Písničkářské blues v podání Michala Prokopa a Framus Five nestárne

Po devíti letech nadělil Michal Prokop s Framus Five další řadovou desku nazvanou Mohlo to bejt nebe, na níž rekapituluje po hudební i textové stránce to nejlepší, co provázelo jeho bohatou šedesátiletou kariéru.

Michal Prokop může objíždět do konce života štace se svým nesmrtelným repertoárem, a nikdo by mu to neměl za zlé, že křísí jen vlastní minulost. O to víc si zaslouží stárnoucí legenda palec nahoru, když natočí desku, která nabízí víc, než kdo by čekal. Charizmatické bigbítové blues Prokop jemně kombinuje s dalšími vlivy a žánry, s vydatnou pomocí řady hvězdných hostů. Důmyslné a precizní jamování si vzal na starost v některých skladbách Michal Pavlíček, který nahradil nemocného Luboše Andršta.

Housle Michala Hrubého jemně promlouvají a nijak nevyčuhují nad rámec big bandu, v němž každý má svoje místo i rozumný prostor seberealizace. Promyšlená harmonie jde ruku v ruce s rockovým groove, překvapuje každým taktem, vtipně si hraje s momentem překvapení. Folkový otvírák Nebe anebo cesta do pekel v duchu rockabilly vzdává hold americkým kořenům a šedesátkám, foukací harmonika zápasí o slovo s kytarou za pomocí bluesových beatů. So Long koketuje s jazzem, roztěkanému rytmu dominuje věčně sólující španělka a rozněžnělý Prokopův vokál. Poctu Mišíkově kytaře vzdal Prokop v Pomoz mi, typicky bigbítové skladbě s údernými dechy ve stylu Joe Cockera. Hoří Notre Dame je temná hardrocková epopej od Martina Němce (Precedens), založená na vypravěčském Prokopově umu, smutných klávesách, strašidelných kytarách. Naopak Má vlast nakukuje do veselého country a optimismu, který šíří hlavně Hrubého housle. Tečkou je cover Svět naruby z dílny Voskovec-Werich, v němž Prokop vzpomíná na dekádu před sto lety s prvorepublikánským kouzlem barového blues.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Silnou stránkou desky Mohlo to bejt nebe není jen skvělé muzicírování. Texty napsala plejáda skvělých autorů z dob minulých a současných: Pavel Šrut, Zdeněk Rytíř, Jiří Žáček, Milan Šašek, Michal Bulíř nebo Tomáš Roreček. Civilní poezie, vypravěčský styl, dokonalá nástrojová vyváženost – toť je učebnice současného blues, které může nadále ovlivňovat další a další generace hudebníků.   

Michal Prokop & Framus Five – Mohlo by to bejt nebe…

Supraphone 54:35

80 %