Podcast Frontwoman #3: Manažer do kapely, hůl do ruky (anebo taky ne)
Je tu opět Podcast Frontwoman aneb pořad, ve kterém spolu se svými konverzačními partnery a partnerkami z řad hudební scény otevírám rozličná muzikantská témata. Moc děkujeme za zpětnou vazbu na druhý díl, který se věnoval rádiovému vysílání, a nyní přinášíme díl číslo tři, kde spolu s Martinem „Cervezou“ Řehořem nahlédneme mezi soukolí hudebního managementu. I tentokrát vás čeká spontánní dialog bez filtrů, ze kterého si můžete odnést hodně informací, spoustu názorů a ještě víc otázek.
Manažeři, moneyžeři a „manageři“
Když jsem dávala dokupy koncept dalšího dílu svého podcastu, věděla jsem, že se chci zaměřit na hudební management. Ruku na srdce, kolik kapel už slyšelo plané sliby samozvaných manažerů anebo se nechalo direktivně nacpat někam, kde nechtěly být? Kolik interpretů už nějaký vykutálený manažer bezostyšně okradl (moje dobrá známá, kytaristka Jana Henychová, tomuto druhu manažerů říká „moneyžer“)? A kolik muzikantů si myslí, že sami manažery jsou, jen proto, že si do (zcela blbě napsaného) e-mailu s nabídkou dají podpis „Jindra Vomáčka – bubeník/manager“?
Jenže pak také existují příběhy, které končí nebo stále pokračují dobře. Kapely, které to dotáhly dál, než samy kdysi čekaly, i díky tomu, že kromě písniček a dřiny měly v zádech někoho, kdo za ně neúnavně kopal, kdo sdílel jejich vizi a sám makal a věřil.
Z Kutné Hory do O2 areny a ještě dál
Jednou z těchto kapel jsou Rybičky 48. Kluci, kteří před dvaadvaceti lety začali v klubu Česká 1 v Kutné Hoře jako totální štěňata s klíčenkami na krku hrát pop-punkové tříakordovky na styl všech dalších zahraničních kapel, jež byly v kurzu a měly v názvu čísla (Blink 182, Sum 41). Jedni se smáli, druzí nevěřili, třetí si je oblíbili, ale nikdo by tehdy netipoval, že o dvacet let později budou R48 jednou z nejžádanějších a nejúspěšnějších kapel na české scéně: že budou headlinovat festivaly, vyprodají O2 arenu i svá vlastní turné, od klubů po haly.
Takže jsem si do podcastu pozvala jejich manažera, Martina „Cervezu“ Řehoře, aby vám dal nahlédnout pod pokličku manažerování. Abychom si řekli, co je přidaná hodnota manažera a výsek jeho aktivit. Abychom si ukázali, že ne vždy platí rčení „manažer do domu, hůl do ruky“ a že to lze dělat i správně; byznysově a zároveň i srdcem – a hlavně dýchat za kapelu. Abychom probrali, co musí kapela mít, aby byla pro manažera zajímavá. A že zkratky k úspěchu sice existují, ale vedou do slepých uliček.
Koncert jako reklamní čas
Také proto se Rybičky 48 zkratkami nevydali a svůj úspěch si poctivě odjezdili. „Prvních deset let jsme balancovali na hraně průseru a poloprůseru,“ konstatuje Martin. Po jedné dekádě se však karta obrátila: přišly hity a tím pádem větší zájem posluchačů. I tak ale kapela stále sázela v první řadě na svou největší devízu – živá vystoupení.
„Každý koncert kapely, aspoň já to tak vnímám, je reklamní čas. 60 minut tvýho reklamního času, během kterých můžeš tu pětistovku nebo třeba dvacet tisíc lidí přesvědčit k tomu, aby si řekli: ‚Tohle je tak skvělý, že to chci vidět znova!'“ říká Martin. „Mít písničku nebo desku je samozřejmě super, ale musíš to taky odprezentovat tak, aby to v lidech vyvolalo nějakou emoci. Když je to takový to ‚neurazí-nenadchne', tak jsi svůj čas promarnil. A je úplně jedno, jestli na fesťáku hraješ ve tři odpoledne, anebo v devět večer.“
V dnešním díle se dále dozvíte...
Co by si z vašeho vystoupení měli lidé odnášet? Na co si dát pozor, když vás potenciální manažer osloví ke spolupráci? Co je pro Martina samotného nejdůležitější, když vidí nadějnou začínající kapelu? A co si myslí o placení za hraní?
Tohle všechno a mnohem více již nyní v Podcastu Frontwoman na všech podcastových platformách a na YouTube!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
