Pod kapotou #17: Fender Jazzmaster

Rock'n'roll začínal být v plném proudu, Leo Fender pomalu pronikal na výsluní s kytarami i aparáty a přemýšlel jak dál. Telecaster a Stratocaster si upevňovaly svá postavení. Stále více muzikantů tyto nástroje chtělo. Oběma modelům nic nechybělo, byly geniálně vymyšlené, jednoduché, moderní a jak se později ukázalo, nadčasové.

Ne všichni ale tyto kytary chtěli. Stále bylo na scéně mnoho muzikantů, kteří preferovali něco jiného, osvědčeného, nebo novým Fenderům jednoduše nedůvěřovali. Proto se Fender chtěl posunout opět o krok vpřed, k nové a „serióznější“ cílové skupině – k jazzmanům.

Mezi kytaristy byli jazzoví hráči braní jinak než ostatní. Působili vznešeněji, seriózněji. Jejich hlavní nástroje byly již zaběhnuté, ale Fender jim chtěl představit něco jiného, nového. A jedním z důležitých kritérií při vývoji bylo to, že jazzmani hráli převážně v sedě, hráli jinou technikou a očekávali jiný zvuk.

Čím tehdy nový Jazzmaster upoutal pozornost

Psal se rok 1958 a na svět přišel nový model Jazzmaster. Byl jiný než ostatní kytary Fender. Tvarem vycházel spíše ze studentských modelů Musicmaster a Duo Sonic. Hlavním kytarám Telecasteru a Stratocasteru se nepodobal prakticky v ničem. Jedno tedy bylo jasné: byla to originální, moderní kytara, která opět přišla s něčím novým a bořila stereotypy. Zkrátka filozofie Leo Fendera v jediné větě.

Tvar těla je asymetrický a protažený, proto se Fender Jazzmaster řadí mezi offset kytary. V kombinaci s menzurou 25,5 palců se jedná o poměrně dlouhou kytaru. Tyto charakteristiky nástroj předurčují k pohodlnému hraní v sedě.

Byl první kytarou Fender s palisandrovým hmatníkem. Doposud se používaly krky z jednoho kusu javoru. Nový materiál hmatníku dodal kytaře nový a velmi příjemný vzhled. V těchto letech se ještě používal brazilský palisandr, který se vyznačoval načervenalou barvou a opravdu krásnou kresbou. Nástroje tak působily luxusnějším dojmem.

Serióznějšímu vzhledu také napomohl původně aluminiový pickguard ve zlaté barvě ve tvaru umocňujícím křivky těla. Zároveň v něm byla zabudovaná elektronika s dvěma okruhy, což bylo také něco zcela nového.

Snímače byly konstruovány odlišně. Tvarem připomínaly kostku mýdla. Na kytaře byly dva, přičemž pro každý z nich si kytarista mohl zvolit zcela unikátní nastavení zvuku.

Spodní roh těla pod hmatníkem byl oproti Telecasteru a Stratocasteru oříznutý. Nebyl to ovšem pouze geniální designový prvek. Zkrácený a zaoblený roh těla kytary poskytl spoustu místa navíc pro ruku při hraní ve vyšších polohách. U Telecasteru nebo Stratocasteru je sice také hodně místa ve vyšších polohách krku, ale v určitých momentech se ruka začne o roh těla opírat a její pohyb je omezený. To u Jazzmasteru nebylo. Poskytoval tedy větší komfort při hraní po celém hmatníku.

Ale co čert nechtěl, cílová skupina o tento model příliš nejevila zájem. Jaký to mělo důvod?

Jazzmaster se ujal u jiné skupiny muzikantů, než pro kterou byl zamýšlený

Je to často kladená otázka, na kterou neexistuje zcela jednoznačná odpověď. Proč Jazzmaster nezaujal jazzmany? A proč se ujal úplně někde jinde? Poměrně hezky formulované vysvětlení poskytuje v tomto článku sám Fender.

Úvaha je taková, že se jazzmani nového nástroje nedožadovali. Byli zvyklí na své elektroakustické duté kytary a na jejich zvuk. Je třeba si uvědomit, že jazzmani v té době byli převážně veteráni zvyklí na něco, co bylo již zaběhnuté. Nepotřebovali hledat něco nového. To, co měli, jim plně vyhovovalo.

A další zajímavý pohled je ten, že Telecaster a Stratocaster byly navrženy tak brilantně, že se jim v té době těžko mohlo něco vyrovnat. Nový model Jazzmaster tedy nelákal seriózní profíky ke koupi, když měl Fender v nabídce dva jiné excelentní modely. Jazzmaster byl sice inovativní, ale přeci jen to nebyl top model, který by předčil Telecaster a Stratocaster a který by jazzmany přesvědčil o tom, aby všechno ostatní zahodili a hráli jen na něj.

Fender si ovšem zoufat nemusel. Jazzmaster si oblíbila jiná, odlišná a zcela nečekaná skupina muzikantů. Reklamní kampaň zapůsobila na teenagery. Když v roce 1960 kapela The Ventures nahrála hit Walk, Don't Run, bylo rozhodnuto. Jazzmaster se svezl na vlně surf rocku.

Pokud si tuto skladbu pustíte i s videem, všimněte si nástrojů, na které muzikanti hrají. Precision bass, Stratocaster – a Jazzmaster. Na Stratocaster je hraný doprovod, Jazzmaster hraje melodickou linku s pomocí vibra páky. Zvuk Jazzmasteru je jemnější a příjemnější. Vibra páka je dlouhá a skvěle se s ní u tohoto stylu hraní manipuluje. Díky své délce působí měkce a ovládání se dá citlivě ovládat. Po pár minutách trénování to zvládnete také.

Tento zvuk se stal typickým nejen pro Jazzmaster, ale i pro celý žánr surf rock. Mladá generace chtěla znít stejně, proto se Jazzmaster ujal a začal být skutečně oblíbeným modelem té doby.

Elektronika

Na první pohled nevypadá elektronika v Jazzmasteru nijak zvlášť složitě, a taky že složitá opravdu není. Je sofistikovaná. Důležitou roli hraje horní ovládací panel nad krkovým snímačem, na němž jsou dva posuvné potenciometry a dvoupolohový přepínač.

Při přepnutí přepínače do horní polohy se aktivuje samostatný okruh pro krkový snímač. Ten je v tu chvíli aktivován, zatímco kobylkový je zcela vyřazen. K dispozici jsou posuvné potenciometry volume a tónová clona. Mnoho lidí napadne, k čemu to vlastně je, když jsou stejné potenciometry i dole pod kobylkovým snímačem. Hlavní důvody jsou dva:

Zaprvé si můžete v obvodu krkového snímače nastavit individuální zvuk, který můžete vždy využít přepnutím přepínače v jakékoli chvíli bez ohledu na aktuální nastavení zvuku celé kytary. A zadruhé, potenciometry v okruhu krkového snímače mají jiné hodnoty a poskytují tedy jiný charakter zvuku. Okruh krkového snímače poskytuje teplý a temnější charakter zvuku.

Jazzmaster tak umožňuje zajímavou kombinaci zvuků krkového snímače. Uvedu příklad: na horním i spodním panelu potenciometrů si můžete nastavit volume a tónovou clonu do stejných poloh. Na třípolohovém přepínači snímačů si přepněte na krkový snímač. Výsledkem je specifický zvuk. Ovšem při přepnutí na samostatný okruh krkového snímače se charakter zvuku tohoto snímače změní. A to i když jsou potenciometry nastaveny stejně. Umožňují to právě rozdílné hodnoty potenciometrů. A to je hlavní kouzlo dvou samostatných obvodů.

Nevýhodou horního panelu elektroniky je poměrně nepraktické a pomalé otáčení s posuvnými potenciometry. Je dobré si je před hraním nastavit do požadované polohy, protože při hře to pak v rychlosti není úplně dobře možné.

Pokud máte na horním panelu přepínač ve spodní poloze, je aktivován klasický okruh elektroniky, který je umístěn ve spodní části těla pod snímači. Jsou tam potenciometry volume, tónová clona a třípolohový přepínač snímačů. Okruh funguje standardně jako u Telecasteru. Snímače se třípolohovým přepínačem aktivují buďto samostatně nebo oba najednou.

Úhel strun na kobylce a vibra páka

Novinkou u toho modelu byla konstrukce systému vibrata, které bylo takzvaně plovoucí. Bylo umístěné na přední straně těla, jeho mechanismus byl ukryt pod krytem – narozdíl od Stratocasteru, kde blok vibrata procházel celým tělem a pružiny byly ukotveny na zadní straně těla.

Vibra páka je mnohem delší než u Stratocasteru z toho důvodu, že je její umístění až za kobylkou. Díky tomu je její ovládání pocitově jemnější a přesnější. To se dobře hodí právě do surf rocku. Můžete hrát a u toho mít páku pořád pohodlně v ruce.

Celá tato konstrukce zapříčiňuje malý přítlak strun na kobylku. Struny jsou ukotveny ve struníku poměrně daleko za kobylkou. Kvůli tomu nemohou vyvinout takový přítlak, jako je tomu u Telecateru nebo Stratocasteru. Zvuk je díky menšímu přítlaku jemnější. Ovšem při agresivnějším hraní se snadno stává, že struna vypadne z drážky kobylkového kamene.

Na Jazzmastera je tedy nutno hrát s ohledem na konstrukci nástroje. Hru musíte přizpůsobit menšímu přítlaku strun na kobylce a hrát jemněji a s citem. Ovšem při použití silnějších strun je zvuk skutečně skvělý.

Průřez dekádami

Jazzmaster se v první fázi vyráběl do roku 1980. Šedesátá léta znamenala velký progres tohoto modelu a jeho cestu na vrchol. V sedmdesátých letech jeho popularita klesala, což souviselo i s pozicí společnosti CBS, která Fender vlastnila a během jejíhož působení kvalita kytar Fender obecně klesala. Díky menší popularitě byla kytara cenově dostupnější.

V osmdesátých letech, kdy společnost CBS prodala Fender převážně bývalým zaměstnancům, kteří chtěli tuto značku vrátit zpět na výsluní, se začal Jazzmaster vyrábět ve formě vintage modelů v japonské produkci. Vyráběl se tak do konce devadesátých let.

V dnešní době můžete od Fenderu koupit více modelů Jazzmasteru, všelijak modifikovaných, ale princip zůstává stejný. Je to prostě velmi oblíbený a specifický nástroj.