Pod kapotou #23: Fender Jazz Bass

Koncem 50. let už jelo ve Fenderu vše na plné obrátky a stále více muzikantů mělo modely této značky v oblibě. Ve výrobě bylo několik elektrických kytar a jedna baskytara. Leo Fender se ovšem nenechal ukolébat úspěchem a stále vymýšlel nové věci. A tak když v roce 1957 přišel na trh konkurenční model baskytary od značky Rickenbacker, představil Fender v reakci na to v roce 1960 luxusní model Jazz Bass.

Trochu lepší Precision

Precision Bass byl u muzikantů velmi oblíbený, protože byl ve všech ohledech praktický. Ale i přesto existovalo několik věcí, které se daly vylepšit. Fender během 50. let Precision několikrát modifikoval, ale v principu zůstal tento model stále stejný a velmi jednoduchý. Měl jeden snímač, jednoduché ovládání, hutný zvuk a dobře vypadal.

Naproti tomu Jazz Bass měl dva snímače, více offset design, pohodlnější krk a praktické a modifikované ovládání zvuku. Nedá se říct, že by byl Jazz Bass vylepšeným Precisionem – spíše posouval jeho možnosti na vyšší level. Obě basy byly vynikající, ale každá zvukově a designově jiná. A díky tomu Leo Fender opět přiblížil baskytaru více hráčům.

Jak vypadal Jazz Bass

Design těla byl offsetový, čímž bylo dosaženo jak atraktivity vzhledu, tak i pohodlností hry vsedě. Na želvovinovém pickguardu byl krkový snímač a v těle kytary samostatně u kobylky byl ještě kobylkový snímač. Původní model měl samostatnou krytku elektroniky s dvěma, později třemi potenciometry, javorový krk s palisandrovým hmatníkem s výrazně užší konstrukcí, reverzní ladící mechaniky, úchyt na popruh na zadní straně hlavice a opěrku pro prsty pod strunou G. Povrchová úprava se dělala v nitro laku v provedení sunburst, blond, ale i vlastní custom colors.

Snímače

Nejvýraznější změnou oproti Precisionu byl jeden snímač navíc. Tím bylo dosaženo širšího zvukového spektra. Krkový snímač měl u obou baskytar podobný, hutný a kulatý zvuk. Jazz Bass měl k tomu navíc i kobylkový snímač, který baskytaře dodal zcela nový charakter. Pozice blíže ke kobylce dávala kobylkovému snímači zvuk plný dynamiky a výšek.

Oba snímače měly dva póly pro každou strunu. Tím se docílilo specifického a hutného zvuku.

V roce 1972 se změnila poloha kobylkového snímače. Společně s tím se změnil i charakter zvuku. Kobylkový snímač se posunul o 4/10 palce (10,1 mm) blíže ke kobylce.

V roce 1983 se barva krytek snímačů, pickguardu a krytu potenciometrů změnila na bílou. Dodnes jsou tyto modely poměrně vyhledávané pro svůj neobvyklý vzhled. Tuto a další podobné specifikace různých Jazz Bass modelů můžete najít v pěkném článku na fanouškovském webu Fenderu.

Na Jazz Bass se objevují kovové krytky snímačů a kobylky. Dnes se jedná převážně o designový prvek, ačkoli původním záměrem bylo dosažení větší hlasitosti. Pod kobylkovou krytkou bylo umístěno tlumítko, které tlumilo kmitání strun a tím ovlivňovalo výsledný zvuk. Nicméně ani to se nesetkalo s výrazným úspěchem.

Potenciometry

Třešničkou na dortu byla u této baskytary možnost využití potenciometrů. U prvních modelů do roku 1962 se používaly dělené duální potenciometry, jeden pro každý snímač. Potenciometr ovládal jak hlasitost, tak tónovou clonu. Takže si mohl hráč jednoduše nastavit zvukový poměr mezi snímači libovolně podle potřeby jak z hlediska hlasitosti, tak i z hlediska tónové clony.

Od roku 1962 se na Jazz Bass objevují tři potenciometry v klasické podobě, tedy volume pro krkový snímač, volume pro kobylkový snímač a společná tónová clona.

Krk a hmatník

Jazz Bass se od Precisionu odlišoval také tvarem krku. Precision měl krk tlustý a mohutný. To bylo sice pro mnoho basistů příjemné, ale aby Fender přitáhl i novou generaci hráčů, uzpůsobil a zpříjemnil krk pro muzikanty, kteří nebyli zvyklí na mohutné krky kontrabasů.

Krk Jazz Bassu byl výrazně ztenčený na nultém pražci. Pro srovnání uvedu rozměr, který čerpám z dalšího obsáhlého článku Jeffa Owense, tentokrát o historii Jazz Bass. Precision měl šířku nultého pražce 1 a 3/4 palce (44,45 mm) zatímco Jazz Bass měl 1 a 7/16 palce (36,5 mm). Rozdíl byl tedy téměř 8 mm, což je u kytarového (basového) krku opravdu hodně.

Jazz Bass poskytoval díky novému krku příjemnější pocit ze hry. Bezstarostně na něj mohli hrát i muzikanti s menšíma rukama.

Až do poloviny 70. let byl krk přišroubován k tělu čtyřmi vruty, což zajišťovalo stabilitu jeho ukotvení. Poté většina modelů Fenderu přešla na ukotvení krku třemi vruty, což se nesetkalo s nadšením. Od roku 1983 se  konstrukce se čtyřmi vruty vrátila a svět byl opět v pořádku.

Od roku 1966 se také objevuje bílé lemování okolo hmatníku a od roku 1974 je tato možnost i u javorových hmatníků společně s pozičními značkami ve tvaru velkého obdélníku.

Klasicky se Jazz Bass vyráběl s palisandrovým hmatníkem, jehož konstrukce se v první polovině 60. let měnila společně se všemi modely, které Fender nabízel. V 70. letech se objevila verze s javorovým hmatníkem.

Menzura byla stejná jako u Precisionu, tedy 34 palců.

Barevné úpravy Jazz Bass v prvních letech výroby

V době uvedení na trh se Jazz Bass vyráběl v úpravě sunburst a blond (klasická žlutá jako u Telecasteru nebo prvních Precisionů) nebo si mohl zákazník vybrat vlastní barvu.

Verze sunburst stála 279,50 $, verze blond nebo vlastní barva se dala sehnat za 293,47 $. Rozdíl v ceně za jinou povrchovou úpravu nebyl tedy tak velký, proto se basy z tehdejší doby dají dodnes sehnat v několika barvách.

Během jednoho roku od svého uvedení na trh se Jazz Bass začal vyrábět ve čtrnácti barvách. Z toho několik variant mělo možnost lakované hlavice (matching headstock), což je dodnes velmi atraktivní a oblíbená možnost.

Název Jazz Bass

Podobně jako u kytary Jazzmaster, i zde Fender názvem modelu cílil především na jazzmany. A podobně jako u Jazzmastera se jazzmani otočili zády i k Jazz Bassu, ovšem ne natrvalo. Díky svému nezaměnitelnému zvuku si u nich Jazz Bass po letech své místo našel.

Závěrem

Baskytara Jazz Bass doplnila portfolio modelů značky Fender, která díky tomu nabízela velmi všestranné produkty. Každý, kdo chtěl hrát na kytaru nebo na basu, si mohl vybírat z poměrně široké škály modelů. U kytar byl samozřejmě výběr lepší, ale u baskytar stačily pouhé dva modely, aby uspokojily hráčské potřeby.

Fender Jazz Bass byl i podle Leo Fendera luxusním modelem, který spíše upgradoval, nežli jen doplňoval model Precision. Oba modely si během desítek let až do současnosti získaly přízeň řady umělců a fanoušků a mnoho zásadních nahrávek napříč celým hudebním spektrem se nahrálo právě na tyto modely.