erika Nováková. Její portfolio bylo úžasné a i ji naše hudba oslovila. Lukáš se navíc dobrovolně nabídl, že komunikaci na trase Plzeň – Amsterdam zařídí. Poslal jsem jí tedy přes Lukáše poznámky s naší vizí, nápady a demonahrávky ze zkušebny. Když nám v průběhu nahrávání poslala do studia finální návrh, zůstali jsme stát s otevřenou pusou. Přesně takhle jsem si náš Hvězdopád představoval. Získali jsme obrovskou morální vzpruhu a všechny písně během těch 3 dní úspěšně nahráli…

Pak následovala spousta hektických dnů, na kterých vlastně bolelo nejvíc to čekání, nejistota a tikání hodinek. Ale všechno jsme odeslali včas a i vinyl přišel 14 dní před křtem. A tohle je příběh alba. Příběh o tom, jak jedna regionální kapela zkusila nahrát na vinyl rockovou operu.

Pokud nejste velká nebo mainstreamová kapela, pak je ten vinyl vždycky ze všeho nejvíc pro vás. Je to váš artefakt. Vaše dítě. Je to váš příběh. A ten pocit, když ho uslyšíte na gramci, se nedá popsat slovy…