Pod kapotou #11: Historie Fenderu v rozhovorech Tonyho Bacona

Spousta z nás jistě sem tam něco četla o Leo Fenderovi, o jeho pracovních začátcích coby opraváře, který to později dopracoval až na legendárního vývojáře. Jeho cesta nebyla nikterak jednoduchá, což dokládají i následující rozhovory. Úspěch značky Fender nebyl ovšem zásluhou jediného muže. V pozadí stálo dnes již několik zásadních lidí, například George Fullerton, Don Randall, Karl Olmsted, Bill Carson, Forrest White, Freddie Tavarez nebo později Dan Smith.

Sérii rozhovorů poskytl Tony Bacon a umožnil nám tak vhled do historie Fenderu díky vzájemně propleteným příběhům. Rozhovory shrnují dobu 40. let, kdy se Leo Fender coby opravář dostával do styku s lidmi z oboru a tvořil kolem sebe zajímavou síť kontaktů. Dále jsou rozebraná 50. a 60. léta, která bývají označována za nejlepší. Hodně prostoru se dostává prodeji Fenderu společnosti CBS a následnému úpadku značky Fender. Éru zakončuje rozhovor s Danem Smithem, který je tváří odkupu Fenderu od CBS a také je důležitým hybatelem v návratu celé firmy zpět na výsluní.

Po přečtení všech rozhovorů dostanete nejen přehled o historii Fenderu, ale také obrázek o tom, jaký byl Leo Fender člověk, protože pamětníci mu věnují poměrně hodně vzpomínek.

George Fullerton

Leo Fender se s Georgem Fullertonem seznámil ještě v době, kdy Fender pracoval jako opravář rádií. Teprve poté se pustil do stavby a vývoje kytar. Fullerton pracoval ve Fenderu od roku 1948 až do roku 1965, kdy firmu koupila společnost CBS. Pak se s Leo Fenderem opět spojil, když společně založili značku G & L Guitars, která je mezi kytaristy dodnes velmi oblíbená zejména pro svou kvalitu a cenu.

Velice pěkný rozhovor s Georgem vznikl v roce 2003. Má téměř hodinu a půl a rozhodně ho doporučuji přehrát.

Na webu Reverb si můžete přečíst přepis rozhovoru, který s Georgem dělal Tony Bacon. Najdete v něm informace o seznámení s Fenderem, o vývoji a začátcích Fenderu a o ostatních pracovnících firmy.

Mě samotného nejvíce zaujalo, když Fullerton popisuje vývoj barevných laků u kytar. V roce 1957 si nechal v jednom obchodě s barvami namíchat odstín červené a v továrně si touto barvou nechal nalakovat kytaru. Tento prototyp poslal vedení Fenderu, ale jeho nápad se setkal s opovržením a otázkami typu „proč by si někdo nechával dělat červenou kytaru“.

V továrně Fender byl zvyk prototypy rozřezat a vyhodit, to ale Fullerton s tímto prototypem neudělal a nechal si ho v kanceláři. Postupem času se vyzkoušelo více barev, vznikl odstín Fiesta Red, který vyráběla firma DuPont. Tato barva se stala velice populární zejména díky kytaristovi Hanku Marvinovi z The Shadows. Fender si tuto barvu nenechal patentovat, protože v tu chvíli nikdo nevěděl, že bude mít úspěch.

V rozhovoru je také část, kdy Fullerton mluví o snížení kvality Fenderu po převzetí společností CBS.

Freddie Tavarez

O Tavarezovi se zmiňuje Fullerton v již zmíněném rozhovoru. Popisuje jeho roli při vývoji Stratocasteru, kdy na něm dělal některé kresby a závěrečné úpravy. Jeho práce byla o navrhování nástrojů a o kontaktech s hráči. Ve Fenderu pracoval až do roku 1985.

Karl Olmsted

Fender při své strmé produkci potřeboval spolehlivého dodavatele pro kovové díly na kytary a aparáty. Tuto spolehlivost našel právě u firmy Karla Olmsteda, který pro Fender začal vyrábět všechny kovové části kytar. To bylo až do roku 1965.

V rozhovoru, který s Olmstedem dělal Tony Bacon, zaznělo několik zajímavých pasáží o historii Fenderu. Zmiňuje se v něm například o mechanikách Kluson. Jejich dodávky začaly být po nějakém čase pro Fender nespolehlivé. Leo Fender potřeboval dodavatele, který včas dodrží své závazky, a toho již Kluson nebyl schopen. I to byl jeden z důvodů, proč se uchytil Karl Olmsted, jehož výrobu a dodávky zboží mohl Fender bezpečně kontrolovat osobně.

Bill Carson

Bill Carson byl swingový kytarista, který spojil své jméno s Fenderem už v padesátých letech, kdy se objevil v jeho reklamě. Ve Fenderu byl mnohými označován za pokusného králíka, jelikož testoval nástroje mnoho hodin a konzultoval jejich nedostatky prakticky bez použití potřebných měřících přístrojů.

Rozhovor s ním dělal opět Tony Bacon a je v něm pár zajímavých informací. První z nich je například Billův popis toho, jak v začátcích firma Fender fungovala. Vzhledem k tomu, že nebyly příjmy nikterak veliké, chodili zaměstnanci na záchod do vedlejší budovy, což se stalo brzy neudržitelným, takže Fender musel objednat přenosný záchod.

Dalším zajímavým bodem rozhovoru je, když Bill popisuje své problémy s Telecasterem. Jelikož byl aktivním muzikantem a hodně nahrával, měl problémy s intonací, protože v té době měl Telecaster pouze tři kobylkové kameny, tedy jeden kámen na dvě struny. To znamenalo problémy s vyladěním oktáv. Carson tento problém vyřešil svérázně, když kameny rozřezal napůl, aby měl pro každou strunu svůj vlastní nastavitelný kámen.

Toto řešení se stalo základem pro kobylku Stratocasteru, kde bylo šest samostatných nastavitelných kamenů a kytara se tak dala optimálně nastavit podle jakýchkoli potřeb.

Forrest White

Po svém příchodu v roce 1954 až do svého odchodu v roce 1967 vedl Forrest White celou továrnu Fender. Byl tak významnou osobou ve zlatých letech značky.

Rozhovor s ním vedl Tony Bacon a hned první věc, která v rozhovoru upoutá, je poznámka, že ho White ihned začal varovat před tvrzeními některých bývalých zaměstnanců Fenderu.

Popisuje i moment, kdy mu Fender ukazoval továrnu a White se ho ptal, co dělají, když jim docházejí díly. Zjistilo se, že pokud zaměstnancům dochází díly, které potřebují pro výrobu, chodí po budově a hledají, jestli ještě někde něco není. To Forresta vyděsilo a ihned Fenderovi řekl, že se tahle praxe musí změnit. Ale zároveň požadoval, aby mu Fender dal ve vedení volnou ruku. Od té doby White továrnu vedl a nikdy se nestalo, že by některé díly došly.

Zajímavá je zmínka o prvních kytarách Fender. Muzikanti je milovali, ale dealeři byli poněkud opatrní. Všeobecně se říkalo, že Leo Fender je blázen. Opak byl pravdou.

Když White přišel roku 1954 do Fenderu, v továrně bylo kolem 40 zaměstnanců. Při převzetí Fenderu společností CBS zde pracovalo okolo 800 lidí. Zde je patrný vzestup Fenderu od prvních let až do konce jeho nejslavnější éry.

Don Randall

Don Randall pracoval ve Fenderu jako vedoucí prodeje od začátku 50. let. Kariéru zde ukončil necelých pět let po převzetí Fenderu firmou CBS.

George Fullerton ho zmiňuje v rozhovoru, o kterém píšu o pár odstavců výše, kdy i jemu představil první prototyp červené kytary. Don Randall se tomuto nápadu napoprvé také vysmál, což pro Fullertona celkově znamenalo v té chvíli velké zklamání. Naštěstí Fullerton vytrval.

V rozhovoru s Randallem se hodně prostoru věnuje otázce převzetí Fenderu společností CBS. Zajímavé jsou na této části dvě věci.

Zaprvé se dozvídáme, že Leo Fender již pár let před rokem 1965 nabízel Randallovi, aby od něj firmu koupil za milion dolarů. Po půl roce přišel Leo znovu s tím, ať od něj Randall podnik koupí za milion a půl. O pár let později svou firmu prodali společnosti CBS za 13 milionů dolarů.

Druhá zajímavá informace je způsobm jakým Don Randall popisuje přístup CBS k produktům Fender. Ten se podle jeho slov zdál být stejný, tedy s důrazem na kvalitu. Ovšem korporátní styl znamenal mnoho nákladů na provoz a také na celkovou atmosféru ve firmě. Pokud se stal problém, všichni si ho přehazovali s tím, že daná věc není v jejich kompetenci. Obecně ale Randall CBS v prvních pěti letech po roce 1965 hájí.

Zmiňuje také přístup Leo Fendera, který Randalla pověřil, aby celou akvizici zařídil. Sám Fender neměl zájem ani schopnosti tuto situaci řešit. Jen cítil, že chce z podnikání tohoto typu odejít.

Dan Smith

Pro historii Fender je důležitá epocha, která je spjatá se jménem Dan Smith. Tento chlapík přišel do podniku v roce 1981 s úkolem pozvednout opět kytary Fender na správnou úroveň.

Tony Bacon s ním dělal jeden z rozhovorů v roce 1992. Tento rozhovor vyšel opět na Reverbu. Značná část se věnuje Danovu příchodu do Fenderu. Ten ho popisuje jako srážku s realitou. Přišel totiž s lidmi z Yamahy a měl za úkol zjistit, jak funguje výroba a jak je to s kvalitou kytar.

Zjištění pro Dana bylo nemilé, protože většina kytar by za přísnějších podmínek nemohla vyrazit do světa. Vše se muselo od základu změnit. Procesy nebyly zautomatizované, manažeři si hleděli vlastního kariérního žebříčku v CBS a o Fender se nezajímali.

Po analýze prodávaných produktů se změnila hlavně konstrukce kytar. Především se opět přešlo na uchycení krku čtyřmi vruty. Do produkce se dostaly reissue a vintage modely, například kytar z let 57 a 62, které byly velmi oblíbené.

Příznačně ironické je Danovo vyprávění, když se vydali do jednoho obchodu zkoumat staré Fendery z padesátých a šedesátých let, aby je mohli co nejlépe zanalyzovat a dále vyrábět podle daných specifikací a standardů. Došlo k tomu, že nakoupili několik starých Fenderů, které dále rozebírali a analyzovali. Fender tedy odkoupil zpět svoje vlastní produkty, aby se opět naučil dělat kvalitní kytary.

V roce 1984 Dan a ještě pár zaměstnanců koupili Fender od společnosti CBS, která se již více let možností prodeje zaobírala.

Éra Dana Smithe je určitě jedna z nejzajímavějších etap, kterými Fender prošel. Už jen proto, že Smith navázal na zlatá léta Fenderu, a také že oficiálně zapojil japonskou výrobu, která měla své vysoké kvalitativní standardy.

Závěrem

Tony Bacon nám svými rozhovory s důležitými lidmi z Fenderu poskytuje zajímavý vhled do historie této firmy. Rozhovory jsou propleteny a události se vzájemně doplňují. Historie Fenderu není nikterak růžová, naopak se zdá, že problémů bylo více než dost. Vždy se ale našli lidé, kterým opravdu záleželo na tom, aby z továrny vycházely kvalitní kytary a aby firma a byznys fungovaly tak jak mají.