Pódiový gear strunerů z Nine Inch Nails

Nine Inch Nails jsou na scéně od roku 1988 a i po třicetiletém působení si stále drží pozici celosvětově nejoblíbenější kapely v ranku industriálního rocku. Zakladatel a jediný stálý člen Trent Reznor se prosadil už debutovým albem Pretty Hate Machine (1989), které jako jedno z historicky prvních CD vydaných u nezávislého labelu dosáhlo na platinu. Díky dalším netradičně koncipovaným nahrávkám získala značka NIN punc průkopníků na poli elektronické hudby.

V partě postavené okolo charismatického zpěváka a multiinstrumentalisty se v průběhu let vystřídala pěkná řádka muzikantů a o renomé NIN svědčí také fakt, že Reznorovu nabídku zahrát si na šňůrách po jeho boku neodmítla ani taková jména jako basista Pino Palladino (The Who, Elton John, Jeff Beck atd.), kytarista Adrian Belew (Frank Zappa, David Bowie, Talking Heads, King Crimson apod.) nebo bubeník Josh Freese (Guns N' Roses, A Perfect Circle, Sting atd.).

Zatím posledním počinem Nine Inch Nails je v pořadí deváté studiové album Bad Witch z června loňského roku, pod nímž je kromě Reznora podepsán také klávesista, programátor, aranžér a producent Atticus Ross. CD, na jehož prvním tracku můžeme slyšet i hostujícího zpěváka The Cult Iana Astburyho, obsahuje pouze šest skladeb a s cca třicetiminutovou stopáží je nejkratším albem skupiny.

Novinku propagovala kapela na následujícím turné Cold and Black and Infinite North America 2018, ke kterému se váže i popis pódiového gearu kytaristů Robina Fincka a Alessandra Cortiniho, jenž v minulosti u NIN zastával post druhého klávesisty a nyní obsluhuje také baskytaru.

Robin Finck

Kytary

Finckův kytarový arzenál čítal na tomto turné celkem devět nástrojů - značku Reverend zastupoval model Sensei ve vínově červeném transparentním laku a humbuckery Joe Naylor Railhammer. Druhý Reverend ve verzi Charger v černém laku byl osazen dvojicí humbuckerů Humcutter a oba nástroje měly upravenou elektroniku s ovladačem contour pro nízké frekvence.

Pro skladby v ladění drop D byl připraven prototyp Finckovy signatury Schecter Ultra-III s třemi humbuckery (krk+střed - Duncan Designed FG-101, kobylka - Seymour Duncan SM-1b), korpusem inspirovaným Gibsonem Firebird a vibratem Bigsby.

Britská firma Manson mu podobně jako frontmanovi Muse Mattu Bellamymu postavila speciální model v matném černém provedení, u kterého Finck používal především krkový aktivní single coil systém Fernandes Sustainiac produkující nekonečně dlouhý tón.

Dalším speciálem byl Fender Nocaster z roku 2014 postavený kytarářem Chipem Ellisem. Model se sundaným pickguardem je osazen kobylkovým minihumbuckerem Lollar Firebird a krkovým snímačem Seymour Duncan Billy Gibbons.

Nemohly chybět ani Finckovy oblíbené Gibsony Les Paul - varianta Custom z konce 90. let, nesoucí přezdívku Nothing Face, má modifikovanou elektroniku (pouze dva potenciometry + přemístěný switch), snímače Seymour Duncan a top ze tří plátů javoru.

Druhý LP Custom z roku 1990 v bílém laku s přírodní úpravou javorového topu patří do série Colors Edition a je prvním Finckovým nástrojem tohoto typu. Kytara má opravovaný hmatník a ovládání prošlo stejnou modifikací jako Custom Nothing Face.

Pro podladěné party (AEADFisH) byl použit Jerry Jones Baritone Single Cut s prodlouženou menzurou a dvěma singlovými snímači v tzv. lipstick krytech a upravené ladění (CGGDGC) měla i steel kytara Electro Hawaiian lap steel.

Většina nástrojů měla nataženy struny namíchané z více sad značky Ernie Ball (Paradigm, Slinky Coated, Slinky Titanium) o sílách 011–.014–.018p–.030–.042–.052 (někdy .056) a Finckovými oblíbenými trsátky jsou modely Jim Dunlop Herco Flex 50.


Zesilovače a boxy

Základ rackového systému tvořila dvojice preamp/multiefektů Fractal Axe-FX II XL napájená distributorem Furman a pro pódiový odposlech zapojená do tranzistorového koncového stereo zesilovače Matrix GT1000FX doplněného dvojicí kabinetů 2x12 stejné značky. Druhá signálová větev určená pro PA vedla do mixpultu přímo z emulovaných výstupů Fractalu.

Efekty a kontroler

Pedalboard obsahoval kontroler RJM Mastermind GT/22 (identický ovladač má na svém pracovišti i kytarový technik Lonnie Totman) s expression pedálem Mission, kvákadlem Jim Dunlop, bufferem Mesa Boogie Clearlink a switcherem Coleman Audio.

Kromě Fractalů byla v racku umístěna také karta Motu UltraLite-mk3, USB-MIDI převodník Motu Micro Lite a programovatelný smyčkovač RJM Effect Gizmo. Ten sloužil pro spínání analogových efektů Voodoo Lab Proctavia Octave Fuzz, Electro Harmonix Micro POG, delaye Catlinbread Csidman, multiefektu Eventide H9, druhého delaye Red Panda Particle a reverbu Industrialectric RM-1N. Napájení krabiček obstarával T-Rex Fuel Tank Chameleon.

V prostoru vyhrazenému steel kytaře měl své místo také volume pedál Boss FH, Digitech Whammy, overdrive/oktaver/oscilátor Electro-Faustus Guitar Disruptor EF103 a distortion JHS Kilt. Tomuto řetězci dodával energii dobíjitelný napaječ Big Joe Stomp Power Box Lithium.


Alessandro Cortini

Kytary

Cortiniho hlavní kytarou se standardním laděním byl zakázkový Fender Telemaster postavený v Custom Shopu kytarářem Jasonem Smithem. Nástroj s korpusem ve stylu Jazzmaster Offset s relic úpravou disponuje silnějším telecasterovským krkem s profilem 50s Fat, javorovým hmatníkem s 22 jumbo pražci, reverzně usazeným krkovým snímačem Twisted Tele, kobylkovým singlem Texas Special a pod pickguardem skrytým snímačem Lace Stealth.

Moderněji koncipovaný model představoval nový Ibanez AZ Prestige 2402 (ladění Drop D) v lesklém černém laku s integrovaným piezo snímačem, kobylkovým pasivním Alnico humbuckerem Seymour Duncan Ibanez AZ Prestige 2402 a krkovým aktivním systémem Fernandes Sustainiac.

Další Ibanez, tentokrát verze RG s javorovým krkem a starším provedením spoje krk-korpus, je osazen humbuckery EVH DiMarzio vymontovanými z Van Halenovy signatury Ernie Ball Music Man z 90. let a modifikovanou elektronikou.

Třetím zástupcem japonské značky byl lehce upravený (pouze potenciometr hlasitosti) retro model Talman inspirovaný Telecasterem, čemuž odpovídá i typ snímačů, tele-kobylka a způsob zapojení. Krky všech nástrojů jsou pro lepší orientaci opatřeny luminiscenčními značkami.

Kytary Ibanez měly nataženy struny Ernie Ball Cobalt Super Slinky .009–.042, stejným typem o síle .010–.046 byl osazen Fender Telemaster a jako trsátka byly využívány černé Dunlopy Flow .88.

Basy

Cortini kombinoval na popisované šňůře baskytaru Fender Telemaster Custom Shop v provedení Blue-Black Relic (single coily Precision + Jazz Bass) s elektrickým kontrabasem Ibanez UB804, na který ale hrál kytarovým stylem.

Rack a efekty

Nevelký rack obsahoval kromě efektových pedálů napaječ Furman a tříkanálový lampový MIDI preamp Mezzabarba, který vychází ze zesilovače Mezzabarba MZero italské provenience (dříve firma Masotti), jehož výstupy vedly do plug-inu Two Notes Torpedo Wall of Sound emulujícího kabinet a odtud do mixážního pultu. V osmikanálovém switcheru U.S. Audio Whirlwind AB-8 byl zapojen polyfonní pitch-shifter DigiTech Drop, zkreslení Boss MT-2 Metal Zone, octave/fuzz Malekko B:assmaster a reverb Industrialectric RM-1N.