Písně psané mačetou #23: Kořalku mi nalejte!
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medellínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
Žil jsem teprve chvíli v horském městečku Concepcion, když jsem v hospodě seděl nad panákem anýzové kořalky. Jelikož Kolumbijci nedokážou rychle odbourávat alkohol, pijí takovou kořalku, kterou může český piják považovat za vodičku na vlasy. Obsah alkoholu v antiocké anýzovce je 27 procent, oproti slivovici z Valašska je tedy procházkou golfovým trávníkem. Paisové se jí však dokážou velmi rychle opít a potom vyvádí roztomilé kousky. Zvláště, když chtějí vylézt na svéhlavého koně a bojují sami se sebou.
Vraťme se však na začátek našeho příběhu. Sedím v hospodě, přede mnou stojí štamprle plná anýzovky a naproti mně jde po kolenou místní honák. Má výraz, jako když si chlap kladivem rozdrtí palec a nechce před ženou řvát bolestí. Přišourá se ke mně a stále kleče mi ze všech sil rukama obejme nohu a plačtivým hlasem se mne zeptá, zda miluju Kolumbii stejně vřele jako on.
Po mém ujištění, že ano, se rozhlédne po celé hospodě a z posledních sil zakřičí: „Parceros, El Checo miluje Kolumbii!“ Načež celá hospoda roztomile zavyje „sí“ a všichni do jednoho pozvednou číše k ústům a připijí na mé zdraví. A do toho všeho se z otřískaného rádia line jedna z nejslavnějších písní z pera textaře, básníka a levicového odboráře Rafaela Godoye, jenž paradoxně píseň pouze složil, ale nikdy osobně nenahrál, jelikož svůj hlas považoval za nepříliš hezký. Dal proto píseň k dispozici umělcům, jejichž hlas, dle Godoyvých slov, byl hlasem z hloubi srdce.
Jsem Kolumbijec
Nalej mi kořalku, kořalku ze třtiny,
z třtiny mých údolí a z anýzu mých hor.
Nedávej mi jiné pití, je drahé a nechutná mi,
jelikož vždy chci nejdříve to, co vzešlo z lůna mé země,
ach, jak jsem hrdý, že jsem se narodil zde.
Zazpívej mi verše, jež obsáhnou mou duši,
písně, které mě těšily, sotva jsem se naučil říkat „mami“.
Vše ostatní je pěkné, ale srdce neposkočí,
tak jako když slyším písničky Kolumbie,
ach, jak jsem hrdý, že jsem se narodil zde.
Dejte mi perleťovou dívku z pobřeží
nebo krásku s modrýma očima a s jemnou horskou kůží.
Dívky, hudba a kořalka z hor či z planiny,
ach, jak jsem hrdý, že jsem Kolumbijec,
ach, jak jsem hrdý, že jsem Kolumbijec.
Není divu, že píseň je považována za neoficiální hymnu země magického realismu.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
