Pod kapotou #24: Fender a první signature kytara Erica Claptona

Po výčtu všech těchto změn je jasné, kam chtěl Fender směřovat. Novému vedení se líbila cesta zpět k zákazníkovi, k jeho osobním preferencím, tak jak to bylo v začátcích za Leo Fendera.

Japonská produkce vyráběla kytary založené na oblíbených modelech ze zlaté éry. Chtěla novým muzikantům poskytnout nádech staré dobré klasiky a kvality, ovšem v novém podání. Vintage a reissue modely se stávaly stále oblíbenějšími i proto, že japonská výroba dosahovala překvapivých kvalit.

Když se nová továrna v Coroně plně rozjela, přišla na svět série kytar American Standard, která po dalších mnoho let utvářela směr moderních Fenderů. Splňovala moderní žádané prvky v kombinaci s klasickým vzhledem. Na těchto kytarách byl modernější rádius hmatníku, jiné pražce, moderní snímače, moderní vibrato kobylka byla uchycená dvěma vruty a přibylo mnoho detailů, které si kytaristé žádali.

Fender Custom Shop přiblížil kytary těm nejnáročnějším zákazníkům. Byly to vysoce kvalitní modely, které se vyráběly starými osvědčenými metodami, žádná masová sériová výroba. Naopak, důraz byl kladen na kvalitu a na specifické požadavky.

A něco mezi American Standard a Custom Shopem, mezi moderní, běžnou kvalitou a super kvalitou, byly od roku 1988 signované modely slavných kytaristů.

Tento nápad se zrodil na základě toho, aby se kytarista mohl více přiblížit svému idolu. A zároveň se nový signovaný model pevně spojil se značkou Fender.

Podle čeho se vytvářel Claptonův model

Clapton se zapsal do povědomí kytaristů i svými dvěma Stratocastery, pojmenovanými Blackie a Brownie. Příběh obou kytar i následný vznik Ericova modelu popisuje v článku Tony Bacon. Blackie a Brownie hrály zásadní roli v Claptonově kariéře. Byly to jeho oblíbené a pro hraní nejpohodlnější kytary. A proto z nich Fender později při vytváření prvního signature modelu vycházel.

Brownie byl Fender Stratocaster z roku 1956, který si Clapton koupil v roce 1967. Chvíli to vypadalo, že by se Clapton mohl stát Gibson hráčem, ale nakonec ho uchvátil právě Stratocaster. Jak sám vzpomínal, viděl v roce 1958 Buddyho Hollyho se Stratem a hned věděl, že je to jeho budoucnost. Brownie byl klasický model v sunburst úpravě, více vzhledově do hněda.

V roce 1970 koupil Clapton několik starých Stratocasterů a z nich poskládal a upravil jednoho, se kterým pak hrál dalších patnáct let jako s hlavní kytarou. Byl to černý Stratocaster. Ovšem tolik let živého a studiového hraní se na Blackiem značně podepsalo, a proto bylo v polovině 80. let třeba nového modelu. To se výborně krylo se snahou Fenderu o začátek výroby signature modelů. Následně vše Eric projednával s Danem Smithem.

Na fanouškovském webu Erica Claptona je pěkný článek, ve kterém je popsán začátek příběhu. Tehdy se přemýšlelo nad výslednými parametry Claptonova speciálu. Dan Smith se Erica ptal, jaká by měla být jeho vysněná kytara, podle čeho by jí charakterizoval. Odpověď byla jasná: podle Blackie.

Největším oříškem se ukázal být vývoj krku. Na svých Stratocasterech si Clapton cenil především pohodlnost hraní. Požadoval, aby jeho nový model měl krk přesně podle jeho představ. Dan Smith a George Blanda vyrobili tucet krků a dali je Ericovi přehrát, aby mohl mezi nimi vybrat ten nejlepší.

V knize The Stratocaster guitar book Tony Bacon cituje z rozhovoru s Blandou. Můžete se dočíst, že Clapton z tuctu krků vybral dva, mezi kterými se nemohl rozhodnout. Jeden měl rozměry jako jeho předválečný Martin s velkým V profilem. Druhý měl profil soft V, tedy méně ostré hrany. Tento krk se nejvíce podobal Blackie Stratocasteru, protože Blackie měl za sebou několik přepražcování a jeho profil se poměrně dost ztenčil, čímž získal svou jedinečnost.

Pár let předtím dal Fender Claptonovi nový model Elite Strat s aktivním okruhem. Jeho zvuk si Clapton ihned oblíbil. S tímto vědomím Blanda a Smith poslali Claptonovi několik prototypů kytar s krky, které si vybral. To bylo v roce 1986, kdy Clapton nahrával album v Los Angeles. Blanda popisuje, že to bylo dlouhé období, kdy neměli od Erica zpětnou vazbu. V jednu chvíli se ale vyskytl problém na jednom z prototypů, na který hrál Eric nejvíce. Kytaru proto poslal na opravu zpět do Fenderu. Byl to shodou okolností model s předválečným martinovským krkem deep V. Po jeho opravě, kdy Blanda se Smithem chtěli kytaru odeslat zpět, se Clapton ozval, že během té doby začal více využívat model se soft V krkem podobným Blackiemu a že se rozhodl, že chce hrát už jen na tento.

Tím bylo vše vyřešeno a mohlo se začít s dokončením prvního signature modelu. Clapton chtěl ovšem vyboostovat zvuk. První prototyp měl funkci boost 14db, ale to Ericovi nestačilo. Druhý prototyp měl boost 25db. Tento model se nakonec ujal a šel následně do výroby. Měl tři snímače Lace Sensor. Boost se ovládal pomocí spodního potenciometru postupně podle otáčení, takže se dal snadno korigovat. Když byl potenciometr na maximum, tónové charakteristiky byly podobné jako u modelu Gibson les Paul. Elektronika byla aktivní, musela se napájet baterií.

Tremolo bylo klasické, ale zablokované a speciálně nastavené pro Ericovo potřeby. Nepoužíval vibra páku, takže zezadu na těle kytary byla kobylka zablokovaná pěti pružinami. Nabízí se zde otázka, proč u tohoto modelu nebyla zvolena hardtail konstrukce, tedy s pevnou kobylkou. To proto, že Clapton nemá rád zvuk hardtail Stratocasterů. Preferuje zvuk kytar s vibráto systémem.

Specifikace Claptonova speciálu

První verze 1988-2001

• celojavorový krk s dvaadvaceti pražci, nastavitelný konec výztuhy na hlavici, jeden srážeč strun a podpis Erica Claptona na hlavici
• tři volitelné barvy těla (na žádost Claptona nebyla černá jako barevná volba, tou se stala až od roku 1991)
• tři snímače Lace Sensor
• pětipolohový přepínač snímačů, ovládání volume a dvakrát tónová clona s TBX okruhem, aktivní okruh elektroniky s boostem 25db
• jednovrstvý bílý pickguard
• klasická vibrato kobylka uchycená šesti vruty

Druhá verze od roku 2001

• tři snímače Noiseless
• ostatní specifikace totožné s první verzí

Custom Shop model od roku 2004

• tři Noiseless snímače
• Custom Shop logo na hlavici
• Podpis Erica Claptona na hlavici
• bez aktivního okruhu

Závěrem

Signature model Erica Claptona je ukázkou moderního myšlení éry lidí kolem Dana Smithe. Díky tomuto a následně několika dalším signovaným modelům se kytary Fender více přiblížily svým uživatelům, byly více spjaty s osobností slavných muzikantů a tím i s jejich fanoušky. Kromě toho to byly kytary vysoké kvality, které stojí za to zkusit.

Nevýhodou těchto modelů je naopak to, že jsou dělané na míru podle konkrétních kytaristů, aby seděly konkrétně jejich rukám, preferencím a schopnostem. Ostatním hráčům tedy například nemusí být vždy pohodlné specifické profily krků. Ale co, jedná se přece o signature model.

A o to tu jde, aby noví kytaristé na vlastní kůži poznali, jaké preference mají profesionální hráči, a aby je to nutilo se těmito detaily také zabývat a hledat svou vlastní cestu.