Písně psané mačetou #4: Rvačka s ďáblem
Osmnáct měsíců ze svého tříletého jihoamerického dobrodružství jsem strávil v kolumbijské divočině v horské vísce nedaleko nechvalně proslulého Medelínu. Coby bluesman jsem byl ohromen místními songy, jejichž texty by probraly z letargie i Oblomova. Rozhodl jsem se ty nejšťavnatější kousky přeložit a představit vám je v cyklu Písně psané mačetou.
„Za dob Pabla Escobara si v Medellínu nikdo nebyl jistý životem. Můj mladší bratr stál jednoho dne roku 1987 s kumpány na rohu a coby nejmladší z party musel jít pro lahváče do nedaleké sámošky. Když se vrátil s pěti kousky piva Crystal, jeho kamarádi leželi postřílení v tratolišti krve. Nikdy se nezjistilo, kdo to udělal a proč to udělal.“ Tuto drsnou historii mi vyprávěl kamarád intelektuál a univerzitní historik Fernando Cuartas nedaleko místa, kde měl Pablo Escobar neblaze proslulou rezidenci Mónaco, o které se až do jejího slavného odstřelu na jaře 2019 říkalo, že v ní straší a přebývá duch nechvalně proslulého narkobarona.
Nic není černobílé, říká se. Avšak v případě narkoválky vedené Pablem Escobarem vůči všem to černobílé bylo. Buď zlo, nebo dobro. Plata o plomo. Prachy, nebo smrt. O válce dobra se zlem specifickým způsobem zpíval rovněž již v druhém díle našeho seriálu zmíněný Octavio Mesa. Jeho píseň Le Pelea Con El Diablo (Rvačka s ďáblem) je mrazivě upřímnou zpovědí člověka tvrdě zkoušeného danou krvavou epochou.
Rvačka s ďáblem
„Toulám se jen tak
a nikdo mě nevyděsí,
protože když popadnu mačetu,
celá země se zachvěje.
Včera jsem bojoval s ďáblem,
říkají o něm, že je opravdu mocný.
Trefil jsem ho mačetou,
až mě to samotného zaskočilo.
Hodil jsem si čutoru na prdel,
zazpíval si halekačku
a prvním úderem mačety
jsem mu usekl ocas.
Pokračoval jsem s ďáblem v boji
a než stačili lidé postřehnout,
tak jsem špičkou mačety
zpracoval jeho lebku.
Pojď sem, ukážu ti jeho ocas, pokud mi nevěříš.
Pojď sem, ukážu ti ďáblův ocas, pokud si myslíš že kecám.
Ďábel je zraněný.
Rozsekal jsem jej na tři a půl tisice kousíčků,
a to jsem ještě neskončil!
Proměnil se ďábel v pavouka,
rychlý jako střela mě málem chytil.
Tak jsem uskočil na opačnou stranu
a mačetou usekl mu nohu.
Asi pětkrát jsem ho bacil
a zakřičel jsem: Ave María!
A než si to ďábel uvědomil,
tak jsem jej rozsekal na sračku.
Pojď sem, ukážu ti jeho ocas, pokud mi nevěříš.
Pojď sem, ukážu ti ďáblův ocas, pokud si myslíš že kecám.
Ďábel je zraněný.
Rozsekal jsem jej na tři a půl tisice kousíčků
a to jsem ještě neskončil!“
Inu, paisiové, obyvatelé Medellínu, se s tím nemažou. Mačeta je jejich advokát, žalobce i antidepresivum.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
