Pod kapotou #29: Stratocaster tehdy a dnes
Stratocaster bývá označován za revoluční, geniální či nadčasový nástroj. Říkáte si, že na něm není moc co měnit. A také že se na první pohled od roku 1954 až do současnosti téměř nezměnil. Prošel ovšem celou řadou modifikací a úprav, které nejsou na první pohled tolik vidět, ale poměrně značně tím odlišují mladší modely od prvních exemplářů. Pojďme se podívat, jak se Stratocaster vyráběl tehdy na začátku, a jak vypadá, když sjede z výrobní linky dnes.
V 50. letech se elektrické kytary ve Fenderu vyráběly poněkud jinak než dnes. Muzikanti měli jiné požadavky, neznali a neměli takové možnosti jako my dnes. Stratocaster z padesátých let a Stratocaster z dneška sice vypadá téměř stejně, ale stejný rozhodně není. Aby bylo dobře uchopitelné, co vše se oproti původním létům změnilo, popíšu rozdíly po jednotlivých částech kytary.
Hlavice kytary
Hlavice kytary je u Fenderu poměrně ikonickou součástí, která definuje zejména dva základní modely Telecaster a Stratocaster. V padesátých letech byla hlavice Stratocasteru menší a měla pouze jednu volbu mechanik. Ty byly značky Kluson, struny se do nich zapíchávaly a pak otáčely okolo vrchní části mechaniky. Tyto mechaniky jsou obecně uznávané jako nejstylovější. Byly i poměrně dost kvalitní. Na původních modelech většinou dodnes bez problémů fungují.
V dnešní době můžeme na Stratocasteru najít více typů mechanik. Jednak klasické jako v padesátých letech, ale na běžných modernějších modelech najdeme i mechaniky jiné konstrukce. Většinou se jedná o typ, kdy strunu provlečeme skrz mechaniku a pak ovineme.
Některé modely mají zamykací mechaniky, což se dá považovat za určitý trend této doby. Jsou stabilní co se týče držení ladění. Výměna strun je snazší a rychlejší. Kvalita dnešních mechanik je velmi vysoká, nemají velkou poruchovost.
Nultý pražec
Původně byly nulté pražce kostěné, což je podle mnohých (včetně mě) pro tuto součástku nepřekonatelný materiál. Kost je přirozeně mastná, což zaručuje strunám plynulé prokluzování v drážkách nultého pražce. Zároveň má skvělé vlastnosti, co se týče přenosu zvuku. Je tvrdá a dobře se s ní pracuje. A je trvanlivá, dlouho vydrží.
Většina dnešních modelů má nultý pražec ze syntetické kosti. Tento materiál je při opracování poměrně křehký a snadno se rozlomí. Nicméně je oblíbený a hojně využívaný.
Na některých modelech se můžeme setkat s roller nut, což je nultý pražec z kovu. Místo drážek pro struny má drobné válečky, které zaručují strunám plynulé prokluzování a zvyšují stabilitu ladění.
Profil krku
Profil krku se v prvních letech výroby Stratocasteru vyráběl hodně robustní. Přezdívalo se mu baseballová pálka, protože připomínal její tvar. Postupem času se profily krku upravovaly s ohledem na přání zákazníků. V dnešní době má většina modelů úplně jiný profil krku než původní modely. Dnes jsou krky užší, oblíbený je C profil, protože vyhovuje většině muzikantů.
Materiál hmatníku
V padesátých letech byl hlavním a jediným materiálem pro hmatník javor. Postupně se koncem padesátých let přidal palisandr. Ovšem tehdy se dával brazilský palisandr, který měl nádhernou kresbu a barvu. Dnes je tento materiál zakázaný. Dále se používal indický palisandr nebo dnes pau ferro.
Pau Ferro je jedna z mála možností v situaci, kdy se těžba palisandru omezuje. Není to na pohled nijak výrazně hezké dřevo, ani po impregnaci nezvýrazní svou kresbu. A na omak je to poměrně hrubý materiál.
A co se týče javoru, je to klasická volba i pro dnešní modely, nedá se mu moc co vytknout.
Pražce
Na hmatník se původně dávaly pražce menších rozměrů, obvykle cca 1 mm na výšku a 2 mm na šířku. Dnes se používá několik rozměrů pražců a každý model má jiné, takže si kytarista může vybrat to, co mu vyhovuje.
Radius hmatníku
Radius hmatníku byl původně 7.25 palce a bylo tomu tak hodně dlouho. Postupem času se radius začal měnit, na většinu modelů se dnes dává 9.5palcový. Je to příjemnější pro sólovou hru. Některé modely mají kombinovaný radius, tedy například na začátku hmatníku 9.5 a ke konci hmatníku 12 palců. Stále se hledají ideální rozměry krku, které by univerzálně uspokojily poptávku.
Výztuha krku
Pro technika, který se zabývá seřizováním kytar, je u Fenderů a zejména Stratocasterů důležité, kde je umístěn nastavitelný konec výztuhy. Na původních modelech byl konec výztuhy na konci krku, tedy ve spoji krku a těla. Pokud se krk musel seřídit, bylo třeba ho odšroubovat od těla, pohnout s výztuhou, našroubovat zpět, naladit a vyzkoušet. Pokud to nebylo ono, celý proces se musel opakovat, dokud nebylo vše nastaveno správně.
Velká část dnešních modelů má nastavitelný konec výztuhy na hlavici krku. Jsou tedy poměrně vstřícnější při nastavení krku, které je snazší a rychlejší. Stačí vzít příslušný imbus a začít seřizovat.
Materiál těla
První modely Stratocasteru byly jasanové. Poté přešel celý Fender na olšové dřevo, ze kterého vyráběl většinu modelů. Jasan se dával pouze na modely, které měly transparentní lak. Na kytary, které měly custom color, se dávala olše.
V dnešní době Fender od používání jasanu úplně upouští z důvodu udržitelnosti a dostupnosti. Jasanu ubývá a Fender stále vyrábí velké množství kytar. Proto si jasan schovává na speciální modely a edice.
Lak
V padesátých letech Fender používal nitrolak. Ten měl ideální vlastnosti, dřevo s ním mohlo dýchat a zrát. Jeho vrstva byla tenká, a proto kytary nebyly v laku tolik utopené jako dnes. Barevné úpravy měly jiné odstíny a postupem času působením UV záření malinko bledly. To způsobovalo, že po několika letech jste mohli mít zcela originální odstín.
Nitrolak také brzy popraskal, což neměli zákazníci moc rádi. Dnes je to vítaný efekt. Postupem času se nitrolak přestal používat a nahradil ho polyuretan. Toho se v dnešní době dává silnější vrstva, takže je dřevo v laku více utopené. Ale při sériové výrobě to jinak dělat nejde. Pověstné jsou Stratocastery ze 70. let, kdy je vrstva laku někdy až neuvěřitelně silná.
Tvar těla
Design těla se příliš nezměnil. Měnily se hlavně detaily, především se upravovaly obrysy hran, aby tělo nástroje lépe sedělo kytaristovi při hraní. Liší se také tloušťka těla. V závislosti na materiálu mohou být některé modely těžší než jiné.
Snímače
V padesátých letech se snímače vinuly ručně a to na nich zanechává jejich jedinečnost. Každý snímač je díky tomu nepatrně jiný a může mít specifické zvukové vlastnosti.
Dnes se snímače vyrábí strojově, takže počet otáček je vždy stejný. Každý snímač zní stejně a kytarám tak může chybět vzájemná jemná odlišnost.
Konstrukce a materiály snímačů jsou dnes jiné a pokud chcete opravdu autentický zvuk, musíte si za ně připlatit. Ty běžné ze sériově vyráběných kytar dnes mají spíše univerzální zvuk, který neurazí ani nenadchne. Původní snímače opravdu stojí zato.
Přepínač snímačů
Přepínání zvuku mezi snímači bylo u Stratocasteru revoluční, protože používal tři snímače. V 50. letech měl ale Stratocaster pouze třípolohový přepínač snímačů, takže na každou polohu přepínače připadal jeden snímač a nedaly se mezi sebou kombinovat.
To přišlo až koncem 70. let, kdy začal Fender vyrábět pětipolohové přepínače, které zůstaly hlavní volbou dodnes. Můžete na nich vzájemně kombinovat vždy dva snímače, což dává Stratocasteru nezaměnitelný zvuk.
A dnes kromě běžného pětipolohového přepínače můžeme dát na Strata například Super Switch nebo Freeway Switch. Tyto přepínače nabízí širokou škálu zapojení snímačů a jejich kombinací. Vřele doporučuji.
Kobylka a tremolo
To, v čem Stratocaster způsobil malou revoluci, byla jeho kobylka a její možnosti. Použití vibrapáky umožnilo zcela novou paletu zvuků. Kobylka byla v těle kytary ukotvena šesti vruty. Dnes se objevují i modernější verze pouze s dvěma pivoty a jiným designem kobylkových kamenů. Obě volby jsou dobré a kvalitní, záleží spíše na osobních preferencích.
Barvy laku
Původně byl Stratocaster vyráběn pouze v dvoutónovém sunburstu. Později se jedna barva přidala a sunburst tak byl třítónový. A postupně se u Stratocasteru začaly prosazovat další barevné úpravy, zprvu vysmívané samotným vedením Fenderu.
První barevné úpravy byly shodné s barvami automobilového průmyslu v USA. Takže pokud jste tehdy měli například růžový Cadillac, mohli jste v té samé barvě mít i svého Fendera.
Dnes jsou možné téměř všechny druhy barevných kombinací včetně metalízy nebo sparkle třpytivých laků.
Kvalita dřeva
Kvalita používaného dřeva je hodně diskutovaná napříč celou existencí Fenderu. Dříve se používaly jistě kvalitnější materiály a originální Fendery jsou toho důkazem. Ve zlaté éře Leo Fendera až do půlky 60. let se ve Fenderu nevyrábělo tolik kytar jako později. Důraz byl stále kladen na kvalitu před kvantitou. Nejednalo se zatím o klasickou sériovou výrobu. Kytary si držely vysoký kvalitativní standard. Ten po převzetí Fendru společnost CBS značně upadal až téměř na dno.
V dnešní době si Fender drží laťku stále vysoko, jeho výrobky mají vysokou spolehlivost, ale přeci jen v porovnání s originálními modely dnešní kvalita hodně pokulhává. Měl jsem v ruce hodně Fenderů z 60. let a z pohledu kytarového technika si mohu upřímně postesknout, kéž by měly dnešní Fendery tak kvalitní krky jako tehdy. Ovšem to bohužel srovnávám nesrovnatelné. Když vezmu v úvahu, kolik kusů kytar Fender dnes vyrobí a že se jedná o masovou sériovou výrobu, je kvalita stále po všech stránkách hodně vysoká.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.