Písně psané mačetou #22: Legrace ve stínu pušek
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medellínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
Nikdy nezapomenu na útok guerillové ELN, Národní osvobozenecké armády nedaleko Tarazy – vesnice, která je nebezpečná i za bílého dne. Jeli jsme tehdy v lednu roku 2018 s ženou autobusem z Cartageny do Medellínu, když tu náhle řidič prudce zabrzdil a na poslední chvíli se vyhnul policejnímu transportéru na silnici. Policajt z elitní jednotky GOE byl nesmlouvavý: „Hej, šofére, nikam se nejede. Máme tu přepadenou mulu!“
Mula značí v místní hantýrce kamion. Strávili jsme tehdy čtyři kilometry od zóny bojů mezi povstalci a vládními silami nekonečných osm hodin. Po úmorném čekání jsme vyrazili skrze bojiště. Smrad ze spáleného střelného prachu byl cítit skrze klimatizaci. Autobus doprovázely dva džípy s odštřelovači.
Ta dramatická situace nás na chvíli zavála do časů divokých devadesátých let a přelomu milénia, když se v zemi magického realismu běžně unášelo v rámci guerillového válčení. Jedním z unesených byl dokonce i Alfredo Gutiérrez, jeden z nejslavnějších skladatelů a zpěváků, průkopník osobitého hudebního žánru Vallenato. Po jednom koncertu v roce 2001 byl Alfredo zadržen ozbrojenci z výše zmíněné guerilly: „Nejseš náhodou ten slavnej zpěvák?“ A začalo dobrodružství, které naštěstí skončilo šťastně. Gutiérrez bylodvlečen do džungle, kde musel za pečené kuře s rýží odehrát koncert pro místní drsné partyzány. Ti se rozhodli mu neublížit a propustili jej, aniž by mu na hlavě zkřivili vlas.
Legendární muzikant mohl mluvit o velkém štěstí, protože guerillová skupina ELN byla požádána, aby jej předala gangsterům z takzvané Lidové armády, kteří jej chtěli vyměnit s vládou za vysoké výkupné. Partyzáni z ELN to naštěstí odmítli. Spoluhráči z Gutiérrezovy kapely měli smůlu a v zajetí konkurenční bandy strávili sedmnáct dnů, než se je podařilo ze zajetí dostat.
Gutiérrez, jehož texty jsou plné humoru, optimismu a nadhledu, je dodnes nesmírně populární v zemi, kde můžete zažít životní drama během pouhého okamžiku. Kolumbie je zkrátka divoká, nespoutaná a marně krocená snílky, jejichž texty dokumentují všudypřítomné metafory magického realismu.
Pruhovaná košile
„A mejdan začal, vyrážím na flám, mámo.
Jdu na mejdan a vybojuju si cenu!
Oslava už začala a čekají mě.
Máma mi požehnala, aby se mi nic nestalo.
Hledá moje kalhoty a pruhovanou košili
a mezitím mi žehná, aby se mi nic nestalo.
Na mejdanu se mi cosi přihodilo,
potkal jsem tam ženu, která mi vzala oblečení!
Jediné, co mi zbylo, byla pruhovaná košile,
ale Maria mi ji zakázala nosit!
A táhli s sebou chudáčka Miguelita, kumpáni,
až dostali jej domů.
Mám potrhanou košili a tančím v ní s krasavicí.
To je jediný kus oblečení, co mám na sobě.
Už to nedávám, Marie, propusť mne!
A táhli mne kumpáni domů v pruhované košili.“
Inu, v zemi guerill, banditů a škorpionů jsou mejdany požehnaným únikem z drsné reality.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
