Pod kapotou #28: Abigail Ybarra a její práce zasvěcená Fenderu

Psal se rok 1956, když George Fullerton najal Abigail pro práci ve Fenderu. Ze začátku nedělala přímo snímače, ale jinou práci. Obecně bylo v této době zvykem, že se zaměstnanci točili na více místech v továrně, takže to mohlo chvíli trvat, než se ustálili na jedné pozici.

Abigail, která na své začátky vzpomíná v krátkém rozhovoru, se do Fenderu dostala přes svoji sestřenici Corin. Ta již ve Fenderu kdysi pracovala a nyní se tam znovu hlásila o místo. Abigail šla na pohovor s ní a stalo se, že přijali ji namísto Corin.

Její první práce v továrně byly krky a pražcování a následně drobné práce na skládáním součástek v kytarách. Jak sama říká, bylo tehdy velice atraktivní pro Fender pracovat. V továrně nabízeli poměrně hodně peněz. Fender v té době zaměstnával hodně žen pro práce na snímačích nebo na pájení a sestavování elektroniky. Podle tehdejších názorů se ženy více hodily pro tyto jemnější pracovní úkony.

V roce 1958 se Abigail dostala k navíjení snímačů. A u této pracovní pozice zůstala až do roku 2013, což je opravdu úctyhodný výkon.

Vinutí snímačů ve Fenderu

V prvních letech se snímače ve Fenderu vinuly ručně. Tato technika nebyla tak rychlá jako strojové navíjení, ale dávala snímačům jedinečnost – ruční navíjení dělalo každý snímač trochu jiným. Proto jsou ručně vinuté snímače z padesátých a z první půlky šedesátých let tak vyhledávané. Je to pro jejich osobitost a jedinečnost.

Od roku 1965 se snímače začaly navíjet strojově. To bylo již pod vedením společnosti CBS, kdy se všechny procesy začínaly automatizovat, začaly se snižovat náklady a čas výroby a stoupala kvantita na úkor kvality. O tyto snímače mezi sběrateli nebo muzikanty není takový zájem, protože jsou jeden jako druhý, se stejným počtem otáček a tak dále.

S ručním navíjením snímačů se opětovně začalo až v továrně Corona v druhé půlce 80 let v Custom Shopu, k čemuž byla přizvána právě Abigail.

Proč Abigail zůstala tak dlouho u snímačů

Sama Abigail udává jednoduchý důvod, proč zůstala na jednom pracovním místě tolik let. Spousta ostatních žen v továrně nevydržela dělat dlouhodobě stejnou práci. Proto buď přecházely na jiná místa a nebo skončily úplně. Abigail ale tato práce nevadila, dělala jí ráda.

Pod vedením společnosti CBS ve Fenderu již nebylo možné dříve běžné přesouvání zaměstnanců z jednoho oddělení do druhého. I to byl jeden z důvodů, proč Abigail zůstala tam, kde byla. Kromě toho se v navíjení snímačů stále zlepšovala, měla malou chybovost a její snímače vykazovaly slušnou kvalitu. A to byl vlastně počátek legendy, kterou pak následně několik desítek let Abigail společně se společností Fender budovala.

Od koho se Abi učila a kdo se učil do Abi?

Abigail se práci na snímačích učila od Pilar Lopez, což byla kolegyně, která vinula snímače před ní. A co je zajímavé, Pilar se učila přímo od Leo Fendera. Zde byl tedy položen základ pro poctivou a hrdou práci plnou nadšenectví – přesně to, co Leo Fender uměl lidem ve firmě předávat. U Abigail se to potvrdilo po všech stránkách. O atmosféře ve Fenderu a o přístupu Leo Fendera se ostatně sama zmiňuje v krátkém videu pro NAMM.

Po dalších několik desetiletí zkušeností pak sama Abigail dostala na tři roky do učení kolegyni Josefinu Campos. A podle vlastních slov ji učila přesně ve stylu staré školy Leo Fendera. Šlo o to dělat práci poctivě, kvalitně a zároveň na ni být hrdá. Josefina tak měla možnost učit se od někoho, kdo ještě zažil zlatou éru Leo Fendera a kdo s Fenderem v práci přicházel denně do styku. To je po takové době ojedinělá záležitost.

Josefina Campos se následně vypracovala na vysokou úroveň a dnes již Abigail plně nahradila. Například kytary Fender Custom Shop dnes běžně vycházejí z továrny s jejími podepsanými snímači.

Jak poznat snímače od Abigail

Snímače Fender se většinou nějak datovaly, ale určitého pracovníka nelze vyčíst. To se změnilo až s příchodem Custom Shopu, kdy byly kytary a jejich části dělány jiným způsobem než sériovou výrobou. A většina částí kytary byla podepisována lidmi, kteří na nich pracovali, což se týkalo i snímačů. Konkrétně snímače od Abigail Ybarry jsou většinou podepsány iniciálami AY a nebo jako Abby.

Kytary s těmito snímači jsou poměrně ceněné. A v posledních letech nabývají na popularitě samozřejmě i snímače od Josefiny Campos, které jsou také podepsány a jsou snadno rozpoznatelné.

Čím jsou snímače od Abigail výjimečné

Tyto snímače jsou dnes ceněné jednak z důvodu legendy, která Abigail všude provází a jednak z důvodu kvalitní a precizní práce. Seymour Duncan se o Abigail vyjadřuje jako o člověku, který ho inspiroval, a také zdůrazňuje, že není mnoho lidí, kteří ví o vinutí snímačů tolik detailů jako ona. V jednom z rozhovorů Duncan povídá o svém dávném telefonátu s Leem Fenderem, který mu říká, že až za ním přijede, musí při práci vidět Abigail. To už je sama o sobě pochvala jako hrom.

Pro mě osobně je důležité, jak Abigail k práci přistupovala. V rozhovorech se vždy odvolávala na Leo Fendera a jeho zásady, na to, jak je důležité dělat práci s radostí, hrdostí a precizností. To opravdu společně s jejími zkušenostmi dává vzniknout výrobku, který stojí za to mít nebo aspoň vyzkoušet. Ne nadarmo se Abigail Ybarra přezdívá „královna tónu“.

Konec ve Fenderu po sedmapadesáti letech

V roce 2013 Abigail odešla do důchodu. Na rozloučenou jí firma uspořádala večírek s mnoha bývalými i současnými zaměstnanci a kolegy.

Dobré je, že snímače od Abigail jsou neustále v oběhu, stále se prodávají a jsou stále na obrovském množství kytar. Tento úctyhodný příběh proto jen tak neskončí.