Pod kapotou #16: offset kytary Fender

Myšlenka studentských kytar byla velmi chytrá. Když začátkem padesátých let začaly do světa proudit první plnohodnotné elektrické kytary a začal se šířit rock'n'roll, znamenalo to převrat nejen v hudbě jako takové, ale i na poli hudebních nástrojů. Ovšem kytaristé si na nové modely museli nejprve zvyknout, přijmout je. A to vždy chvíli trvá. Zároveň ne každý si nový nástroj mohl dovolit. A ne každému se hrálo dobře na standardní menzuru dostupných kytar.

Modely Telecaster a Stratocaster byly od začátku výroby plnohodnotné a profesionální kytary. Měly standardní menzuru 25,5 palce. Vyhovovaly tedy dospělým hráčům. Poptávka trhu ale skrývala mnohem více možností. Zejména mladí lidé, teenageři a studenti chtěli také hrát. Proto přišel Fender s nápadem studentských kytar, což byl tehdy geniální tah.

Hlavní myšlenka byla jasná: mladý hráč nebo student začne nejprve hrát na studentský model, bude vzhlížet k novým idolům hrajícím na Telecastery či Stratocastery a bude pak k těmto nástrojům směřovat také. Studentské kytary měly krátkou menzuru (původně 22,5 palce, později 24 palců), která byla pohodlnější právě pro teenagery, studenty nebo začátečníky.

V dalších aspektech měly studentské modely podobné parametry jako dospělácké Fendery. Byly lehké, měly stejné snímače, byly ze stejných materiálů, měly podobné profily krků a podobný rádius hmatníku. Byla tu tedy velká možnost a příležitost, že se kytarista začne učit na malý Fender a později si koupí velký Fender.

Popularita studentských kytar stoupala, objevovaly se nové modely, které byly většinou vylepšením těch minulých. Zákazníci si poté mohli vybírat a Fender následně více propagoval a vyráběl ty oblíbenější modely. Časem se pro původně studentské modely vžil pojem offset kytary.

Design a elektronika offsetových kytar

Kromě kratší menzury se studentské/offset kytary od ostatních Fender kytar (Telecaster, Stratocaster) lišily především asymetrickým tvarem těla s výraznými křivkami. Design to byl neobvyklý, dravý a atraktivní, přesně jak vyžadovala mladá generace kytaristů, která se měla teprve začít učit hrát, aby následně v dalších letech uhranula svět.

Tvar těla v sobě skrýval jednu zajímavou výhodu. Nejen že dobře vypadal, ale skrýval i hodně prostoru pro různé varianty elektroniky. Pokud bychom vedle sebe vyskládali všechny offsetové modely, vývoj elektroniky by byl patrný na první pohled.

Musicmaster měl jeden snímač a dva potenciometry pro ovládání zvuku. Duo Sonic měl snímač navíc a k tomu dva přepínače snímačů. Mustang byl vylepšený pouze o tremolo, zatímco elektroniku měl stejnou jako Duo Sonic. Jaguar měl zvlášť okruh elektroniky jen pro krkový snímač a k tomu další tři přepínače snímačů. Na pohled působí poměrně složitě. V době svého uvedení na trh musel budit dojem něčeho zvláštního. Jazzmaster má dle mého názoru nejelegantnější celkový vzhled a elektroniku. Je podobná Jaguaru, ale jednodušší. Jednotlivé modely podrobně popíšu v dalších článcích.

Je přitom potřeba připomenout, že modely Jaguar a Jazzmaster byly od počátku výroby zamýšleny jako plnohodnotné nástroje. Svým designem a provedením se řadí do offsetových kytar, ale nejedná se o studentské modely.

Kvalita původních offsetů

Offsetové kytary jsou oblíbené do dnešních let a mnoho kytaristů hraje výhradně na ně. S menšími i většími přestávkami a v různých modifikacích se stále vyrábějí. Ty staré, původní ale mají daleko větší kouzlo. Čím to je? Zejména jejich kvalitou.

Studentské i ostatní offsetové kytary se vyráběly ze stejných materiálů jako Telecastery a Stratocastery. Záměr Fenderu byl jasný: produkovat kvalitní modely bez ohledu na studentskou či profesionální řadu. Pokud by studentské kytary neměly valnou kvalitu, kytaristé by se na ně sice naučili hrát, ale těžko říci, zda by následně při výběru plnohodnotné kytary sáhli opět po Fenderu. V té době už byl na světě také Gibson Les Paul, což je také ikona sama o sobě. Pro Fender byl Gibson hlavním konkurentem. Proto byly studentské modely kvalitní i levnější, aby hráči chtěli zůstat u Fenderu i při výběru další kytary.

Z historického nadhledu mi to přijde jako na jednu stranu triviální, ale zároveň skutečně geniální tah. Nutno dodat, že i Gibson nabízel jednodušší a levnější modely s krátkou menzurou. A vůbec nebyly špatné. Souboj o budoucí zákazníky tedy mohl začít.

Modely Musicmaster a Duo Sonic na první pohled dojem velké kvality nevzbuzují. Jsou malé a skutečně jednoduché. A ještě k tomu byly levné. Materiály těla a krku ovšem byly stejné jako u Stratocasterů a Telecasterů. Elektronika byla ze stejných součástek. Kobylka a kobylkové kameny měly sice jiný design, ale materiál totožný. Ladící mechaniky měly sice plastové konce, ale jinak byly stejné jako u ostatních modelů. Pickguardy byly buďto aluminiové nebo plastové, šlo tedy opět o shodné materiály s ostatními modely.

To jsou také hlavní důvody, proč jsou tyto modely dodnes sehnatelné v perfektním stavu. Díky krátké menzuře jsou obvykle krky ve velmi dobré kondici. Kvalitu lze posoudit i dnes, tedy po více jak šedesáti letech od první výroby. Originály jsou sehnatelné za poměrně dobrý peníz.

Popularita offsetů a reissue řady

V padesátých a šedesátých letech byla popularita studentských a offsetových kytar celkem vysoká, ovšem nikdy nedosáhla úrovně hlavních modelů. Důvodem byla jejich jednoduchost a především krátká menzura. Ta se sice v šedesátých letech o několik cm prodloužila, ale stále nebyla plnohodnotná. Proto tyto modely pro velké množství hráčů nebyly atraktivní.

Mnoho kytaristů naopak hraje výhradně na tyto modely kytar. Díky kratší menzuře a elektronice mají offsetové modely osobitý zvuk, který sice není příliš univerzální, ale pro mnoho hudebních stylů se opravdu hodí.

V 80. letech, kdy začal Fender vyrábět reissue modely, se některé offsety dočkaly vzkříšení. V devadesátých letech je dostal do povědomí zejména Kurt Cobain, který hrál na Fender Jaguar a Mustang. Na konci padesátých let hrál Jimi Hendrix na Duo Sonic, než poté přešel na Stratocaster. V dnešní době Fender vyrábí například různé varianty modelů Duo Sonic, jejichž atraktivitu a hratelnost můžete v prodejnách s kytarami vyzkoušet sami.

Jak se na offsety hraje

Vzhledem ke krátké menzuře u většiny modelů se kytaristé musí přizpůsobit menšímu hmatníku. Krk bývá obecně užší zejména na nultém pražci. Profily krků jsou podobné jako u ostatních modelů a kopírují jednotlivé éry vývoje kytar Fender. Takže pocit z hraní je pro každého jiný. Pro kytaristu, který má velké ruce a dlouhé prsty, to nebude nic extra příjemného, ale přizpůsobit se tomu samozřejmě dá. Nejkratší menzura u prvních modelů (22,5 palce) je spíše dětská, takže vyhovuje nižší věkové kategorii. Menzura 24 palců je příjemnější, vzdálenost mezi pražci je větší a hraní je tak pohodlnější.

Doporučuji používat silnější struny, které kytary více rozezní a které fungují optimálně s kratší menzurou. Menší a asymetrická těla jsou pohodlná pro hru vsedě i ve stoje. Studentské modely mají nižší váhu, člověk je s nimi obratnější. Je mnoho kytaristů menšího vzrůstu, kteří nedají dopustit na obě krátké menzury. Radius hmatníku u kytar z padesátých a šedesátých let je 7,25 palců, takže hmatník je hodně kulatý. To hraje také svou roli při pocitu ze hry na krátkou menzuru.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že na offsetové kytary se hraje velice dobře. Je důležité najít detailní nastavení celé kytary pro individuální potřeby. Je potřeba brát v potaz šířku nultého pražce. Čím je užší, tím menší jsou rozestupy mezi strunami na prvních pražcích. A to ne každému vyhovuje. Je to první věc, kterou bych doporučil při výběru offsetů vyzkoušet. A jedna maličkost na závěr. Studentské modely z padesátých a šedesátých let jsou nejlevnější Fendery z této doby, které dnes můžete sehnat. Pokud tedy chcete vlastnit Fender z jeho zlaté éry, s těmito modely jistě neprohloupíte.