Písně psané mačetou #15: Když ti hrdlo břitvou oholí vrah

„U nás se na tebe bude usmívat i mnohonásobný sicario,“ sdělil mi jednou můj spoluhráč Candelo poté, co jsem před ním pěl chválu na srdečnost paisů, obyvatel Medellínu. A měl pravdu. V jedné ulici kolumbijského velkoměsta byl starší holič, který mi vždycky s úsměvem na rtech přiložil břitvu k hrdlu a jal se holit mé třídenní strniště za svého naříkavého zpěvu srdceryvných songů. Bylo mi divné, proč při běžném rozhovoru zcela vynechal své mládí a striktně se držel jen svého života posledních osmi let.

Později jsem se dozvěděl, že to byl bývalý nájemný vrah, který si odpykal svůj trest a rozhodl se jít jinou cestou. Dodnes, když si na to vzpomenu, nejde mi mráz po zádech, ale po hrdle. Nejraději zpíval píseň Sigue Feliz (v překladu „Buď šťasten“) z autorské dílny Alonsa a Bernarda, z jejíž sladké melancholie vás duše přijemně rozbolí.

Sigue Feliz

Tvá láska vstoupila do mého bytí,
zahalená do dobroty radosti.
Nikdy jsem si nedokázal představit pokrytectví,
která přišla s mou milovanou.
 
Miloval jsem tě až dětinsky
a ty jsi mi oplatila zradou.
Dítě si koupíš sladkostí,
lží jsi mi ukradla srdce.
 
Mnohokrát jsi mi říkala,
že to byla láska, co jsi cítila.
Dnes jsem přesvědčený,
že to byla pouhá iluze, kterou jsi mi nabídla.
 
Nemysli si, že smutním
za to, co jsi mi udělala.
Lásko, jdi si svou cestou
a žij šťastně se svým osudem.
 
Ach, miláčku, pláč bude tvým trestem.
Včera jsem naříkal, dnes se směji.
Odpoutej ode mne svou lásku, pokud můžeš.
Zapomeň na mně, neboť mám už jenom vzdor.
Odpoutej ode mne svou lásku, pokud můžeš.
Zapomeň na mně, neboť mám už jenom vzdor.
 

Vrahův oblíbený song byl mimochodem také oblíbenou písní Pabla Escobara.