Podcast Baskytarové posilovny #9: Na nástroji by tě nemělo nic srát, říká Jiří Mázl
S nástroji Jiřího Mázla jsem se setkal před mnoha lety a hned upoutaly moji pozornost. Narazil jsem na jeho baskytary u několika mých studentů a zaregistroval jsem je i u kolegů muzikantů, kteří jim láskyplně říkají „mázlovky“.
U jeho baskytar si na první pohled všimnete zejména elegantních a ergonomických tvarů. Těla nástrojů s oblými přechody a příjemnou uživatelskou ergonomií mají dost subtilnější rozměry než například u baskytar typu Precision, něčím mi připomínají japonský design nástrojů osmdesátých a raných devatesátých let. Mezi další typické znaky nástrojů Jiřího Mázla patří sendvičová skladba dřeva a průchozí krk.
Jiří je puntičkář. Je tím vyhlášený a dává si extra práci na každém detailu nástroje, protože jak sám trefně glosuje: „Na nástroji by tě nemělo nic srát.“
Původním zaměřením byl Jiří houslista, už tehdy ale podnikl několik pokusů cosi houslařského vytvořit. V patnácti letech se zamiloval do kytar (o to intenzivněji, oč mu byly odepírány) a protože mu rodiče žádnou nechtěli koupit, aby si nezkazil prstoklady, musel si nějakou zkrátka vyrobit... A pak už se to nedalo zastavit... První kytaru (elektrickou) udělal někdy v roce 1986, a do dnešních dní vytvořil něco přes 200 opusů zahrnujících jak akustické, tak elektrické nástroje.
Jsem moc rád, že Jiří přijal moje pozvání na hodinové povídání. Společně jsme probrali koncept tvorby „mázlovek“, správnou ergonomii nástroje, rozdíl mezi opravdu pasivní a aktivní elektronikou, řezy a skladbu dřeva, průchozí krky, lásku k hudbě a mnoho dalšího.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
