Písně psané mačetou #21: Není to moje vina!
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medellínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
Potkal jsem onehdy na ulici sousedku Rositu, dámu v mém věku, vedle níž stál vitální osmdesátník a byl jí v obličeji i v gestech velmi podobný. „Jé, konečně poznávám tvého tatínka, Rosito,“ začal jsem zvesela, načež jsem byl zpražen úsečnou větou: „To je můj starší bratr, guevóne!“ Výraz „guevón“, neboli „kulouš“ má více významů, avšak ten nejvýznamnější je „blbec“.
Rosita, která v Cartageně dvacet let šlapala chodník a poté se vyhořelá a znavená vrátila do rodné vesnice, si cejch bývalé kněžky lásky ponese až do hrobu. Aneb, hřích veřejný na odiv vystavený budí pohoršení, zatímco hřích činěný potají je litován a tutlán. Alespoň tak to funguje v zemi magického realismu.
Naučila mě vařit nejklasičtější místní jídlo patacon, což jsou banánové placky s česnekem a solí, a vždy mi s úsměvem na tváři odpustila, když jsem ji něžně odstrčil rukama pokaždé, když měla splín a chtěla se ke mně přitulit akrobatickým stylem hadí ženy.
Vysloužilé prostitutky to mají v Kolumbii obzvláště těžké, pokud žijí v rodných vesnicích. Jsou totiž považovány za čarodějnice a veřejně ostrakizovány. Všechny pouliční kočky, o které se Rosita starala, byly otráveny místními pověrčivými katoličkami. Rosita dokonce pro svoje kočky zřídila na své skromné zahrádce dojemný hřbitůvek plný malých dřevěných křížků a plyšových hraček. „Není to má vina! Nemohu za to, že jsou lidé hloupí a zlí!“ říkala často, když plakala poté, co nalezla nějakou z koček otrávenou. „Copak ty kočky můžou za to, že jsem souložila za prachy?“
Ne, nebyla to jejich vina, ani její.
Není to má vina
„Kompitka je moje milenka, není to má vina.
Jestli mě opustila, není to má vina.
To, že nemám milion, není má vina.
Jestli ji však zajímám, není to má vina.
Pokud je ruka šmátralka, není to má vina,
Polívčička v mém hrnečku, není to má vina.
Jestli ruka šmátralka vystřeli vysoko, není to má vina.
Pokud ode mne Kompitka odejde, není to má vina.
Pokud se ponořím hlouběji, není to má vina,
Kamaráde, parťáku můj,
takovej život se nedá žít!
Někteří střílí nízko, někteří vysoko,
no, nebudu kvůli tomu brečet ani se věšet.
Pokud kvůli tomu moje stará ode mne odejde,
přijde mnohem lepší!
Někteří střílí nízko, někteří vysoko,
no, nebudu kvůli tomu brečet ani se věšet."
Slavná kolumbijská píseň z karibského pobřeží se právem objevila i v seriálu Narcos.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
