Pod kapotou #5: jak na Telecasteru řešit problémy s uchycením krku

Krk by měl v kapse těla bez problémů sedět, ale například působením vzdušné vlhkosti se může měnit objem dřeva a tím i velikost kapsy. U starších modelů se běžně krky musí podkládat, aby byl jejích úhel vůči tělu ideální. Intenzivním nebo nešetrným hraním se může na krk vyvinout příliš silný tlak, a vruty fixující krk se mohou povolit. Pokud je krk často odmontováván od těla, mohou se poškodit nebo zvětšit díry pro vruty, takže krk pak nejde k tělu spolehlivě připevnit. Spoj krku a těla poškozený po pádu nástroje může představovat závažný problém, jehož oprava může být značně nákladná.

Toto je pouze ve stručnosti několik možných situací, které ovlivňují kvalitu toho, jak dobře krk v kapse těla kytary sedí a jaký má vůči němu úhel. Jako kytarový technik se s těmito problémy setkávám běžně. Občas je docela oříšek vše spolehlivě vyřešit. Mnoho kytaristů se v servisu diví, co všechno se může v místě spoje krku a těla – řekněme samovolně – stát.

Uchycení krku třemi nebo čtyřmi vruty

Od padesátých let byly krky k tělu u Telecasterů upevněny čtyřmi vruty. To zaručovalo jistou stabilitu. Vruty jsou dost dlouhé a široké, aby udržely tlak strun. V sedmdesátých letech, kdy firmu Fender vlastnila CBS, vznikl obrovský tlak na snížení nákladů, zvýšení produkce a rychlosti výroby. To vedlo ke snížení kvality kytar, Telecasterů nevyjímaje. Jednou z hlavních změn, patrných na první pohled, bylo uchycení krku k tělu pouze třemi vruty.

Tato změna se však týkala pouze modelů Thinline, Deluxe a Custom. Klasický Telecaster naštěstí zůstal konstrukčně nezměněn. Pro nevalný úspěch této éry bylo roku 1981 všem modelům vráceno spolehlivé a kvalitní uchycení čtyřmi vruty.

Problémy s velikostí kapsy pro uchycení krku

Při výrobě je nesmírně důležité, aby krk do kapsy těla přesně padl. Ideálně by neměla být po stranách žádná vůle. Ne vždy se to ale výrobcům daří. U Fenderu jsou dva hlavní faktory, které velikost kapsy v těle nástroje nepříznivě ovlivňují – lak a působení vzdušné vlhkosti.

Příliš velká nebo naopak moc těsná kapsa pro krk je typická především pro Fendery ze sedmdesátých let. V těchto letech Fender používal na kytary silné vrstvy laku. Bylo to dáno především již zmíněným tlakem na snížení nákladů a zkrácení času výroby. V těchto podmínkách nebylo možné držet vysokou kvalitu lakování, proto jsou nástroje z této dekády pověstné právě silnou vrstvou laku.

Pokud je vrstva laku silná na okrajích krku, musí být kapsa pro krk o to větší. Pokud je silná vrstva laku i v kapse těla, musí být naopak krk o příslušné rozměry menší. Je tudíž nezbytné s tímto faktem pracovat již při výrobě.

Další jev, který na kytaru působí vždy, je vzdušná vlhkost. Ta ovlivňuje chování dřeva. Pokud je kytara v suchém prostředí, dřevo se zbavuje vody a jeho objem se zmenšuje. Pokud je kytara naopak vystavena příliš vysoké vlhkosti, dřevo vodu absorbuje a jeho objem se zvětšuje. Tento proces může způsobit samovolné přenastavení kytary a také komplikace v místě uchycení krku a těla.

Pokud dřevo sesychá, zmenšuje se tedy objem krku a kapsa pro krk na těle se smršťováním dřeva zvětší. A problém je na světě. Výsledný efekt je, že má krk v kapse krku po stranách moc místa. Mezi oběma částmi vzniká mezera a krk má pod tlakem strun nebo následkem intenzivního hraní tendenci se hýbat do stran. Pokud by se krk hnul do strany, struny by neprocházely nad hmatníkem rovnoběžně s krkem.

Naopak při nabobtnávání dřeva se objem krku zvětší. Dřevo těla se také zvětšuje a kapsa pro krk se zmenšuje. Následkem je, že je krk v kapse moc na těsno. To může znamenat problém ve chvíli, kdy je potřeba krk z těla sundat. Při manipulaci s krkem pak snadno dojde k poškození laku nebo k prasknutí okrajů kapsy.

Pokud je kytara stará několik desítek let, je zcela běžné, že za tu dobu projde několika cykly sesychání nebo převlhčení. Dřevo se nakonec časem stabilizuje, ovšem nemusí to být zrovna v žádoucím stavu. Proto má mnoho Fenderů ze sedmdesátých let – nejen Telecasterů – větší či menší mezeru mezi okrajem konce krku a okrajem kapsy pro krk.

Celý problém je pak u těchto modelů ještě umocněn zmíněným nešťastným uchycením krku na třech vrutech. Protože pokud vznikne mezi krkem a tělem vůle, tři vruty rozhodně nezaručují dostatečnou stabilitu. A jak jsem již také zmínil, při vzniku mezery mezi krkem a tělem má krk tendenci se hýbat do stran. Tím se poškozuje uchycení vrutů, které se pak i po dotažení nadoraz v dírách protáčejí.

Řešení tohoto problému tkví ve vypodložení okrajů kapsy na těle tak, aby se kapsa zmenšila a krk se v ní nemohl hýbat. Zmenšení kapsy se běžně dělá vložením dýhy na jednu nebo obě strany kapsy, podle situace. Tloušťku dýhy je třeba zvolit individuálně. Krk by se neměl v kapse hýbat, ale zároveň je nutné, aby šel v případě potřeby hladce sundat a následně dát zpět. Osobně volím vždy dýhu podle barvy laku těla, aby s ním splynula a nebyla příliš vidět.

Pokud jsou poškozené díry pro vruty, je třeba je převrtat – starou díru vycpat dřevem a následně vyvrtat novou díru vhodné velikosti, aby vruty bezpečně fixovaly krk.

Nastavení úhlu krku vůči tělu

Výhoda šroubovaného krku u Telecasteru je v tom, že můžete krk jednoduše přesadit a nastavit jeho úhel vůči tělu do požadovaného stavu. To je hlavní přednost oproti lepeným krkům, které se v případě problému musí od těla složitě a nákladně odlepit. U Fenderů můžete krk odmontovávat neustále dokola a vše nastavovat k dokonalosti.

Díky sesychání dřeva se může průhyb krku měnit nebo se na něm může vytvořit deformace. Určitá deformace se může objevit i na těle kytary. Je proto běžné, že je třeba úhel krku přenastavit a uzpůsobit seřízení kytary nynějším podmínkám.

Modelový příklad je, že je krk v kapse zapuštěn příliš nízko (tedy příliš hluboko oproti přední straně těla kytary), tudíž se musí snížit dohmat strun, aby byly co nejblíže hmatníku. Výšku strun sice můžete nastavit pomocí kobylkových kamenů, ty ale mají svoje limity. Pokud jsou nastaveny nejníže, co to jde, avšak struny jsou stále příliš vysoko, je nutné krk vypodložit, aby byl uložen v těle kytary mělčeji, a byl tak strunám blíž. Dohmat pak už půjde pohodlně nastavit.

Krk se vypodloží ideálně dřevem, dýhou. Její tloušťku je opět třeba volit individuálně případ od případu. Může se stát, že po vypodložení zjistíte, že je to například stále málo nebo moc. Poté je třeba celý proces opakovat a dýhu vyměnit.

Fender již ve výrobě s touto možností počítal a sám přikládal ke kytarám podložky, které přesně pasovaly do kapsy krku. V servisu se ovšem setkávám i s tím, že kdosi použil na podložení jiný materiál než dřevo. Výjimkou nejsou ústřižky od vizitek, plastové plátky nebo platební karty. Účel to sice plní, ovšem je třeba brát zřetel na přenos zvuku a vibrací mezi krkem a tělem. Plastovým plátkem nebo papírkem se kvalitní přenos rozhodně nezajistí, kytaře to na zvuku naopak uškodí.

Vypodložení krku se obvykle provádí na jeho konci zapuštěném v kapse těla. Jsou ale i případy, kdy je nutné krk vypodložit v přední části kapsy nebo dokonce po celé jeho délce. Pro vypodložení v místě kontaktu krku s kapsou těla se používá tenký plátek dýhy, který ale vytvoří malý schod a kontakt obou částí kytary pak nemusí být dokonalý. Proto se dnes dají koupit i speciální podložky, které kopírují tvar celé kapsy a zaručují tak lepší kontakt těla s krkem po celé ploše.

Nastavení úhlu krku imbusem

Uchycení krku třemi vruty na modelech Fenderů ze sedmdesátých letech bylo sice nešťastné, ale jedna dobrá inovace by se tam přeci jen našla. Fender mezi vruty instaloval mechanismus, kterým se může nastavovat úhel krku vůči tělu pomocí imbusu bez toho, aby se musel krk od těla sundat.

Pokud potřebujete úhel krku přenastavit, stačí zasunout imbus mezi vruty. V případě, že je třeba krk vypodložit, stačí imbus otočiit po směru hodinových ručiček a červík vytlačí konec krku výše. Před touto úpravou je nicméně nutné vruty fixující krk nepatrně povolit, aby měl krk prostor k pohybu.

Pokud je třeba krk usadit níže, imbus otáčejte proti směru hodinovýchh ručiček. Červík zajede zpět do těla a pod krkem vznikne malá mezera. Ta ale po dotažení vrutů zmizí. Krk je tedy usazen níže, hlouběji v těle nástroje.

V dnešní době se tento mechanismus na Telecastery běžně dává, takže není třeba krk neustále sundávat.

Jak sundat a nasadit krk u Telecasteru

Postup sundání krku je jednoduchý. Struny musí být zcela povolené, aby zmizelo jejich pnutí. Pak stačí odšroubovat fixující vruty a krk opatrně vysunout z kapsy. To může být někdy obtížné, pokud je krk v kapse příliš natěsno. Hrozí nebezpečí, že se při vysunutí krku kus laku na hraně kapsy odloupne. Je proto nutné postupovat nanejvýš opatrně.

U starých kytar je naopak běžné použití větší síly – krky totiž bývají k tělu vysloveně přisáté. Vždy musíte umět odhadnout, jakou intenzitou můžete krk od těla vysouvat, aby nedošlo k poškození laku nebo k prasknutí okrajů kapsy.

Instalace krku je vlastně stejný postup, jen s opačným pořadím jednotlivých kroků. Důležité je krk vsazovat opatrně a pomalu, aby nedošlo k poškození laku nebo přímo dřeva. Musíte se přesvědčit, že krk celou svou plochou správně doléhá k tělu. Až poté se dotahují vruty. Po dotažení vše zkontrolujte.

U starších modelů je občas nutné závity vrutů promazat, aby šly hladce dotáhnout. Pokud by vruty šly dotahovat pouze velkou silou, může se jim ulomit hlavička, nebo se přelomí vejpůl samotný závit. V takovém případě je nutné dostat vrut z díry pryč, popřípadě ho odvrtat.

Závěrem

Sundat a opět vsadit krk do kapsy těla u Telecasteru není složitá ani neobvyklá věc. Kytara je pro tyto účely konstruována a je díky tomu uživatelsky geniální. Zároveň je ale spoj krku a těla namáhaným místem. Je proto důležité mu věnovat pozornost a případně včas odhalit blížící se problém. Ale pro uklidnění: na Telecasteru jde opravit opravdu úplně vše.