Písničkářka Alen vládne na nové desce silnými submisivními kouzly

Když se začínající písničkářka a boskovická kavárnice Alen loni ozvala Martinu Kyšperskému na výzvu spojenou s recesistickým projektem 29/2, netušila, jak se jednorázová zkušenost propíše do její následující kariéry. Z jednodenní session se dvojice plynule přelila do dlouhodobější spolupráce na Aleniných nápadech, ze kterých se začaly rodit nové písničky. Autorská dvojice nakonec připravila dvanáctku křehkých skladeb, které jsou součástí kolekce Tma. Představují tak nenápadnou muzikantku v částečně jiném světle než dva roky starý debut Až se řeky vylijí z břehů.

Už první singl nové desky vpouští do světa Alen „indigovou tmu“ a ta se propisuje i do dalších skladeb novinky. „Tmy se není třeba bát. Absolutní tma totiž neexistuje, jen příliš málo světla,“ vysvětluje písničkářka, která si v době vzniku novinky neprocházela zrovna nejklidnějším obdobím života. Přesto skladby na desce nejsou adresnou obžalobou, ale podobně jako na debutu jsou často koláží hned několika situací, které spolu personálně ani časově nijak nesouvisí. Vždyť spoluautorem hned několika textů je i sám Martin Kyšperský. Převažující lyrická melancholie má tu a tam expresivnější momenty, nakonec ale vždy zvítězí pokorné přijmutí věcí, tak jak běží a leží. Zcela organicky tak Alen spojuje „teorii sauny“ v Tajemství s reflexí smrti Davida Stypky (DS), vzpomínkami na rodnou Ostravu v Městě mlhy, dolů a komínů až asociaci myšlenek spisovatele Jana Němce z knihy Možnosti milostného románu ve skladbě nazvané Jan, str. 383. Podzimní období zamyšlení hudbě desky Tma s delšími večery vysloveně svědčí. Vždyť „na starých uhlících se dá zapálit nový oheň“, jak se zpívá v už zmiňovaném Městě mlhy, dolů a komínů.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Rozdíl mezi dva roky starým debutem a recenzovanou novinkou je jasný od prvních taktů. Zatímco písničky debutu jsou postaveny primárně na klavíru, Alenině hlavním nástroji, sound letošního následovníka je spíše kytarový. A zase se vracíme k Martinu Kyšperskému. Tomu Alen posílala dema písniček a Martin je rozebral na prvočinitele a zase skládal dohromady. Často ve výrazně jiné podobě, než jak vypadaly na začátku. Jak Alen s úsměvem vzpomíná, velká část materiálu, téměř polovina, vznikla jako improvizace mezi kafem a procházkou. „Měla jsem extrémně tvořivé období,“ ohlíží se autorka na období vzniku písniček. „Sypalo se to jako sníh.“

Zatímco vznik materiálu se nesl ve znamení spontánních nápadů a hledání, výsledný tvar desky Tma je pravým opakem horečnatosti vzniku. Je sevřený, často introvertně zahloubaný. A to přesto, že v Antilovesongu Alen naznačuje, že kdyby chtěla, dokázala by se (poháněna bicími hostujícího Jakuba Kočičky) i prudce rozeběhnout. Jenže to by, možná i vlivem momentálních okolností, šla proti své přirozenosti. Takto se distancuje od ještě užšího spojení s Květy, které musí posluchače tu a tam napadnout. Autorské spojení s Martinem (a v roli hostujících muzikantů i s Alešem Pilgrem a Jakubem Kočičkou) si takto vybralo jen svou malou daň.

Alen roste jako muzikantka před očima. Důkazem budiž nové album Tma, které je vitální kooperací autorky s výraznou osobností Martina Kyšperského. Vedle toho Alen dva roky spolupracuje také s Lenkou Dusilovou. Nejdřív v rámci Řeka ansámblu, nyní i v rámci Lenčiny nové kapely. Myslím, že velkých věcí se v souvislosti s kavárnicí z Boskovic ještě dočkáme. Letošní deskou vykročila rozhodně dobrým směrem.

‎Alen – Tma

Polí5, 2022, 41:36

75 %