Podcast Frontwoman #12: Kouzlo studiové práce

Studio, to je svět sám pro sebe. Místo, kde vypnete okolí a jste jenom vy, váš studiový parťák u pultu, metronom a přibývající stopy, na jejichž konci je po dlouhých hodinách písnička. Co lze udělat pro to, aby zněla dobře? Abyste si čas ve studiu užili, všechno stihli bez nervů a odcházeli s hřejivým pocitem, že jste udělali maximum pro dosažení dobrého výsledku?

Martin „Holly“ Hollandr je jedním z nastupující generace „mladých pušek za pultem“. Velký talent a můj, troufnu si říct, kamarád, se kterým jsem natáčela i já sama třetí album naší kapely The Agony. Martin se pohybuje primárně v kytarové muzice, a to s velkým záběrem: podepsaný je pod nahrávkami z žánrů od klasického hard rocku po moderní djent, pracoval s muzikanty ze začínajích part i s ostřílenými matadory. Má reputaci výborného sluchaře, který umí z interpretů dostat jejich nejlepší zvuk, a tím je posunout o úroveň výš.

Během naší hodinové konverzace jsme probrali, jak si Martin vybírá interprety ke spolupráci a na co by se muzikanti před nahráváním měli připravit. Ať už se jedná o vyladění gearu anebo písní samotných, včetně naprostého zvládnutí všech partů po instrumentální respektive vokální stránce, každá součást přípravy by měla pomoci tomu, aby byl čas studiové session využit co nejefektivněji.

Zvukové trendy a „SPD“

Všichni asi víme, že zvukové trendy jsou proměnlivé a zvukaři a producenti by o nich měli mít nějaké povědomí. Jak s trendy drží krok Martin tak, aby je mohl vhodně využít v nahrávce? „Člověk musí pořád poslouchat muziku, což je někdy vysilující, a ne pokaždý tě ta muzika úplně baví,“ vysvětluje. „Ale vždycky tam najdeš něco, co je zajímavý a když pochopíš, proč je to trendový a aplikuješ ten malý element do produkce, kterou děláš, tak tomu můžeš značně pomoct.“

Hovořili jsme také o demo nahrávkách. Martin konstatuje, že pokud s interpretem spolupracuje jako producent, dema jsou pro něj zásadní prerekvizitou. Upozorňuje ale na častý nešvar, kterým je takzvané SPD: „Syndrom Přeposlouchanýho Demáče. A to je zabiják výsledku, protože kapela si udělá demo, pak ho pořád poslouchá a zařízne se jim to do ucha... A ty jim potom odevzdáš výsledný mix a oni nejsou spokojení, protože se jim líbí víc to, jak to hrálo v tom demu, na který jsou zvyklí, a jakýkoliv jiný zásah je pro ně nežádoucí.“

Studiová i duševní pohoda

Odstavce výše jsou však jen špičkou ledovce naší diskuse, během které jsme samozřejmě mluvili i o tom, co je nezbytné pro dobrý mix, anebo proč ego plodí zlo a narušuje studiovou pohodu. A dotkli jsme se také tématu vyhoření. Protože skloubit kreativně i psychicky náročnou studiovou práci se životem mimo odhlučněné čtyři stěny není vždycky jednoduché.

„Mě živí to, že se snažím udělat co nejlepší balanc na nahrávce a sám ve svým životě ho neumím,“ přiznává otevřeně Martin. „Studio nemá píchačky, nejdeš tam od devíti do pěti, nekončíš s čistou hlavou a hotovo. Pořád ti to vrtá hlavou a teď ti třeba záleží na nějakým projektu hodně, protože se ti ta parta líbí, takže ještě večer sedíš a říkáš si ‚Tak měl jsem tam dát třeba jinej snare?‘ A jsou dny, kdy jsem ve studiu šestnáct hodin a pak jsou dny, kdy cítím, že na mě přichází něco, čemu se už chci vyhnout, protože se mi to jednou stalo, a to byl syndrom vyhoření. Musel jsem od všeho vypadnout, všeho nechat a být sám. A na konci toho jsem si uvědomil, že mám obrovský požehnání, že tohle dělám, a chci to dělat dál.“

V tomto díle se dále dozvíte 

Co by Martin poradil jakékoliv kapele, která jde poprvé nahrávat? Proč je prospěšné, aby se muzikanti naučili natáčet se doma sami? Jaký je jeho oblíbený zvuk virblu? A proč by měli interpreti natáčení jakékoliv písně, která půjde ven veřejně, svěřit profesionálovi? Tohle a mnoho dalšího se dozvíte v novém díle Podcastu Frontwoman, už nyní na YouTube a všech streamingových platformách.