Pod kapotou #4: oblíbené upgrady Telecasterů

Jak už jsme si popsali v minulých dílech tohoto seriálu, genitalita Telecasteru spočívá v jeho jednoduchosti a snadné opravitelnosti. To byl ostatně i záměr Leo Fendera, který si uvědomoval potřeby trhu a muzikantů. Od prvních let vzniku této kytary si ji kytaristé měnili k obrazu svému.

Výhodou je, že část vylepšení zvládne každý šikovný člověk sám. Chce to jen jednoduché nářadí, trochu zkušenosti a hlavně trpělivost. Sázkou na jistotu je ale zajít do kytarového servisu, kde stačí zadat specifikace, a kytarový technik už vše zařídí.

Kobylka

Kobylka byla u Telecasterů původně navržena se třemi kameny. To už samo o sobě vybízí ke změně :) V dnešní době je na trhu mnoho variant kobylek. Zvolit můžete kvalitnější materiál, kompenzované kameny nebo verzi se šesti kameny.

Kobylkové kameny byly na prvních Esquirech a Broadcasterech ocelové. Brzy ale Fender přešel na mosazné. V roce 1954 se opět vrátily ocelové a jinak tvarované. Paralelně tedy existují dva materiály, mezi kterými je třeba se rozhodnout. Každý nabízí jiný vzhled a jiné vlastnosti zvuku.

Materiál kamenů i samotné kobylky je třeba posuzovat i z hlediska kvality. Na levných modelech je používán nekvalitní materiál, což ovlivňuje zejména červíky, pomocí kterých se nastavuje výška kamenů. Pokud jsou kameny levné, červíky kvůli vibracím od strun samovolně prokluzují a výška kamenů se tím bohužel samovolně mění. Kvalitní materiál lépe vede zvuk i vibrace a déle vydrží. Doporučuji tedy na kobylkách a kamenech nešetřit.

Problém tří kamenů spočívá v nedokonalém nastavení oktáv. Pokud ovšem patříte k fandům tradičního vzhledu a trváte na tom mít na kobylce tři kameny, můžete na kobylku dát moderní kompenzované kameny. Jsou již vyrobeny tak, aby simulovaly kompenzaci strun, a doladění oktáv je díky tomu přesné.

Pokud chcete mít oktávy doladěné precizně do nejmenších detailů, můžete použít kobylku se šesti samostatnými kameny. Vzhled není tak tradiční, ale praktický přínos je veliký.

Kobylka na původních modelech se hovorově nazývá popelník. Jednak z toho důvodu, že hráči horní stínící kryt často z kobylky sundali a skutečně ho jako popelník používali, ale také proto, že kobylka s kameny je ze stran ohraničená zvednutými okraji a připomíná tak popelník svým tvarem. Tento typ je pohodlný pro kytaristy, kteří mají ruku při hraní opřenou o okraj kobylky. Kameny se také díky okrajům nemohou vyklánět do stran a nepříjemně rezonovat.

Postupem času se tvar kobylky měnil, chyběly například zvednuté okraje. Pokud chcete ke kobylce místo tradičního single coil snímače humbucker, je třeba pořídit kobylku přímo s výřezem pro tento typ snímače.

Doporučuji mít model Telecasteru se strunami vedenými skrz tělo. Je to praktičtější zejména kvůli sustainu a přítlaku strun na kobylkové kameny. Pokud máte Telecaster, který struny vedené skrz tělo nemá, můžete pořídit kobylku, která má předvrtané díry pro struny vyvedené z těla ven, a pak podle ní do těla kytary díry vyvrtat. Pokud si nejste jisti, že dokážete postupovat s maximální přesností, raději tuto úpravu nechte na odborníkovi.

U kobylek značky Fender máte při výměně velikou šanci, že budou všechny díry v kobylce pasovat na již předvrtané díry pro vruty v těle kytary. Je třeba si hlídat kompatibilitu kobylky se staršími modely. Fender většinou u svých výrobků kompatibilitu s různými řadami modelů kytar uvádí. Při koupi kobylky od jiné značky se může stát, že budete muset vyvrtat nové díry pro vruty, popřípadě upravit pickguard, pokud by byla nová kobylka větší.

Výměna snímačů

Oblíbenou vychytávkou nejen u Telecasterů, ale všeobecně u elektrických kytar, je výměna snímačů. První Fender Esquire měl pouze jeden kobylkový snímač. Modely Broadcaster a Telecaster už měly snímače dva, a to u kobylky a u krku. Pro svůj typický zvuk dával na tyto modely Fender většinou single coil snímače.

Při výměně snímačů je důležité si rozmyslet, jaký zvuk od nových snímačů očekáváte. Pokud volíte single coil snímače, stačí při instalaci prostá výměna snímač za snímač. Velikostně by měly všechny druhy singlů sedět bez jakýchkoli úprav těla nebo kobylky. Do šachet po single snímačích se také dobře vejde minihumbucker, protože má stejnou velikost.

Pokud padne volba na humbuckery, v mnoha případech je nutné přefrézovat stávající šachty pro snímače na těle tak, aby se do nich větší snímač vešel. Část dnešních Telecasterů má pod pickguardem již vyfrézované šachty pro humbuckery. Pokud takový model vlastníte, je výměna snímače jednodušší. Je nutné ovšem upravit otvor pro snímače na pickguardu. Humbucker ke kobylce je záludný v tom, že je třeba pořídit kobylku s výřezem pro větší snímač.

Změna zapojení elektroniky

Telecaster vybízí zejména k upgradu zapojení snímačů. Na první pohled možná překvapí, kolik možností zapojení nabízí jednosnímačový model Esquire. Na každé poloze třípolohového přepínače je jiná konfigurace zapojení. První poloha nabízí čistý snímač, v prostřední poloze je signál veden přes volume a tone potenciometr, je tedy mírně osekaný. Třetí poloha je upravena zapojením kondenzátoru a rezistoru, což přidává snímači basový tón. Jeden snímač a tolik možností zapojení! Zvuk tak lze měnit i pouhým přidáváním kondenzátorů a rezistorů různých hodnot.

Klasický Telecaster se dvěma snímači se původně vyráběl s třípolohovým přepínačem, dnes se běžně vyskytuje s přepínačem, který má čtyři nebo pět poloh. Můžete tedy přepínat nejen mezi snímači samotnými, ale měnit i například sériové a paralelní zapojení.

Zajímavou variantou jsou Telecastery se třemi snímači. Ty nabízejí větší možnosti zapojení. Oblíbené jsou dnes S1 potenciometry či superswitche, které možnosti zapojení ještě násobí.

Měnit můžete také hodnoty potenciometrů. Tím ovlivníte charakter zvuku podle vašich preferencí. S kombinací vlastního zapojení, snímačů a kondenzátorů si můžete vytvořit zcela unikátní zvuk. Elektronika je na Telecasteru jednoduše dostupná.

V tomto ohledu doporučuji jako inspiraci vaše oblíbené kytaristy, kteří obvykle mají zapojení upravené podle vlastních specifikací. Dobré je také konzultovat možnosti zapojení s kytarovým technikem, který má s úpravami elektroniky zkušenosti.

Otočení ovládacího panelu elektroniky

Pro jednoho detail, pro druhého velké usnadnění. Řeč je o panelu elektronky a jeho uspořádání. Mnoho kytaristů ho otáčí a dává si tak přepínač snímačů dále od ruky. Blíže ruce má pak potenciometry, které lze navíc mezi sebou také vyměnit. Vše dle libosti.

Výměna krku

Postupem let Fender vyvíjel rozměry a tvary krků. Ty jsem u Telecasterů detailněji popsal ve druhém díle tohoto seriálu. Proto bych nyní rád zmínil hlavně samotnou možnost výměny krku jako upgrade nástroje.

Krk výrazně ovlivňuje pocit ze hry i to, jak se hráčsky zlepšujete. Pokud je vše přizpůsobeno vaší ruce, je to ideální. Jsou ale případy, kdy kytaristé sahají po změně, ať z důvodu větší pohodlnosti hraní, nebo kvůli kvalitě nového krku. Pokud chcete změnit profil krku, radius hmatníku, šířku krku nebo jeho materiál, krk prostě vyměňte. V dnešní době je na trhu nespočet variant. Například krk značky Warmoth si můžete kompletně nakonfigurovat na míru.

A to nejlepší na konec. Pro výměnu krku vám stačí pouze šroubovák. Stačí sundat struny, odšroubovat vruty držící krk u těla, starý krk sundat a dát nový. Krk se nelepí, pouze zapadne do kapsy těla a přišroubuje se. Toto je samozřejmě ideální případ. Mnohdy je pak ještě nutné upravit náklon krku vůči tělu a tak dále. Ale o tom si povíme něco víc zase v příštím díle.

Refinish

Oblíbená změna u elektrických kytar je jejich přelakování. Záležitost je to sice dražší, ale mnohdy stojí za to. Důvodů pro tuto změnu je více. Lak může být poškozený, vybledlý, nekvalitní, nebo jen barva nevyhovuje oku majitele.

S kytarářem můžete vybrat detailní odstín nového laku. Výběr máte dnes prakticky neomezený. Fender nabízí někdy zajímavou kombinaci, tzv. matching headstock, kdy je hlavice zepředu lakována stejnou barvou jako tělo. Efektní dojem je zaručen.

Vždy dbejte na kvalitu laku a provedení práce. Je dobré, když práci provádí někdo zkušený. Lak totiž ovlivňuje výsledný zvuk nástroje. U elektrických kytar hrají samozřejmě výraznou roli snímače a elektronika, ale lak nijak nezaostává.

Všimněte si například, jak tenkou vrstvu laku mají Fendery z padesátých a z první půlky šedesátých let. Naproti tomu v sedmdesátých letech se výrobní proces změnil a vrstva laku je v této dekádě někdy až omračující. I proto mnoho sedmdesátkových Fenderů skončilo refinishem.

Závěrem

Upgrady Telecasterů jsou oblíbené nejen mezi kytaristy, ale i mezi kytarovými techniky. Tato kytara nabízí velké množství možností, co a jak vylepšit, upravit a změnit. Vše koresponduje s vizí Leo Fendera, který chtěl vyjít potřebám kytaristů vstříc a dělat kytary, které co nejvíce vyhovují požadavkům doby. Světlo světa tak spatřil Telecaster, který přetrval do současnosti a stále si ho kytaristé přizpůsobují nejen svým možnostem, ale právě i době, ve které žijí.