Pod kapotou #30: Fender Musicmaster a Duo Sonic

50. léta znamenala pro Fender zlaté časy. Byla to doba, kdy vznikaly převratné modely kytar, které se šířily kytarovým světem. Ve Fenderu panoval i velmi dobrý obchodní duch. Leo Fender a ostatní ve vedení dokázali přesně určit potřebu kytaristů a muzikantů obecně a snažili se jim vyjít svou nabídkou produktů vstříc.

Po prvních letech prodejů se objevovalo stále více dětí a studentů, kteří se pokoušeli hrát na elektrické kytary. Z této doby je možné dohledat fotografie malých dětí s velkými kytarami. A zde právě zapracoval obchodní talent lidí z Fenderu. Věřili, že pokud někdo začne hrát na jejich kytary v útlém věku, je zde velká pravděpodobnost, že u této značky dále zůstane. Vize byla taková, že by děti a studenti měli mít možnost hrát na menší kytary, které by později, až vyrostou, vyměnili za dospělácké profi modely. A odhad to nebyl vůbec mylný.

Dva roky od uvedení Stratocasteru na trh přišel Fender krátce po sobě se dvěma studentskými modely.

Fender Musicmaster poprvé na scéně

Prvním z nich byl v dubnu 1956 Musicmaster. Než začnu popisovat jeho specifikace, rád bych uvedl jednu důležitou věc. Přízvisko „studentská kytara“ v tomto případě vůbec neznamená nic podřadného. Naopak, Musicmaster byl vyráběn ze stejných materiálů a komponentů jako jeho profi kolegové Telecaster a Stratocaster. Technickými parametry byl sice mnohem jednodušší, ale kvalitativně byl srovnatelný. To už samo o sobě napovídá, že ve Fenderu výrobu těchto modelů brali vážně a drželi se své obchodní vize. Pokud by se studentské modely nevydařily, těžko pak předpokládat, že by kytarista zůstal u stejné značky kytar.

Specifikace Musicmasteru

Jak jsem již uvedl, Musicmaster byl o poznání jednodušší či minimalističtější model než jeho předchůdci. Specifikace a vývoj tohoto modelu podrobně popsal Terry Foster.

Pokud byste si na Musicmaster sami zahráli, na první pohled by vás upoutala jeho velikost. Kytara měla o 3 palce kratší menzuru. Pro srovnání, Tele a Strat měly menzuru 25,5 palce, Musicmaster měl 22,5 palce. Vysvětlení bylo prosté. Děti a studenti mají menší ruce a na dospěláckou kytaru se jim nehraje pohodlně, mohou pak ztrácet chuť k hraní a není vidět takový progres. Kratší menzura jim umožnila plnohodnotně zahrát vše, co se jim zamanulo.

Profil krku byl v roce 1956 do tvaru písmene V, tedy stejný jako u ostatních modelů. Krk byl i tak poměrně robustní, což bylo v té době běžné. Ale kratší menzura vše kompenzovala.

Šířka nultého pražce byla 1 ⅝ palce (cca 41,2 mm), tedy u Fenderu označení B. Krk byl kratší, ale měl na nultém pražci standardní šířku a jeho profil také odpovídal tehdejším normám.

Na hmatníku bylo 21 pražců, krk byl klasicky javorový.

Ladící mechaniky byly Kluson stejně jako u ostatních modelů – s tím rozdílem, že měly plastové hlavičky, čímž se při výrobě nějaký ten dolar ušetřil.

Hlavice byla menší než u běžných modelů, aby poměrově seděla ke krátkému krku a malému tělu. Na hlavici bylo klasické logo Fenderu s nápisem Musicmaster.

Tělo nástroje bylo v prvních měsících roku 1956 jasanové, ale později se přešlo na olši. Tato změna se týkala většiny kytar Fender. Barva laku nesla název Desert Sand a byla jemně krémová. Povrchová úprava byla tehdy prováděna s využitím nitrolaku, takže dřevo nebylo utopené a mělo možnost zrát a hrát. Tělo mělo tvar offsetový, se dvěma výřezy, které nebyly ještě tak výrazné.

Pickguard byl hliníkový a tvarem trochu připomínal Precision bass. Elektronika byla celá pod ním, což bylo elegantní řešení. Samotné ovládání zvuku bylo minimalistické, tedy pouze volume a tónová clona. Dva potenciometry a nic víc. Ty měly kovové knoby, což s hliníkovým pickguardem vypadalo velmi dobře.

A snímač, jedna z hlavních věcí na elektrické kytaře, byl stejný jako u Stratocasteru, tedy standardní single coil s krémovou krytkou, takže nebyly vidět póly magnetů. Ty byly zafrézované, aby se vešly pod krytku. Snímač byl v poloze u krku a nebyl vůči krku kolmo, nýbrž nakloněný, což je rozdíl oproti ostatním modelům. I to dodává jeho zvuku specifičnost.

Podle všech těchto specifikací je patrné, že se jednalo o kvalitní kytaru, která byla přívětivá cenou, designem a velikostí. Pro mladé hráče se staly Fender kytary dostupnějšími a díky tomu si mnoho z nich tuto značku oblíbilo na celý život.

Změny v designu a konstrukci

Musicmaster si začal žít vlastním životem a stejně jako ostatní modely i každým rokem procházel úpravami designu nebo konstrukce.

První výraznější změna nastává v roce 1958, kdy se upravuje šířka krku na nultém pražci. Z rozměru B se přechází na A, což je v číslech 1 ½ palce (cca 38,1 mm). Krk je tedy menší, užší.

V roce 1959 Fender přechází na palisandrové hmatníky. Výztuha krku se nyní instaluje před odděleným hmatníkem a odpadá tedy potřeba výztuhu instalovat ze zadní strany krku. Mizí skunk stripe. Ve stejném roce se mění i barva laku, která je nyní hnědorůžová. Plastová krytka snímače má černou barvu. Pickguard se mění z hliníkového na plastový.

V roce 1961 se mění barva laku na sunburst. Ovšem není to stejný sunburst jako u Stratocasteru. Kraje těla nejsou průhledné, není vidět dřevo a barva je kaštanově hnědá. V roce 1963 je model dostupný také v bílé barvě.

Rok 1964 a redesign

V roce 1964 přichází Fender s modelem Mustang a spolu s ním se mění i Musicmaster. Na hlavici je nápis Musicmaster ll, což značí novou generaci modelu.

Pickguard se nyní dělí na dvě části, kdy plastová část kryje snímač a kovová část zakrývá potenciometry. Takto to mají shodně všechny modely, tedy Musicmaster, Duo Sonic a Mustang.

Změnil se výrazně tvar kobylky, která je větší a již nemá kovovou krytku.

Od tohoto roku se Musicmaster prodává i s delší menzurou 24 palců. Jsou tedy dostupné dvě verze menzury, stará 22,5 a nyní i tato delší, která je příjemnější pro starší hráče. Modely jsou popisovány jako ¾ scale nebo full scale.

Barva laku je červená, modrá nebo bílá a stále se jedná o nitrolak.

Studentské modely kytar Fender velmi ovlivnila velká popularita Mustangu. Model Musicmaster se prodával nepřetržitě do roku 1982.

Cena Musicmasteru

V roce 1957 byla cena Musicmasteru 119.50 dolarů. Od roku 1960 do 1965 se prodával za 129.50 a od konce roku 1965 se cena změnila na 126 dolarů + 34 dolarů za kufr. V roce 1970 byla cena 162.50 a v roce 1977 už 220 dolarů. Podrobnější rozdíly v ceně za jednotlivé roky jsou uvedeny zde.

Dvousnímačová verze Duo Sonic

O dva měsíce později než Musicmaster se na trh v roce 1956 dostává model Duo Sonic, což je Musicmaster doplněný o jeden snímač navíc. Rozdíl ve výrobě spočíval pouze v tom, že se v továrně dával jiný pickguard, doplněný o kobylkový snímač a třípolohový přepínač snímačů.

Těla obou modelů byla shodná, takže se ušetřily náklady při výrobě. Pod pickguardem Musicmasteru tedy najdeme šachtu pro kobylkový snímač a pro přepínač snímačů. Pokud někoho omrzela jednosnímačová verze, mohl jen vyměnit pickguard za verzi s druhým snímačem.

Snímač u krku byl stále nakloněný, naopak snímač u kobylky byl ke kobylce kolmo. Toto rozmístění tedy bylo přesně opačné než u Stratocasteru. Studentské modely mají tím pádem trochu jinou charakteristiku zvuku.

Změny u Duo Sonicu se udávaly stejně jako u Musicasteru, takže není třeba je vypisovat. Rozdílná je celková doba jejich výroby, Duo Sonic byl v nabídce do roku 1969, skončil tedy o třináct let dříve než Musicmaster.

Jak dobře popisuje ve svém článku Rod Brakes, Musicmaster, Duo Sonic a Mustang jsou v podstatě stejné kytary, kdy každý následující model má oproti předchozímu vždy něco navíc. Duo Sonic má navíc jeden snímač, Mustang má navíc vibrato kobylku.

Závěrem

Oba studentské modely si našly své plnohodnotné místo mezi kytarami Fender a dodnes na ně mnoho kytaristů včetně mě nedá dopustit. Modely s menzurou 22,5 palce působí z dnešního pohledu poněkud dětsky a velmi krátká menzura však není vhodná pro každého hráče. Obecně se na ně ale hrát dá. A hlavně, jsou to jediné kytary ze zlaté éry Fenderu, které se dodnes dají sehnat za přijatelnou cenu.