PO-32 Tonic: automatický bubeník do kapsy, podruhé a lépe!

Když se v roce 2010 objevil první funkční prototyp neobvykle malého synťáku s názvem OP-1 od neznámé švédské party vývojářů z Teenage Engineering, která se navíc nikdy netajila svou láskou ke hrám a herním konzolím, muzikanti se rozdělili na dva tábory. Jeden ho považoval za hračku a nemístný vtip, druhý, tvořený především inovátory a DIY hudebníky, pochopil, že je na čase vyhodit stolní počítač do koše.

Ono to ale nebylo tak jednoduché. OP-1 je synťák, sampler, bubeník, efektová krabička, čtyřstopák a radio v jednom a jeho možnosti i omezení jsou nekonečné.

S jedním nástrojem v portfoliu, i když neskutečně oblíbeným, firmu neuživíte, to samozřejmě věděl i její zakladatel Jesper Kouthoofd, kterého Kim Bjørn vyzpovídal pro svou knihu o uživatelském prostředí a designu současných nástrojů pro tvorbu elektronické muziky nazvanou Push Turn Move (BJBOOKS, 2017). V knize popisuje, jak se pokoušeli vymyslet nejlevnější syntezátor na světě, jehož cena by nepřekročila 49 dolarů.

A tak v roce 2015 přišla na svět první a za rok druhá série kapesních mašinek s označením Pocket Operator, unikátní svými funkcemi a vzhledem, který připomíná školní kalkulačky s legračními animacemi na černobílém displeji.

Není tonic jako Tonic

Vrcholem pak byly ručně malované postavičky barových kumpánů, které zdobí miniaturní bicí syntezátor s označením Tonic poprvé představený v lednu 2017. Nakreslila je tehdy devítiletá Jesperova dcera Ivana, a podtrhla tím celou filozofii Teenage Engineering, která upřednostňuje inovativní, intuitivní a funkční design před zaběhlými, zažitými a léty prověřenými postupy.

Tonic se od svých starších sourozenců liší ještě něčím, jako první v celé sérii totiž přináší možnost změny interních zvuků a jejich ukládání spolu s patterny, které můžete kdykoliv vyvolat ze zálohy a používat.

Bicí automat se syntetickými zvuky

Nástroj ukrývá drobná designově povedená krabička, která vypadá, jakoby uvnitř spočívalo spíše platíčko žvýkaček, než jeden z nejmenších bicích synťáků na světě. Návod se vešel na malý úhledně složený čtverec papíru a věřte, že víc potřebovat nebudete. Operátor samotný pak nabízí 16 zvuků, 16 patternů, 16 efektů, nebo spíše modifikátorů, a několik funkčních tlačítek pro změnu tempa, nahrávání apod. Po vložení dvou AAA baterií můžete ihned začít jamovat a objevovat.

Tlačítko on/off tu nehledejte. Tonic je neustále v pohotovostním režimu a uspává se sám, takže ho stačí jen odložit. Modifikace zvuků i patternů se vždy uloží a zůstanou i po vyndání baterií, které vám mimo jiné vydrží několik týdnů.

Základní sada zvuků zní povedeně a na rozdíl od PO-12, což byl první bicí operátor, jí můžete celou obměnit, o tom ale později. Zvuky jsou rozdělené do 16 tlačítek po čtyřech sloupcích, které slouží jako virtuální stopy, nebo hlasy, chcete-li. Víc jich Tonic nezvládne, takže s tím musíte operovat během tvoření rytmu, nebo při skládání bicí soupravy v externím editoru.

Každý zvuk lze upravovat dvěma potenciometry pod displejem a dosáhnout tak úplně jiného vyznění. Při ukládání do patternu se navíc uloží nejen současná modifikace zvuku, ale můžete jí dodatečně i pozměnit a dát tak svému rytmu úplně nový směr. Tempo písničky můžete měnit buď opětovným cvakáním tlačítka BPM, nebo ho přidržet a navolit si vlastní jedním z potenciometrů, ten druhý v té chvíli ovládá funkci swing. Nahrávat lze i krokově, ale to už není taková sranda. Vytvořený pattern můžete následně zkopírovat a nahrát do jiného slotu, smazat, nebo editovat.

To ale není všechno, ta pravá zábava nastává teprve s použitím efektů. Těch tu najdete 16 a můžete je v rámci patternu jakkoliv střídat. Teoreticky si lze vytvořit jediný pattern a ten pak živě modifikovat. Efektová stopa je samostatná, lze ji naplnit pouze živým hraním a následně uložit, změnit nebo smazat a začít odznovu. Vytvořené patterny lze pak libovolně měnit během hraní, nebo rovnou předem řetězit za sebe do jednoho celku.

Microtonic, otec Tonicu, seznamte se

Počítačový bicí syntezátor Microtonic z dílny Magnuse Lindströma ze SonicCharge je mezi elektronickými hudebníky doslova pojmem. Lindström se navíc s kluky z Teenage Engineering dobře zná díky spolupráci na OP-1, takže bylo jen otázkou času, kdy spolu opět něco vymyslí. Nakonec z toho vzešel Tonic. Ten oproti Microtonicu nabízí dvojnásobek zvuků (Microtonic jich najednou zvládne jen 8) a již dříve zmíněné efekty.

Tonic i Microtonic spolu navíc umí komunikovat díky vestavěnému mikrofonu, přes který můžete přenášet data z počítače do operátora, tedy nejen jednotlivé zvuky, ale i patterny. Zpětně to sice nejde, ale celý Tonic lze zálohovat klasickým sluchátkovým výstupem, což vám zabere něco kolem půl minuty. Microtonic je ale samostatný software a musíte si ho případně přikoupit. Nádavkem ale získáte absolutní kontrolu nad zvukem svého Tonicu a perfektní zvukový modul pro svůj počítač.

Pro koho je?

Nosit takhle malý bicí syntezátor v kapse a mít ho okamžitě k dispozici, kdykoliv si vzpomenete, je návyková záležitost. Jednoduchý groove na něm vyčarujete během několika málo vteřin. Pro živé hraní se vám bude hodit i možnost spojit víc Operátorů v jeden funkční celek, nebo je rovnou propojit s OP-1, případně s jinými podobně zaměřenými nástroji jako je Kastl Synth od Bastl, nebo Monotron Delay od Korgu. Muzikanti navíc volně, nebo za drobný poplatek, sdílí svoje vlastní zvuky vytvořené v Microtonicu. Sám jsem vydal už čtyři sady, které si můžete poslechnout a stáhnout zde.

Kdo od Tonicu očekává náhradu za automatického bubeníka, měl by si ho nejdřív vyzkoušet. I on totiž podobně jako OP-1 nabízí neskutečně mnoho možností i omezení zároveň. Já na něj osobně nedám dopustit.