Písně psané mačetou #13: Ztracen v panácích aneb chlastám už třetí den
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medellínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
Poprvé jsem na totálně alkoholem zničeného kovboje narazil v hospůdce v horách nedaleko Medellínu. Místní vaquero se zřídil tak, že přímo přede mnou padl na kolena, začal rukama objímat mé nohy, aby nespadl obličejem na špinavou podlahu, a do toho se mě neúnavně ptal, zda miluju jeho rodnou zemi. Když jsem začal na hubu pískat melodii kolumbijské státní hymny, rozplakal se a okamžitě v kleku usnul, připomínaje Buddhu po redukční dietě.
Když je kovboj natolik opilý, že nedokáže nasednout na koně, opře se rukama o koňský zadek a nechá se doslova odprovodit domů, kde jej naštvaná manželka ztříská koštětem. „Borachos“ neboli opilci jsou v Kolumbii terčem vtipů, ústředními postavami policejních protokolů i námětem mnoha písní. Jedním z nejkrásnějších opileckých songů je Perdido en las copas (v překladu Ztracen v panácích) z pera Romula Caiceda, řidiče medellínského autobusu a námezdního dělníka, jenž se stal už za svého života mimořádně oblíbeným a posléze i úspěšným písničkářem.
Ztracen v panácích
Již třetí den trávím v této kantýně,
piju a pláču kvůli mizerné lásce.
Prokletý pijan, ztracený v panácích,
ta nevděčnice už na mě zapomněla.
A jestli je pryč,
proč by mi mělo záležet na životě?
Zákon osudu, jež činí, že piju jako blázen.
Bože, smiluj se nad mým konáním.
Pane hostinský, nalijte mi dalšího panáka,
a velkého, poprosím, ať mě rozpláče.
Prokletá bolest ztracené lásky
nedá mi zapomenout, i když jsem namol.
A jestli je pryč,
proč by mi mělo záležet na životě?
Zákon osudu, jež činí, že piju jako blázen.
Bože, smiluj se nad mým konáním.
Již třetí den trávím v této kantýně,
piju a pláču kvůli mizerné lásce.
Prokletý pijan, ztracený v panácích,
ta nevděčnice už na mě zapomněla.
A jestli je pryč,
proč by mi mělo záležet na životě?
Zákon osudu, jež činí, že piju jako blázen.
Bože, smiluj se nad mým konáním.
Medellínská anekdota praví: „Byl jeden opilec, o kterém se říkalo, že je génius. Protože pokaždé, když někde otevřeli flašku, tak se zčista jasna objevil...“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
