Pod kapotou #2: vývoj a modifikace krku Telecasteru

Začněme opět u Leo Fendera a jeho přístupu k vývoji kytar. Ten byl velmi prozákaznický a logický. Každý z nás má rozdílně velké ruce a jinak dlouhé prsty. Při hře na kytaru je tento detail tak podstatný, že může zcela ovlivnit kytaristovo vnímání nástroje a pocit ze hry. To si Fender uvědomoval. Chtěl, aby se všem na jeho kytary hrálo pohodlně – aby vydrželi hrát hodiny a hodiny. Proto vymyslel jednoduše nastavitelnou kytaru, aby si jí každý mohl upravit podle vlastních preferencí.

Věc, kterou ovšem nastavit nejde, je tvar krku a hmatníku. Ten je dán výrobou. U prvních Telecasterů Leo Fender pozoroval, jak hráči na jeho kytary hrají, jaké z nich mají pocity. A žádal od nich zpětnou vazbu. Přišel na to, že ne každému daná konstrukce krku vyhovuje. Z důvodu uspokojení kytaristů se nakonec specifikace krku měnily každý rok.

Profil krku

Po desetiletích úprav se mnoho lidí u Fender krků orientuje podle písmen, které připomínají jejich profily. Nejčastěji se setkáváme s písmeny U, V, C a D. Některé jsou dobře rozpoznatelné pouhým dotekem, jiné je těžší rozeznat. Odborníci se například přou, jestli krky ze začátku a z konce padesátých let připomínají spíše písmeno U nebo D. Což ovšem není tak podstatné – jde hlavně o základní rozlišení.

Než se pustíme do podrobnějšího popisu jednotlivých modifikací tvaru krku, je dobré připomenout, že občas vznikají zmatky v podobě záměny značení profilu krku s šířkou nultého pražce. Tu Fender značil písmeny A, B, C a D a v šedesátých letech měl každý krk razítko s datací a uvedeným písmenem, aby bylo poznat, jaký má rozměr. Tak, a teď už k jednotlivým tvarům profilů krku.

První Telecastery se vyznačovaly širokým objemným krkem. Pro tyto modely se vžil název baseballová pálka, protože profil krku připomínal její tvar. Podobal se písmenu U. Při pohledu na krk shora je patrné, že se u hlavice ani u patky nezužuje. Tento krk se vyráběl mezi lety 1950 až 1955. Byl ideální volbou především pro hráče s velkou rukou. Vhodný je i pro kytaristy, kteří mají při hře palec opřený o horní hranu krku.

Po pěti letech vývoje Fender přešel na jiný typ profilu krku, který se podobal písmenu V. Modely z roku 1956 mají velký a robustní profil známý jako soft V. Véčko není ještě tak úplně patrné – krk je zezadu pořád hodně zaoblený. Kvůli zkosení mu ale oproti U profilu chybí značná část celkové hmoty.

V roce 1957 se tvar V ještě více zkosil a skutečně i po hmatu silně připomíná písmeno V. Pro tento rozměr se vžil název hard V. Pro mnoho hráčů je velmi pohodlný. U Stratocasteru si ho oblíbil zejména Eric Clapton.

Véčkové profily se lišily i podle modelu kytary. Menší V profil byl například u modelů Musicmaster nebo Duo Sonic, které mají kratší menzuru. Každopádně se krky do véčka staly velmi populárními a oblíbenými napříč dekádami.

V letech 1958 a 1959 se profily krku vrátily k oválnějšímu tvaru. Tvar V se vytratil a více připomínal ovál, ale ne tak hluboký jako starší U profil. Rozměry krků z těchto let bývají hodně používány u reissue modelů. Během let 1958 a 1959 se oválný profil stále více ztenčoval. Podle některých sběratelů je na konci roku 1959 až extrémně tenký. V roce 1961 se ale opět objevil robustnější oválný profil podobný tomu z roku 1958. Je tedy vidět, že se ve Fenderu stále snažili o vývoj, soustředili se na mnoho detailů a nebáli se vracet ke starším řešením.

V dalších letech neprobíhaly tak značné modifikace profilu krku, zřejmě i kvůli tomu, že v roce 1959 Fender začal používat palisandrový hmatník. Vždy záleží na konkrétním roce výroby. Drobné rozdíly mohou posoudit například sběratelé, kteří mají Telecastery z každého roku a všímají si i těch nejjemnějších odlišností.

Postupem času se profily krku dále modifikovaly a v pozdějších letech se stal velmi populární tvar písmene C. Ten můžeme najít i s označením „modern C“ atd. Tento tvar vyhovuje značné části kytaristů a u dnešních Telecasterů se běžně vyskytuje.

Profily krku jsou tedy dalším detailem, kterým Fender předběhl dobu. Leo pochopil, že k uspokojení kytaristů musí naslouchat jejich potřebám. Proto do světa chrlil modely s různými profily, aby si každý mohl najít ten svůj oblíbený. Čím více muzikantů na jeho kytary hrálo, tím více různorodosti se objevovalo. To s sebou přináší řadu výzev, které Fender překonával.

Rádius hmatníku

Pro kytaristovu ruku je důležitý celý krk – nejen jeho zadní profil, ale také rádius hmatníku. Ten ovlivňuje pocit ze hry při sólové hře, při akordech nebo při bendingu. S profilem krku se vzájemně doplňuje.

U prvních Telecasterů, ale i ostatních modelů v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech byl rádius 7.25 palce. Zaznamenán je ovšem Broadcaster s rádiem 9 palců, což značí pokusy o různé varianty v prvním roce vývoje Telecasteru.

Rádius 7.25 palců znamená, že je hmatník poměrně dost zaoblený. Ne každému vyhovuje, u moderních Fenderů se tento rádius neobjevuje tak často. Problém nastává například u bendingu. Pokud není krk optimálně nastavený nebo je křivý, objevuje se ve vyšších polohách drnčení a značné ubývání sustainu. Tento rádius taky není úplně vhodný pro kytarová sóla. Naopak se dobře hodí pro hru akordů a doprovodů. Toto dělení je však hodně obecné a rozhodně není objektivní – část kytaristů by s ním určitě nesouhlasila.

Fender rádius 7.25 používal v době, kdy většina kytaristů hrála právě spíše akordicky. Postupem času, jak se hra vyvíjela a více kytaristů přecházelo k sólové hře, začaly se objevovat první nedostatky a potřeby ploššího rádia. Ten měly například kytary Gibson. Zde ovšem hraje roli i menzura, která byla u Fenderu 25.5 palce, u Gibsonu 24.75 palce.

V osmdesátých letech přichází Fender s rádiem 9.5 palce, který je plošší, takže zpohodlňuje sólovou hru, ale zároveň se na něj dobře hrají i akordy a doprovody. Tento rádius se stává velmi oblíbeným a najdete ho na většině moderních Telecasterů.

Postupem času Fender přichází s kombinovaným rádiem, kdy je na začátku hmatníku jiný než u konce, například přechod z 9.5 do 12 palců. V dnešní době je tedy možnost vícera kombinací.

Právě zaoblený rádius hmatníku a specifické profily krku umožňují typický feel při hraní na staré Telecastery. Dnešní reissue modely se snaží vycházet vždy z konkrétních let a vy si tedy můžete vybrat kombinaci, která vám nejlépe sedne. Máte tím oproti minulosti značné výhody.

Pražce

To, co dále ovlivňuje pocit ze hry i komfort při hraní, je rozměr pražců na hmatníku. Telecastery z padesátých a šedesátých let používaly velmi tenké a nízké pražce. Většinou měly šířku necelé 2 mm (0.078 palců) a 1,09 mm (0.043 palců), což se dnes používá spíše u akustických kytar.

Tento rozměr pražců způsobuje, že mnoho starších Fenderů je přepražcovaných nebo přepražcování potřebuje. Hraním se plocha pražců zplošťuje, a musí se proto zabrušovat. U pražců menších rozměrů se jejich životnost oproti větším pražcům krátí. Mnohokrát jsem měl v ruce starší Fendery ze šedesátých let s původními pražci, které byly už tak často zabrušované, že byly příliš malé. Hratelnost kytary se tím značně snížila.

U moderních Telecasterů a Fenderů se obecně se používá pět nejčastějších rozměrů pražců. Každý z nich má své kódové označení:

• Medium jumbo (6130) – šířka 2,7 mm, výška 0,9 mm
• Jumbo (6100) – šířka 2,8 mm, výška 1,4 mm
• Modern narrow (6105) – šířka 2,3 mm, výška 1,4 mm
• Vintage jumbo (6150) – šířka 2,6 mm, výška 1,06 mm
• Vintage fret (6230) – šířka 2 mm, výška 1,09 mm

Materiál krku a hmatníku

V roce 1950 vsadil Fender nekonvenčně na javor. Až do roku 1959 měly Telecastery celojavorové krky, poté Fender začal dávat na hmatník palisandr. První palisandr se objevil sice již v roce 1958, ale pouze u Jazzmasteru. Ostatní modely následovaly o rok později.

Do roku 1965 se používal brazilský palisandr, který je velmi ceněn pro svou nádhernou kresbu. Během roku 1966 se pak začal používat indický palisandr.

Mezi lety 1960 a 1968 se používal výhradně palisandrový hmatník, javorový byl možný pouze na speciální objednávku. Už se ovšem nejednalo o javorový krk z jednoho kusu jako v padesátých letech. Na javorový krk byl přilepen javorový hmatník. Krk z jednoho kusu javoru začal Fender opět nabízet od roku 1969.

Stále se vedou nekonečné diskuse o tom, zda hraje lépe palisandrový hmatník nebo ten javorový. Myslím, že se oba tábory nikdy neshodnou. Otázkou je, zda tam skutečně nějaký poznatelný rozdíl je.

Ukotvení krku

Fender učinil Telecaster populárním zejména proto, že se dá snadno opravit a modifikovat. S tím souvisí způsob připevnění krku k tělu kytary. Fenderova genialita spočívá v tom, že na výměnu krku stačí jen šroubovák. V případě poškození krk jednoduše odšroubujete a můžete nasadit nový nebo starý opravený. Krk také můžete v dnešní době vyměnit za libovolný jiný, stačí si zvolit specifikace jako je dřevo, profil a radius. Vybírat můžete ze široké nabídky.

Od roku 1950 bylo uchycení krku řešeno čtyřmi vruty. Mezi lety 1971 a 1980 se ukotvení u většiny modelů Fenderu změnilo a krk držely pouze tři vruty. Klasický Telecaster zůstal vždy uchycen na čtyřech vrutech, ovšem uchycení u Telecaster Thinline, Custom a Deluxe se změnilo na tři vruty. Během roku 1981 měly opět všechny modely staré kvalitní uchycení na čtyřech vrutech.

Na Telecasteru jde modifikovat cokoli

Krk Telecateru prošel dlouhým vývojem a v průběhu historie tak vzniklo nespočet variací jeho provedení. V dnešní době si může každý zvolit jakoukoli kombinaci a vytunit si svůj ideální Telecaster. Vývoj tohoto modelu může sloužit jako skvělá inspirace. Leo Fender je v tomto sám zářným příkladem, protože on sám své kytary neustále modifikoval a vyvíjel.